Tento týden dva týmy odložily svoje zápasy, céčko a déčko. Áčko prohrálo v Michli a tak čest zachraňovalo jen B doma s Bohnicemi.
Protože se v pondělí nehrálo (céčko), tak Ňéma, Ivo, Jirka a já jsme si byli zatrénovat. S Ňémou jsem hrál skoro 40 minut v plném zápřahu. Jako dva leváci jsme měli kvalitní trénink. To druhá dvojice dost času prokecala, ale na závěr tréninku nás vyzvala k zápasu ve čtyřhře. Nejdřív jsem si říkal, jestli má cenu, aby debl hráli dva leváci. Jirka mě přesvědčil, že to půjde. Je pravda, že jsme se tam vždy trochu motali a údery hráli z nezvyklých stran. Zblbli jsme tím soupeře a možná i to zapříčinilo, že jsme celkem hladce vyhráli.
TJ Sokol Michle B vs. SK START Praha A 10:5
Teď se našemu áčku nějak nedaří, navíc Michle v domácím prostředí hraje většinou výborně. Překvapivě celkem lehce naši hráči prohráli oba debly. Vzápětí ale Jirka a Martin skóre srovnali. Jenže pak se začaly nůžky skóre rozevírat. Na náš jeden bod to byly třeba dva body soupeře. Za stavu 8:3 pro Michli přišly ještě dva naše body, ale to bylo všechno.
Po zápase jsem četl na síti poznámku od Milana, který napsal: „Vidět zápas Miloše Koděry s naším Martinem, to byl kvalitní druholigový zážitek!“ A Ňéma k tomu napsal: „Podívaná to dnes na Martina proti Milošovi byla fakt super“. Nejspíš, jak je vidět, oba hráli pinec vysoké úrovně.
SK START Praha B vs. Slovan KST Bohnice F 10:4
Do zápasu nemohli nastoupit Milan (pracovní povinnosti) a Petr (zranění kotníku), takže připraveni k zápasu byli jen Dáša, Honza a Pavel. Hledal jsem čtvrtého, ale nenašel. Případní náhradníci, kteří by možná soupeře potrápili, Dan a Jirka, shodně onemocněli. Takže jsem musel nastoupit já. Soupeř navíc přišel v hodně silné sestavě, naštěstí tři hráči základu jsou záruka toho, že i ve třech se dá vyhrát.
Po deblech byl stav 1:1, Honza s Pavlem ve čtyřech setech vyhráli, já s Dášou po stejném počtu setů prohráli. Pak v každé rundě to bylo stejné – já bez bodu, spoluhráči po bodu. Nakonec byly zápasy z naší strany jednoznačné, kromě dvou výjimek. Dáša a Pavel se svými soupeři prohrávali 0:2 na sety, aby nakonec odehráli další tři sety celkem jednoznačně a oba vyhráli 3:2!
Mě se hrálo celkem dobře, i podle spoluhráčů jsem hrál dobře. Akorát prý vždy tak do 2/3 setu a pak prý jsem se zbláznil jako bych to chtěl rychle ukončit. Škoda, že jsem se nedostal na Honzu Pinkase. Na něj jsem si věřil, šance byla 50:50.
START Praha C vs. TTC Elizza Praha K odloženo
Elizza nás požádala o odložení zápasu s tím, že nedají dohromady potřebný počet hráčů nutných k zápasu. To znamená minimálně 3 hráče, aby tým mohl nastoupit k zápasu. Divné na tom je, že na soupisce je napsaných hráčů 17!! Však jsem také musel odpovídat na dotazy hráčů céčka, proč tomu tak je. Možná byla na Elizze pandemie, ale zprávu od lékaře jsem nevyžadoval. Třeba si to od Elizzy vyberu jinak. Například jsem se domníval, že nám pustí mladého hráče, který je u nás na střídavý start, k zápasu našeho áčka. Nepustili, takže kluci budou ve třech.
TTC Praha H vs. SK START Praha D odloženo
Tento odklad byl zase realizován na základě požadavku našeho déčka. Domlouval to vedoucí, neznám důvod, ale domluva se soupeřem byla bezproblémová a rychlá.
Ještě na závěr vzpomínka
Ještě občas někdo pošle nějakou vzpomínku na Honzu. Bylo by škoda to nezveřejnit. Takže ještě něco od Milana Šimáčka.
Hezká vzpomínka na Honzu, díky za ni. Ani jsem nevěděl, že děláš nějaké stránky! Ze starých Honzových fotek ho poznávám, vícekrát jsme se na turnajích potkali, na což jsme na El Niňu zavzpomínali. Potěšilo mě, že on, „slavný Sparťan“ si na nějakého ňoumu z Chrudimi vzpomněl, konkrétně, že jsem ho kdysi na Orbisu porazil, což nečekal – byli s Petrem Janíčkem nasazeni jako družstvo č. 2 – jedničky byli Ivan Rak s někým – a my jsme je porazili v prvním kole 2:0. Já si na to vzpomněl, až když mi to připomněl. Mám ho spíš spojeného s pionýrskou olympiádou v Prešově někdy v roce 1977, kde mi dal v prvním setu 21:1, ale druhej prohrál a třetí Honza vyhrál nějak na výhody. A pamatuju si, jak mě to tehdy strašně sralo, že jsem prohrál s hárošem-floutkem z Prahy. On měl tu hřívu už jako žák! To se u nás na venkově netrpělo!!! Fakt moc hezky jsi to Martine udělal 👍🏼
Jsem ale fakt rád, že jsem Honzu mohl po letech aspoň potkat a ta fotka z El Niňa je nefalšovaně přátelská. Těšili jsme se, že si spolu v mančaftu víckrát zahrajeme. Má to bejt holt jinak. Vždycky, když odejde někdo, kdo si to nezaslouží, tak je to obzvlášť smutný…
Snad je mu teď líp a už nemá trápení.