Zpráva z prvního mistrovského zápasu
Tak jsme se dočkali! Ve čtvrtek 6.10.2011 nastoupili hráči nového klubu SK Revatti k prvnímu soutěžnímu zápasu. Už příchod do sportovního klubu byl předzvěstí úspěchu. Dostali jsme k dispozici šatnu č.3. Pro nezasvěcené to asi nebude mít žádný význam. Ale my, co jsme na Startu prožili svá nejlepší léta, znamená šatna č.3 to samé, co pro Spartu Letná či Slávii Eden.
Martin se hned usadil na své staré místo a bylo jasné, že dnes neprohraje. I Honza se zde cítil jako ryba ve vodě. Bohužel nikdo nemůže říci, jestli Alice obsadila „své“ místo, neboť při převlékání děvčat nikdo z nás hochů nikdy nebyl. Soupeři dostali šatnu jinou.
Zápas začal v 19,05 a v 19,55 bylo hotovo! A to jsme hráli jen ve třech, protože Tomáš na poslední chvíli onemocněl a nedorazil. Vyhráli jsme 10:3 a nikdo neztratil ani set! Pánové z týmu KST OK1OBO Praha (ten název zní jako šifra – a zřejmě i šifrou je) byli sympatičtí, ale neměli nejmenší šanci na nějaký výraznější úspěch. Snad jen v případě prvního zápasu Martina. Ten za stavu 10:0 v prvním setu zkazil účelově servis, aby soupeř neprohrál s nulou. A s přesvědčením, že to takto půjde dál, přistoupil k dalšímu setu. Jenže ouha! Soupeře zřejmě ten jeden míček natolik povzbudil a do žil mu nalil novou sílu, že další dva sety skončily shodným poměrem 11:9 pro Martina! Takže trochu trápení nebo ze strany Martina trochu, jak se říká, „šint“.
Honza drtil soupeře systematicky a jak je pro něj příznačné bez podceňování a na plný výkon. Taky si to pěkně užil. Byl napsaný na „déčku“ a protože jsme hráli ve třech, tak šel z utkání do utkání. Malinko se chlapec zapotil.
Radek výborně sekundoval zkušeným matadorům a i on své tři zápasy vyhrál bez ztráty kytičky.
Zapomněl jsem zmínit ještě debly na úvod zápasu. Honza hrál s Radkem a bez problémů to zvládli, i když spolu hráli poprvé. Honza svého kolegu zkušeně usměrňoval ke konečnému vítězství.
Martin svého stálého partnera z dřívějších sezon, Honzu, vyměnil za Alici. Nutno poznamenat, že to bylo přání Alice a Martin si toho nesmírně vážil. Naše bývalá reprezentantka většinu deblů ve své kariéře odehrála s leváky po boku a tak spojení s Martinem bylo logické. Šlo jim to, jako kdyby spolu nehráli poprvé.
Když jsme se po zápase převlékli, poseděli jsme opět chvilku v prostorách klubu, každý při svém oblíbeném nápoji. Pan správce se o nás perfektně stará. Nejenže nám před utkáním postaví stoly, aby po utkání je opět sám složil a uklidil, ale ještě po zápase nabídne své „pohostinské“ služby a pokecá.
Při té příležitosti si nemohu nevzpomenout na jednoho nejmenovaného pracovníka nejmenované školy, ve které hrál nejmenovaný klub. Ten vždy přišel a všechny nás preventivně seřval. Neumím si představit, co by dělal, kdybychom mu řekli, ať nám postaví stoly.
Příští zápas hrajeme příští týden opět doma na Střeláku od 19 hodin. Jsou vítáni i diváci.