Tento týden týmy A, B i C vyhrály své zápasy. Déčko bylo velmi blízko prvnímu bodu, to je škoda! Pro áčko to bylo vítězství velmi důležité, protože se tím definitivně zachránilo v soutěži. A ještě stejně pomohlo Čakovicím. Béčko si šlo v podstatě „jen zahrát“ a protože stejný nápad měl i soupeř z Nuslí, utkání bylo pohodové. Céčko porazilo konkurenta postupu a tím ho zřejmě definitivně odřízlo od postupu.
TJ Sokol Michle Praha D vs. SK START Praha A 2:10
Velké očekávání od tohoto utkání jsme měli snad všichni. Naše vítězství by znamenalo definitivní setrvání v 1. třídě i pro další sezónu. Prohra by to zkomplikovala, ale nerozhodla. Na našich stolech nás tahle parta seniorů, s jedním mladíkem, porazila 10:3. Kluci však říkali, že to byl omyl. Po dnešním výsledku se tomu dá věřit.
Nastoupili jsme v nejsilnější sestavě i s pátým hráčem Martinem. Ten se nominoval do debla s Danem a potvrdili, že jim to letos šlape. Druhý debl hrál ve staronovém složení. Do sestavy se vrací Petr J. a tak hrál zase s Káfou. Oba debly jsme vyhráli a to je vždy pevný základ k další stavbě!
První dvouhry vyhráli Sláďa a Káfa celkem lehce, Honza prohrál po boji se starým lišákem Standou H. a Petr J. v pěti setech zdolal jedničku soupeře.
V následné rundě Káfa v pěti setech porazil prkýnkáře Emana a byl to evidentně boj! Dan vyškolil Standu, Honza prohrál a Petr uzavřel druhou rundu stavem 8:2 pro nás. Káfu čekal Standa a náš hráč to zvládl ve třech setech. Zato Dan se pěkně zapotil! Snad jen v prvním setu to bylo v klídku, Dan ho vyhrál 11:1. Ale vzápětí soupeř vedl 2:1 na sety, jenže Dan už další komplikace nepřipustil a dvakrát shodným výsledkem 11:6 ukončil zápas. A zároveň dal razítko pod účast v 1. třídě i příští sezónu!
SK START Praha B vs. TJ Sokol Nusle Praha A 10:2
Nám už o nic nejde, ale Nusle by se ještě mohly zachránit. Musely by porazit nás, vyhrát v posledních dvou kolech, ale bohužel také čekat na zaváhání Střížkova. A protože Střížkov ještě hraje s Bohnicemi, šance by určitě byla. Jenže Nusle to už nejspíš vzdaly. Sokolíci přišli se dvěma hráči, kteří hrají čtvrtou třídu a ještě nijak úspěšně (jeden dokonce 1:32).
Vyhráli jsme oba debly, Jirka s Honzou B. to měli celkem jednoduché, když nastoupili proti náhradníkům. Já s Honzou jsme hráli proti stabilním hráčům Nuslí (Svoboda, Kára) a vedli jsme 2:0 na sety. Třetí set jsme měli rozehraný celkem dobře, ale pak jsme začali dělat nezvyklé chyby. Oba jsme najednou měli problém s příjmem podání. Třetí set jsme na výhody prohráli a následně lehce i čtvrtý. V pátém setu jsme to zase už byli MY a celý zápas jsme dovedli do vítězného konce.
První runda byla snová, vyhráli jsme všichni, tedy překvapivě i já!!! Můj protihráč byl opravdu slabší a po prvním prohraném setu jsem si říkal, že jestli s ním prohraji, tak v této soutěži opravdu nemám co pohledávat. Další tři sety jsem zvládl v pohodě, takže mohu podmínečně třetí třídu hrát dál. Honza A. porazil jedničku soupeře, ale ta si neustále stěžovala na to, že Honza nenadhazuje servis. Když jsem s ním hrál potom já a on si i v mém zápase stěžoval na Honzovy servisy, řekl jsem mu, že ale v tom servisu Honza v podstatě nic nemá. Na to mi odpověděl: „No právě! To se pak těžko vybírá“. Tak tomu nerozumím. Jirka porazil ve třech setech Svobodu s trávou. Ať mi už neříká, že na to neumí hrát. Bylo to velice jasné vítězství! Honza B. neměl s mladíkem – náhradníkem sebemenší problém.
V další rundě porazil v prvním zápase Jirka nebezpečnou jedničku z Nuslí 3.2, 12:10 v pátém setu. Na Jirku se každému soupeři musí hrát špatně, ať je to útočník, nebo útočící obranář. Jirka umí opravdu velmi dobře kontrovat po celém stole a velmi často hraje tento styl po lajnách. Tak už dnes hraje málokdo, hlavně těm mladým to dělá problém. Na Jirku asi platí jen ten nejklasičtější obranář. O zápasech obou Honzů se ani nemá cenu zmiňovat. Dva naši nejlepší hráči hráli proti dvěma nejhorším hráčům soupeře. Oba zápasy bez jakýchkoliv problémů 3:0 pro nás.
Já nastupoval proti Igorovi Svobodovi. Když by si někdo dal práci a vyhledal si někde v historii popisky všech mých zápasů s tímto hráčem, přečte si mé nářky na to, že prostě tohoto hráče snad do smrti neporazím! A už je to tak daleko, že to mám v hlavě a podle toho vypadají zápasy. Kdybych to měl přirovnat ke skóre, tak asi nejspíš: Bažlejova hlava vs. Igor 0:2 na sety. To se pak těžko takový náskok stahuje.
Protože jsem však tentokrát vyhrál první set, řekl jsem si, že ten blok zkusím odstranit. Ve druhém setu jsme se však vrátili do starých kolejí (5:11, 3:11). Čtvrtý set byl zase z mé strany celkem solidní, a když jsem ho po úděsném boji vyhrál 18:16, docela mě to nakoplo! Pátý set se točil za stavu 5:2 pro mě a pokračoval jsem dobře. Po mých dvou servisech jsem vedl 9:5 a Igor začal být nervózní, protože dvakrát praštil raketou, což nedělá. Stalo se však něco, co by se stávat nemělo. Najednou se mě do hlavy dostala myšlenka, která mi našeptávala: „Ty vole, vždyť ty ho nejspíš poprvé v životě porazíš!“ Najednou se tam ta svině myšlenka usadila a nepustila se. No a byl konec! Nevím, jestli se najde někdo další, kromě Honzy A., kdo to bude umět celé pochopit. Totálně jsem ztvrdnul a prohrál pátý set 9:11!
Zápas pak ukončil, po mé porážce s jedničkou, Honza B. lehce 3:0
SK START Praha C vs. TJ Mladí veteráni B 10:4
Céčko letos musí makat až do úplného konce. Ta smolná prohra v prvním kole ve Kbelích nám to celé komplikuje. Tentokrát k nám přijel soupeř, který nám v první půli vzal bod remízou. Tenkrát jsem tam neudělal ani bod a i přes tehdejší slib, že proti nim budu doma hrát a neprohraju, jsem to nakonec vymyslel jinak. Měl jsem v plánu postavit super silnou sestavu: Jirka, Patrik, Radek, Ivo a já jako náhradník. Čáru přes rozpočet udělal Jirka, který šel s kolegy z práce hrát dnes tak populární „únikovku“. Takže z náhradníka se stal hráč základu. Soupeř přišel v tom nejsilnějším složení, které mohl dle žebříčku postavit a navíc v pěti. Vysvětlení však bylo jednoduché, jejich jednička původně vůbec neměla dorazit, a musela po prvním zápase odejít za svými povinnostmi. Vedoucí veteránů mě říkal, že chtějí ještě zkusit postoupit do páté třídy. Tam však mají své áčko. Po zápase, když jsem jim říkal, že už nejspíš ztratili všechny naděje na postup, tak všichni, kromě vedoucího řekli, že postoupit chce jen on, oni nikoliv. A odůvodnili to právě tím áčkem.
Debly byly složené standardně: Patrik s Radkem a Martin s Ivošem. Kluci vyhráli 3:1, měli problém jen v prvním setu, který prohráli. Pak se evidentně „kalibrovali“, minimálně Patrik, a neměli problém. Zato my s Ivošem jsme prohrávali už 0:2 a vůbec to nevypadalo dobře. Ve třetím setu se to zlomilo, soupeřova pozornost možná ochabla a navíc Ivo začal hrát velice dobře. 6ádné jeho typické bláznoviny, ale najednou mu šel moderní stolní tenis a nekazil. Taky jsem mu po tom setu řekl, že tohle byl prvotřídní pinec a výkon. Naštěstí v tom pokračoval dál a my to otočili a vyhráli 3:2!
Patrik neevidentně kalibroval dobře, vyhrál hned první zápas. To jsou všechno soupeři, kteří mu vyhovují (na rozdíl ode mě), může s nimi pinkat a když má chuť tak zaútočit. Navíc hra jeho prvního soupeře byla taková nemastná neslaná, moc neublíží, ale celkem jistě vrací. Ivo neměl problém se čtyřkou, já prohrál s dvojkou a Radek i přes prohraný jeden set přejel jedničku (4,-5,3,3), která znechuceně odešla ihned za povinnostmi a vystřídala jí pětka.
Ve druhé rundě jsem prohrál s Nemastnem-neslancem, když jen vracel moje údery a já to nebyl schopen zakončit. Mě prostě takoví hráči, kteří mnohdy ani sami nevědí, jak to vrátili k soupeři, nesedí. Navíc mám prostě problém se smeči z vysokých míčků. Do 30 cm nad síťkou je to bez problémů, hlavně bekhend, ale jakmile je to výše, tak uhraji maximálně 20%. A vím, čím to je, nestojím na to správně. A protože vím, kde dělám chybu, o to více mě to štve!
Patrik hrál s náhradníkem za jedničku, se kterým si poradil zkušeně ve třech setech. S jedničkou by to měl asi o poznání těžší. Vedli jsme 8:2.
Čtvrtá runda byla zajímavá v tom, že všechny zápasy skončili v poměru 3:2, dvakrát pro nás a dvakrát pro soupeře. Prohráli Radek i Ivoš a najednou to bylo 8:4. Jenže Patrik vyhrál nad svým nejneoblíbenějším soupeřem, čtyřkou soupeře. S tím samým hrál o vítězství v první půli za stavu 9:7 pro nás a prohrál 2:3 a já konečně prolomil s tímto soupeřem tu smůlu a vyhrál jsem a ukončil celý zápas!
V jednu chvíli jsme diskutovali u dveří se soupeři a oni řekli, že to bude asi rychlé, že to je už 6:2. Jenže ty dva body jsem prohrál já, takže jsem měl právo říct něco, co by byla jasná pravda: „No, kdyby tady býval byl Jirka, tak to bylo ne 6:2, ale 8:0!“ A protože za tohoto stavu kluci vyhráli další dva zápasy, tak jsme šli za hodinu a půl domu.
Vítězstvím jsme vyřadili definitivně Veterány ze hry o postup, ale většina z toho vlastně měla radost. Stále však není hotovo s postupem, i když máme náskok čtyř bodů. Vše záleží na tom, kolik týmů spadne do divize ze 3. ligy. Teoreticky jsou tam namočeny tři týmy, pak by postupovali ze 6. třídy jen vítězové obou skupin. Pokud spadnou dva, postupují vítězové a týmy na druhých místech by hrály o postup. Pokud spadne jeden (což je jediná jistota – Vršovice A), tak postupují z každé 6. třídy první dva. Vše budeme vědět už teď po víkendu, kdy se hrají poslední ligové zápasy.
SK START Praha D vs. SK Vršovice C 7:10
Na Startu byla pravidelná schůzka předsedů oddílů s vedením SK, na které jsem byl přítomen. Po skončení schůze jsem se byl, alespoň na chvíli, podívat na naše déčko. Bylo to zajímavé pokoukání. Začalo to tím, že soupeř přišel ve třech a s touto situací se naši spoluhráči setkali poprvé. Problém byl v tom, že nevěděli, jak se v takovém případě píše zápis. Hlavně vyplňování wo. Začal jsem zapisovatelce vysvětlovat co a jak. V tom přišel klučina od soupeřů a začal nám to oběma vysvětlovat. Se slovy „já vím, jak se to zapisuje, já vám to ukážu“, začal šermovat rukama a prstem jezdil po zápise. Sokolíka jsem vykázal do patřičných mezí.
Po deblech to bylo 1:1 a protože Petr vyhrál nad svým soupeřem, bylo to po první rundě v této sezóně nevídaných 3:3! Zajímavý byl zápas Petra s takovým malým klučinou soupeře. Ten kluk se vždycky, když zkazil míček, velmi srdečně zasmál. Ne když on udělal bod, ale když zkazil. To jsem ještě neviděl. Petr vyhrál první dva sety, ale ve třetím se mu moc nedařilo a set prohrál. Tedy 2:1 a Petr se šel připravovat na čtvrtý set. Stalo se něco, na co i já koukal s otevřenou pusou a nejen já. Klučina vyhrál set, snížil stav a šel podat Petrovi ruku. Ten byl tak udivený, že jí přijal. I trenér hostů volal na sokolíka, že ještě není konec a ruka se nepodává.
Protože tohohle hráče v další rundě porazil i Dušan, bylo to na jejím konci 5:5! V další rundě vystřídal Ferda Pavlu a hned narazil na „veselého“ podavače rukou. Po obrovském boji nad ním zvítězil 3:2. Určitě měl tolik práce proto, že nebyl správně rozehraný…
7:7 a šlo se do posledního kola. Monika bohužel nepřehrála mladíka, který do té doby nevyhrál. Ale smůlu měla pořádnou. První set 14:16, druhý set 12:14, třetí set vyhrála a čtvrtý 7:11. Škoda, mohlo to skončit 9:9 a déčko by získalo první bod!