Vůbec by mě nenapadlo, že odchod jednoho hráče z áčka může způsobit takovou krizi ve všech týmech. Odešel Míla, nikdo nepřišel, vše se posunulo nahoru a problémy jsou na světě! Další týden jsme ukončili a opět žádný tým nebodoval. El Niňo nedalo áčku vůbec šanci, béčko i s pomocí Martina těsně prohrálo v Nuslích a céčko výsledkově přesně okopírovalo áčko se stejným soupeřem.
SK START Praha A vs. SF SKK El Niňo G 3:10
El Niňo přijelo v sestavě, která na papíře v první chvíli vůbec žádný strach nenaháněla. V čele se jmenovcem ruské vojenské historie, kterého jsem před 4 či 5 lety šmiknul i když v tom samém zápase s ním Martin prohrál. Papír snese vše a dokonale klame. Géčko Niňa nám nedalo šanci. Tedy ve dvouhrách, po deblech jsme vedli 2:0. O tom, že to bylo jasné, svědčí v singlech jen dva pětisetové zápasy. Na Petra opět lehl splín. Naštěstí ostatní to jako tragedii nevidí, chtějí se rvát.
Sokol Nusle E vs. SK START Praha B 10:7
Protože onemocněl Jirka, nahradil ho obětavě Martin a výborně. Bohužel se nám nepodařilo vyhrát ani jeden debl. A stará pravda říká, že to vždy na konci utkání velmi mrzí. Stejně tomu bylo i v našem případě. Já s Honzou jsme prohráli 3:1, možná jsme měli trošku těžší soupeře. Květa tichý býval kdysi výborný hráč. Nakonec to dokázal i tento večer, protože nás šmiknul všechny a jen Martin mu sebral jeden set!
Martin s Patrikem to dotáhli do pátého setu a hráli výborně. Třetí set prohráli na výhody 12:14, ale nemuseli. Vedli, ale pak, do té doby výborně hrající Patrik, se prostě školácky a netakticky snažil ukončovat první údery. Martin se skoro vůbec nedostal ke hře. Škoda.
Singly začínal Martin se soupeřem, jehož zemí „rožděnija“ byla podle jména zřejmě Ukrajina. Martin hrál svůj standard, tedy občas i podání na hraně, které některé jeho soupeře občas vytočí. Ale takhle brečet, jako to předvedl soupeř, jsem ještě nikoho neviděl. Martin hrál v pohodě a jek je u něj zvykem bez viditelných emocí. Soupeř už v průběhu zápasu neustále vykřikoval, že soupeř hraje neregulérní servis. Martin po třech setech ukončil zápas a pak už to byl jen monolog soupeře. Každému na potkání plačtivě sděloval, že „ON“ měl špatný servis a proto ho nemohl porazit.
Honza na vedlejším stole bohužel prohrál s nevyzpytatelným Igorem Svobodou, o němž ještě bude řeč v souvislosti se mnou. Já porazil čtyřku soupeře, když se mu podařilo vyhrát druhý set, kde mě trochu rozhodil. Dal jsem servis a ten lízl hranu stolu. Tak jsem se soupeři omluvil za prasátko, ale on položil celé hale řečnickou otázku: „A kdo to viděl?“ a protože se na náš zápas nikdo nedíval pro svoji neatraktivitu, tak to nikdo neviděl. A pro soupeře to byla jasná odpověď pro to, aby se se mnou dál nebavil. Patrik prohrál s v ten den vynikajícím Tichým.
Druhá runda začala výborně, protože Martin celkem lehce porazil Svobodu a jeho tráva mu problém nedělala. Honza bez problémů přejel soupeřovu čtyřku a srovnal na 4:4. Jenže já nastoupil proti Tíchému a Patrik proti plačkovi. Já nestačil pořádně vzdorovat, zato Patrik podal opět výborný výkon a soupeře trápil a trápil. Jenže v závěru pátého setu, jako už mnohokrát, Patrik celý zápas prokaučoval.
V dalším kole vyhrál Martin a já. Hrál jsem s plačkou, který s Patrikem plakat nemusel neb vyhrál. Se mnou to zase rozjel ve velkém. Tentokrát mu vadilo, že mu jeho spoluhráči nefandí tak, jak by si představoval. Sám se hláškami typu: „Děkuji vám, že mi fandíte (ironicky)“, „Pepo, tak mi zfandi“ apod., rozhodil tak, že ač vedl 2:1 na sety, nakonec prohrál. Stačil si ještě postěžovat mě, že jsem mu dal prasata, a plénu, že mu nefandilo.
Patrik po famózním výkonu porazil trávaře Svobodu. To jsem vůbec nečekal, ale fakt hrál výborně. Možná také proto, že Igor není klasický pasivní trávař, ale kontruje a útočí a s tím Patrik neměl problém. Horší je, když má do pořádného „šmiku“ nasadit topspin. Jen předloktím to nemůže utáhnout.
Bylo to povzbudivé, ale bohužel od tohoto vítězství už nikdo z nás neuhrál ani bod. Martin prohrál s Tichým, Honza 2:3 s cizincem 13 v pátém setu. Přitom v tomto závěru vedl. Nejsem si jistý kolik přesně, ale bylo to dost. Můj poslední zápas byl proti Svobodovi. Kdyby si někdo dohledal nějaké mé předchozí komentáře z jiných let, tak najde to, že po každé jsem zmiňoval moji absolutní bezmoc s tímto hráčem. Nikdy jsem ho neporazil a je to ve mně tak usazené, že do utkání s ním nastupuji s tím, že prohraji. Vím, že je to špatně, ale je to silnější. U nich v herně nemám šanci vůbec, u nás to bývá lepší.
Škoda, že někdo z nás nevyhrál, věřím tomu, že Patrik by svůj poslední zápas vyhrál! Takže těsná prohra.
SF SKK El Niňo G vs. SK START Praha C 10:3
Na utkání s El Niněm jsme šli v celkem silné sestavě: Radek, Ivoš, Tomáš a já. Jenže u Niňa nikdy nikdo neví, kdo za ně nastoupí. A může to být z jejich strany sestava na úplný propadák nebo zase naopak sestava na propadák soupeře. Takhle to mají snad s výjimkou Extraligy v každé soutěži. Pro tento zápas se rozhodli pro druhou variantu (Pozn.: Když toto píšu, již znám jejich sestavu a výsledek ze třetího kola. Prohráli v Čakovicích 10:2 a body dělal jen Petr E. a hráli dva jiní slabší hráči). Dva starší hráči, které jsem neznal, dále jejich, ale i můj vrstevník, Petr Ezr. Proti němu jsem hrával ještě jako žák Startu. To byly boje. Sestava Startu: Zábranský, Habrych a já. Petr hrával se svým mladším (a později i lepším) bratrem Jirkou. Kdo jim hrával třetího, si už nevzpomenu. Stále to umí a bylo mi jasné, že nás šmikne všechny. Z nás ho možná naposled porazil Tomáš před více jak 45 lety….
Čtvrtým hráčem Niňa byl mladší syn Petra, František. Staršího Václava jsem před osmi lety v 6. třídě porazil. Dnes už by to asi nešlo, hraje stabilně a dobře 2. ligu.
Opět jsme prohráli oba debly. Ivo s Tomášem smůlovatě prohráli v pěti setech. Jenže občas tam přišly Ivošovy kudrlinky a k tomu Tomášova nevyhranost. Já s Radkem jsme hráli proti Ezrům, a i když to bylo 0:3, nebylo to beznadějné. Jenže prostě Radek neumí hrát s levákem, tak jsem se podřídil jeho hře, tedy jsem stál vedle něj jako pravák a 2/3 stolu jsem tak měl na bekhend.
V první rundě nastoupil Radek proti mladému Františkovi a prohrál 3:2. Nevím, čím ho soupeř udolal, protože zas tak dobrý ještě není. Já nastoupil proti jednomu ze dvou neznámých vrstevníků. Oba se vyznačovali stejným stylem hry, kdy pro definování hráčů s tímto stylem již léta používám slovo „kozel“. To prostě nevíte, jak vám úder od takového hráče přiletí. Takoví hráči porušují veškeré zákonitosti klasického pinku. Bráníte se, v krizi vyhodíte míček do výšky a jdete od stolu, protože si říkáte, že příjde nekompromisní smeč a že to zkusíte chytit. Jenže on přijde od kozla nějaký divný úder, něco jako kontr nebo pink, hraný ale půl metru vysoko nad stolem. A pozor, nejedná se o kulišárnu výborných hráčů, kteří umí z takového míče nečekaně zkrátit těsně za síťku. V očích kozlů je vidět, že sami nevědí co s tím. Je pravda, že vrací neuvěřitelné míče, ale většinou sami nevědí jak. To se pak těžko hraje. Alespoň tedy mě. A když k tomu přidáte takové blbosti, které vám prohrají set, jako jsem udělal já, tak je vymalováno.
V prvním setu vedl soupeř 10:6, srovnal jsem, bylo 11:11, a přesto jsem prohrál. Kdybych to dotáhl do vítězného konce, bylo by to celé jinak. Ve druhém setu jsem vedl 8:4 a prohrál 11:9. Třetí jsem vyhrál a ve čtvrtém jsem já vedl 10:5. Myslíte, že to lze prohrát? Lze!
Tomáš prohrál s druhým kozlem. Ten dával úplně obyčejný servis bez jakékoliv rotace těsně za síťku. V podstatě dobře provedený servis, kdyby však byl trochu nižší. Tomáš s tím měl problém. Přitom šel krásně rozehrát, což jsem v dalším zápase hrál já a tohoto hráče porazil. Zlobil jen v prvním setu, pak rezignoval. Ivo prohrál s Petrem.
Radek porazil mého prvního soupeře. Divil jsem se, ale prostě narazil kozel na kozla (Radku promiň). Náš kozlík měl větší trpělivost při pasivní hře a slavil zasloužený úspěch. Pak Tomáš nezopakoval výsledky před 45 lety a prohrál s Petrem Ezrem a Trnda porazil mladého Ezra.
Pak jsem nastoupil proti Petrovi, a i když jsem prohrál, zase mě ten pink začal bavit. To byl totiž pinčes podle všech pravidel, povedly se nám i krásné dlouhé výměny, hra byla pestrá, protože Petr na „stará kolena“ nalepil trávu a té já se nebojím. I když jsem prohrál, měl jsem dobrý pocit.