Minulý týden áčko získalo definitivu udržení se v divizi. Béčko získalo definitivu, že postoupí jako první ze skupiny, přesto v posledním utkání drželo vítěznou vlnu. Jen céčko to mělo vše jasné už 4 kola před koncem a ten závěr také podle toho vypadal. Je pravda, že jsme dali, kromě utkání na Spartě, příležitost i dalším hráčům „z lavičky“.
TJ Sokol Nusle A vs. SK START Praha A 7:10
Áčko svoje poslední vystoupení v sezóně odehrálo venku na stolech v Nuslích. Káfa už rozjel letní tenisovou sezónu a pálku dle svých slov pečlivě uložil do nejspodnějších pater své skříně!. Dan v utkání se Spartou obětavě hrál se zraněnou nohou a tak už také dostal volno. Tak se kluci sešli v sestavě: Milda, oba Petrové a Martin R.
O průběhu zápasu nic konkrétního nevím. Jen základní informaci, že nenastoupil nuselský nejlepší hráč Drechsler. Odehrál pouze debl a byl připraven střídat a také tak učinil, ale až v posledním utkání, které nic neřešilo a ani se nejspíš nerozehrálo.
Naši kluci hráli podle zpráv na „vocapu“ všichni dobře. Ono se asi hraje mnohem lépe, pokud hráč není svazován tím, že se nesmí prohrát. V tomto utkání o nic nešlo ani jednomu ze soupeřů a tento stav plného uvolnění asi víc vyhovoval našim borcům. Je vidět, že pokud by hráli bez stresů, tak by asi platila slova, která před sezónou říkali jak naši, tak i lidé z jiných klubů: nebudete mít v divizi problém s touhle sestavou.
Tentokrát, v posledním utkání sezóny, zazářil Petr K., který vyhrál 3x a s nejlepší hráčkou soupeře Tenglovou (4:0) prohrál až v koncovce pátého setu! Škoda, že to nedotáhl. Je vidět, jak mu prospěl občasný „trénink“ v zápasech béčka…
Zbývající borci vyhráli shodně po dvou utkáních.
SK START Praha B vs. TJ Sokol Kbely A 10:2
Béčko si šlo původně ve čtvrtek zápas užít v základní sestavě. Pochopitelně jsme chtěli ukončit sezónu vítězstvím! Nakonec se omluvil základní kámen týmu v letošní sezóně, Honza, neb jeho šéf mu naložil plno práce a Honza nestíhal. Tak musel nastoupit jeho šéf…
Soupeř přišel oproti utkání ve Kbelích s polovičkou týmu, ale s tou silnější. Třetí přišel stabilní hráč základu šesté třídy, který snad jako jediný drží pálku v dnešní době i v Číně anachronickým způsobem – penholderem. A je to „oblíbenec“ Adama. Čtvrtým hráčem byl pinkálista, který dle svých slov hraje raketlon a tam prý se počítá jinak (??!!). Zdůrazňuji to proto, že v deblu neustále motal počítání a rotaci deblového páru. Nejhorší na tom bylo to, že to dělal tak často, že zblbnul i nás.
Když nebyl Honza, hrál jsem debl s Martinem, protože by byl nesmysl trhat náš nejlepší pár. A teď to po celoročním popichování myslím upřímně. Patrik s Jirkou za celou sezónu neprohráli ani jeden debl!! I když možná to bylo tím, že spolu nemohli nastoupit v šesté třídě…
Tentokrát vyhrály oba naše debly, ale po velkých bojích shodně 3:2. Nervy si užil právě nejlepší pár, protože vedl lehce 2:0 na sety a nakonec z toho bylo drama. Kluci hráli s papírově lepším párem kbelských, kteří se pravidelně staví u soupeřů na pozici páru číslo jedna. U nás cukli a tak já s Martinem vyfasovali náhradníky, ale nebylo to s nimi vůbec jednoduché. Raketloňák střílel jako u Verdunu a vycházelo mu to skoro na 100%! Ještěže jsme s Martinem zkušenější a chytřejší pinkálisti.
Jirka v prvním zápase se malinko obával svého soupeře Svobody, protože ve Kbelích s ním prohrál. Doma prohrál jen druhý set, takže vyhrál 3:1. Já hrál s nepříjemným levákem, se kterým jsem v předloňské sezoně 2x prohrál, letos ho 2x porazil. První tři sety hrál výborně, na co sáhl, to mu vyšlo! Takhle jsem ho ještě hrát neviděl, což jsem mu také oznámil. Zřejmě ho to rozhodilo, protože po vedení 2:1 byl v posledních dvou setech poloviční a já vyhrál. Hrálo se mi dobře a nezvykle jsem dobíhal ztracené míče, po kterých za ohrádkou sedící Martin jen nevěřícně kroutil hlavou. Že by ta 4 kila, co jsem shodil, hrála takovou roli?
Patrik v pěti setech porazil raketloňáka, což by nebylo až tak zajímavé, kdyby soupeř neměl na bekhendu trávu! Takže Patrikův pěkný zářez. Martin se vůbec nezalekl penholderu (kdoví, jestli měl kdy vůbec v úmyslu se lekat) a přejel soka lehounce 3:0. Pěkný úvod po první rundě a už jsme se těšili, jak to půjde rychle.
Zvláště, když já porazil nejlepšího z Kbel, Svobodu. Hraje se mi s ním špatně, ale zase jsem za stolem létal jak 70 kilový mladík. Zhruba v půlce zápasu jsem odehrál bekhend po lajně (!) a soupeř mě naprosto v klidu poslal bekhendem křížem do mého forhendu do růžku na párek! Vzdálenost z místa mého posledního úderu k tomuto „kříži“ byla v mých očích propastná. Můj mozek si to ale evidentně nemyslel a dal příkaz všem mým končetinám a svalům: „BĚŽTE!“ Tělo o váze víc jak dvou pytlů cementu to vzalo vážně a já se rozběhl. Umístěný míček do rohu stolu jsem ukázkově packou jen zápěstím poslal po lajně na konec stolu u soupeře. Ne prasátko, jen ukázkový růžek. Svoboda přestal hrát už pár vteřin před tím, protože nevěřil, že to doběhnu. Teď navíc nevěřil, že jsem to doběhl. Za mými zády se opět ozval Martin: „Óóóóóó“. Soupeř si dal ruce v bok a kroutil jen hlavou a vysekl mi poklonu. Stalo se mu vzápětí to, co mě v minulém kole v Bohnicích, kdy Pinkas vybral neskutečný míč a mě to položilo. Svoboda od této chvíle nebyl ani poloviční, ale čtvrtinovej.
Jak jsem psal, vypadalo to na rychlovku. To bychom ale nesměli mít v týmu Patrika, který se o nás pěkně stará a chce nám dopřát co nejvíc zápasů. Následně totiž prohrál s levákem i se Svobodou a tak si zahráli Martin a Jirka, protože já na „béčku“ jsem měl dlouhou pauzu.
Patrik si stěžoval, že stále hraje na „céčku“ a že je unavený, protože tři zápasy hraje rychle za sebou (stejně jako jednička týmu na D). Proč ho nedám na béčko. Za prvé, pozici na béčku by si musí uhrát svými výsledky. Bývá běžné (pokud se vyloženě z nějakých důvodů netaktizuje), že jednička týmu doma hraje na D, dvojka na A, trojka na B a čtyřka na C. Navíc v tomto utkání shodou okolností hrál s těmi samými soupeři jako já s rozdílným výsledkem.
Za druhé by se měl podívat na věk svůj a můj a na hmotnost moji a svou a uznat, že z obou důvodů já potřebuji větší odpočinek mezi zápasy.
Celá sezóna béčka byla famózní, soutěž jsme zvládli jen s jednou porážkou. A to jsem ještě stále přesvědčený, že kdyby tenkrát v zápase s El Niněm Jirka nemusel utíkat na vlak a neskrečoval jeden zápas, tak jsme možná remizovali. Před sezónou jsme si plánovali klidný střed tabulky, na postup jsme určitě nikdo nepomýšlel a spíš se malinko připravovali na komplikace na konci tabulky. Měli jsme však v záloze kluky z áčka, tak jsme se viděli v tom středu. Nakoplo nás však hned první utkání s Nuslemi, kdy jsme na začátku zápasu měli honzu ještě někde na D1, v jednu chvíli hráli ve třech a přesto jsme nakonec vyhráli. Tam jsme zaťali pěsti a řekli klasické:“JO!“.
SK START Praha C vs. SF SKK El Niňo N 7:10
Na poslední utkání céčka jsem nominoval Radka a Helenu, kteří měli být zárukou solidního výsledku a pozval jsem opět Pavla a také Ivana, který si zahrál jedno utkání ve Vršovicích. Byl nedostatek hráčů a tak musel Ivan nastoupit a tenkrát neprohrál. Na poslední utkání sezóny jsem dorazil, připravil zápis a očekával naše vítězství. Po první rundě jsem musel odejít, neb jsem na to neměl nervy. Prapor našeho týmu drželi, jak jsem napsal a tušil, Helena a Radek. Oba dohromady udělali těch sedm našich bodů. Radek zase neprohrál a spolu s Helenou vyhráli debl. Pavel s Ivanem i přes světlé chvilky bod nepřidali. Utkání tak v podstatě skončilo podobně jako na Spartě, kdy bodovali také jen dva hráči.
Znovu jsem se zděsil z představy, že bychom touto prohrou nějak ovlivnili celkové pořadí. Naštěstí tomu tak nebylo. Vlastně, pokud by bylo ještě o co hrát, asi by byla sestava jiná.
Je jasné, že pokud se ořeže sestava a nehrají ti nejlepší, tak zřejmě není v silách ostatních dovést utkání k vítězství. Jsem zvědavý, jak to bude probíhat příští sezónu v 5. třídě. Myslím, že na postup to nebude, navíc by to podle mě byl nesmysl. Při hlídání bezproblémového středu tabulky budou nejspíš ve větší míře muset pomáhat kmenoví hráči béčka.
Klubový turnaj SK START Praha
Po ukončení všech soutěží jsme uspořádali v sobotu 8. dubna klubový turnaj. Přihlášených bylo původně 12, nakonec se reálně dostavilo už ve 12 hodin devět nadšenců. Abychom si dostatečně zahráli, tak jsme připravili tři základní skupiny po třech, ve kterých se účastníci střetli každý s každým. Ti, co skončili na posledních místech, byli vepsáni do skupiny útěchy po třech a stejným systémem si to spolu rozdali o nejlepšího útěcháře. Hrálo se na dvou stolech ve velké tělocvičně a na jednom stole v malé.
První dva ze základních skupin postoupili do dvou semifinálových skupin opět po třech. Původně jsem to měl připravené tak, že vítězové této fáze soutěže si to rozdají o první místo a ti na druhých místech o třetí. Radek prosazoval a nakonec prosadil další zápasy křížem (první z jedné skupiny s druhým z druhé skupiny). Nejspíš věděl, co dělá, protože na tom vydělal! Dostal se do semifinálové skupiny s Petrem K. a tak byl odsouzený v podstatě ke druhému místu. Původně by hrál o třetí, takhle měl šanci na druhé a vyšlo mu to.
O celkovém vítězi asi nikdo z nás nepochyboval. Přišel jediný zástupce áčka a potvrdil roli favorita. Někdy v půlce sezóny projevil Tomáš ve své eseji přání, s Petrem si zahrát zápas a ejhle při losování mu to vyšlo. Akorát přišel pozdě a volal mi, ať losuji za něj. Z klobouku jsem vytáhl pro něj skupinu s Petrem. Když Tom dorazil, protestoval, dokonce si myslel, že jsem ho tam dal schválně. Když mu ostatní potvrdili, že jsem skutečně všechny obcházel a losoval, tak se vyznal z toho, že chtěl s Petrem hrát, ale ne v turnaji…
A jak to tedy celé dopadlo? Útěchu vyhrál Vašek a kromě krásného poháru a „kozlíka“ si odnesl i věcnou cenu, antistresové omalovánky. Druhý v útěše byl Tomáš a třetí Pavel, který měl jistě hlavně radost z toho, jaké krásné ceny věnoval prvním třem hráčům.
Na děleném pátém a šestém místě jsem skončil já a Ivoš. Celý turnaj, zlatý pohár a výborné víno vyhrál Petr K., druhý se stříbrným pohárem a rovněž kvalitním vínem byl Radek, třetí na stupních vítězů s bronzovým pohárem a vínem odpovídajícím umístění stál Jirka. Pod stupínkem na čtvrtém místě bez poháru a bez vína, zato s odznáčkem Startu byl Adam a nesl to statečně.
Po turnaji si pět hladových a žíznivých (Tom, Adam, Radek, Ivoš a já) sedlo v přízemí v baru na párek a pívo! Důstojně tak zakončili velmi úspěšnou sezónu.