Tak se hrálo zase souběžně, tentokrát béčko a céčko. A zase to byl problém! V hrací den bylo použitelných jen 8 hráčů, nikdo další navíc. Nakonec se mi všechny volné hráče podařilo přemluvit. Je to však o nervy. Znovu musím ocenit přístup některých jedinců, kteří ač ode mě dostali už do konce roku volno a slíbil jsem jim, že už je nebudu otravovat, vytrhli mi trn z paty, šli hrát.
A ten přestup? Martin B. ke konci roku přestupuje do SK VV Xaverov.
SK START Praha A vs. TJ Sokol Michle D 4:10
Před tímto utkáním panoval v našich řadách velký optimismus, kluci si věřili na vítězství. Jenže pak zase Káfa přišel s tím, že musí hrát fotbal a že se tedy omlouvá ze zápasu. Po utkání přiznal, že si vůbec nepřipouštěl porážku i bez něj. Když Káfa viděl sestavy, tak to shrnul takto: „Koukám na zápis a vyhrál ultra veteránský tým nad super veteránským. Zvláštní“. Sestavu Michle, Haralík, Votípka, Pištora, kazil svým věkem jen Dorko. U nás byl ve stejné pozici Honza B., i když ten rozdíl nebyl tak výrazný. Dan neprohrál ani jedno utkání, jeden bod přidal Petr K., když snad poprvé v sezóně vyhrál koncovku pětisetového zápasu.
Do deblu nastoupil pomalu se uzdravující Petr J. Zkouší pomalu naskakovat do zápasového módu. Snad se to povede a bude připraven pro druhou půlku. Před utkáním si nikdo z nás nemyslel, že by měl přijít takový problém. To mi potvrdil i Eman Votípka, kterého jsem potkal v pátek na zápase Extraligy na KT Praha ve Vršovicích. Já mu říkal: „To jste nám to v pondělí pěkně nandali.“, on mi na to odpověděl: „Když jsem přišel do tělocvičny a viděl tu vaši sestavu, tak jsem si říkal, že dostaneme pěknou nakládačku.“
Po zápase šli naši hráči společně se soupeři zhodnotit zápas do Olympie na pívko. Když jsem mluvil druhý den telefonicky se Standou Haralíkem, tak mi řekl: „Už jsem na Střeláku nebyl hodně dlouho. Musím Ti říct, že máte suverénně nejkrásnější hernu v Praze! A i to okolí je nádherné.“ To od takového matadora těší.
TJ Sokol Nusle E vs. SK START Praha B 3:10
I přes ten srab s lidmi se do Nuslí vydala pořádně silná sestava: opět tři Honzové a Jirka. Honza P. mi poslal krátkou reportáž z utkání. O tom, že to bylo celkem jasné svědčí už jen název, který Honza zvolil: „Béčko venku přejelo Nusle.“ Následuje popis situace od Honzy:
„Poslední listopadový týden se sestavy pro utkání nerodily lehce. Své by o tom mohl povyprávět náčelník Martin, kdy, podle jeho slov, při termínové kolizi utkání více družstev prostě „nejsou lidi“. A tak mi Martin v úterý volal, jestli bych si ve středu šel zahrát na Nusle. Souhlasil jsem a dobře udělal…
Na Nuslích se hraje těžko. Domácí to tam umí. Hraje se v dolní herně v sokolovně, která je malá, ale je to pro všechny stejné. My jsme se sešli v silné sestavě: Honza Bauer ml., Honza A., Jirka a Honza P. Jirka se při rozehrání seznámil s novým spoluhráčem Honzou B. slovy: „Ty jo, on to umí“, a šli jsme na věc.
Obě čtyřhry jsme vyhráli, což se dlouho nestalo – Honza B. s Jirkou ve čtyřech setech, Honzové vyhráli osm v pátém. V prvním kole dvouher prohrál Jirka s Pluskou, který postupně porazil také mne a Honzu A. Je to hráč původně z Ukrajiny s velice rychlým zápěstím a útokem z obou stran. Hrál dobře a šmiknul nás. To ale byly pro domácí všechny dosažené body, ostatní nuselští sokolníci (Adámek, Beneš a Brettschneider) na nás body neudělali.
Celkově tedy 10:3 pro nás. Utkání se hrálo v poklidné přátelské atmosféře. Po utkání jsme s Honzou A. krátce bilancovali, pochvalovali si znovu fungující společnou chemii při čtyřhře. Jirka nás upozornil, abychom: „neskončili v Modré ústřici“, a šli jsme domů. Doma v půl desáté. Paráda a tři body tabulky!“
To, že v zápase řádil ukrajinský hráč Pluska, jsem už věděl od Honzy A. vloni jsme s nimi hráli u nich v sestavě Martinové, Honza A. a Patrik. Ukrajinec dvakrát prohrál a hádejte s kým? S oběma Martiny. Musím se pochlubit už z toho důvodu, abych si zvedl sebevědomí. Protože to, co popisuji v utkání céčka níže, je hrozné!
TJ Mladí veteráni – VSK ČVUT B vs. SK START Praha C 9:9
Jediná možná sestava pro tento den a toto utkání vypadala velmi silně: Radek, Petrik, Helena a já. Každý, kdo tu sestavu viděl, musel tušit, že třetí tým tabulky přejedeme rychle. No jo, ale jak se říká: je to kulaté!
Přivítala nás pěkná herna v Dejvicích pod Juliskou. Ta, a ještě další pěkné velké tělocvičny byly vybudovány v místech, kde byly za dob mých studií na ČVUT tzv. těžké laboratoře. Herna hezká, ale protože se tam mydlí pinec v podstatě od rána a těch cca 8 stolů je stále plných, byl tam pěkně vydýchaný vzduch. Helena prohlásila, že v takovém smradu hrát nebude a donutila Veterány, aby pořádně vyvětrali. To celkem lze udělat, ale abychom nehráli v průvanu, tak se zase zavřelo a za pár minut už to zase bylo vydýchané.
Po deblech to bylo 1:1, když sehraná dvojice Helena s Radkem prohrála 1:3, ale já s Patrikem jsme překvapivě vyhráli 3:2. Musím ocenit Patrika, že snad poprvé, co jsme spolu hráli, se perfektně vyrovnal se hrou s levákem a plně se tomu podřídil. Po prvním vyhraném setu jsme vedli stále v tom druhém a měli nakročeno k vedení 2:0, jenže jsme ten set prohráli a najednou prohrávali 1:2. Ale nakonec jsme zkušeně vyhráli další dva sety.
První dvě rundy byly vyrovnané (3:3, 5:5) a Radek s Patrikem své zápasy vyhrávali. Helena oba prohrála, ale je nutno říct, že jako čtyřka, hrála hned v úvodu se soupeřovou jedničkou a dvojkou.
Já vlastně nevím, co přesně k utkání napsat. Radek vyhrál všechny svoje zápasy. Je to soutěž přesně pro něj. Soupeřům dělá velký problém ten jeho pasivní styl, ze kterého umí brilantně vystřelit.
Helena vyhrála třetí utkání a mohlo to být velice důležité vítězství, protože pak vyhrál Radek a my vedli 9:6. Patrika si nechám na konec, protože ten jeho konec byl, i když uhrál tři body, šílený.
Já hrál první utkání s Jirčíkem, který mě nikdy neporazil. Tady se mu to konečně podařilo a také mi to po zápase sdělil, že je to poprvé. Vyhrál jsem lehce první set a ve druhém vedl 10:8, ale prohrál jsem ho a už jsem se nechytl. Tedy nejen v tomto zápase, ale v celém utkání. Záda a koleno bolelo, v té hale jsem se nebyl vůbec schopen trefit do míčku. Jenže na to se nedá vymlouvat. V šesté třídě nevyhrát ani jeden zápas je neskutečná ostuda, a měl bych dát minimálně jeden bod i kdybych tam stál s berlemi. Po utkání v emocích jsem prohlásil, že šestku už nehraji. Zároveň jsem však slíbil, že v domácím utkání proti stejnému soupeři chci hrát a NEPROHRAJI!
A ten můj přestup? Nejspíš se neuskuteční, protože ten klub je jen imaginární. Vymyslel ho Zábrana a přestupují tam ti, kteří v zápase neudělají ani bod, tedy jak se říká vysedí vejce! Celý název zní: Sportovní klub Vysezené vejce Xaverov.
Patrik hrál výborně, soupeřova nejlepšího a přehnaně suverénního a arogantního (a děkuje za zkažený servis) hráče přejel 3:0. Trochu se trápil s dvojkou v pěti setech. V posledním zápase za stavu 9:7 pro nás, šel hrát s nejslabším hráčem, Jirčíkem. Lehce vyhrál první set, vedl v pohodě ve druhém i ve třetím, ale oba prohrál v úplné koncovce. Pak zase vyhrál lehce čtvrtý set a já už se těšil na celkové vítězství v zápase. V pátém setu stále v pohodě vedl a když to bylo 9:5 pro Patrika, neviděl jsem žádný problém. Jenže pak to přišlo. Ztrácel jeden míček za druhým a najednou to bylo 9:9. Přestal hrát to, s čím v celém zápase slavil úspěch, a hlavně v pátém setu. Ještě se mu povedlo vést 10:9 a možná měl z naší strany přijít time, uklidnit ho a poradit. Prováhal jsem to, i když jsem na to myslel už za stavu 9:7. Patrik prohrál pátý set 10:12 a zcela nečekaná remíza byla na světě.
Zlatý bod Heleny, při mém selhání, že to byla alespoň ta remíza. Soupeři sice říkali, že je to spravedlivý výsledek, ale já v tom nic spravedlivého nevidím. Ano, já neuhrál ani bod, ale Patrik to možná zazdil hůř než já. Ale hrozně ho to mrzelo a nemohl to pochopit. Při odchodu z haly, po celou dobu v šatnách a sprše, a při cestě k autu neustále opakoval: „To je k nevíře, to je k nevíře!“ Myslím, že celou cestu autem domů to opakoval a byla to jeho první slova doma v kruhu rodinném. Když to neštěstí v Patrikových očích viděl Jirčík, tak prohlásil, že ho snad měl nechat vyhrát…
SK START Praha D – volný los
Protože v sedmých třídách je shodně po 11 účastnících, vždy tak v každé půlce na každý tým vyjde v jednom týdnu volný los. Tento týden to „postihlo“ naše déčko.