Áčko najednou bez tří hráčů řešilo velký problém a dilema, jestli jet ve třech k zápasu s favoritem nebo skrečovat. Hrozilo totiž, že by mohli být i ve dvou. Nakonec se projevila silná osobnost kapitána Martina, který ač nemocen, vše zorganizoval ke všeobecné spokojenosti. Vysočany jsou pro nás v béčku nepřekonatelnou překážkou už hodně dlouho. Céčko a déčko, ač výsledkově na protipólech, tak oba zápasy „o ničem“.
TJ Pankrác A vs. SK START Praha A 9:9
Áčko mělo opět problém se sestavou. Petr K. je na dovolené u moře, Martin ulehl s nějakou chřipkou a Petr J., i přes pondělní urputný trénink s Ňémou na Střeláku, nemá záda stále v pořádku, navíc měl plánovanou Mikulášskou nadílku se synem a Káfa čtvrtky nemůže celou sezonu. Co teď? Uvažoval jsem, že by béčko vypustilo zápas s Vysočany a Honzu A. by uvolnilo jako čtyřku do áčka. Řekl jsem to Honzovi a dostal jsem vynadáno. Za prvé prý je kmenovým hráčem béčka a nic nechce vypouštět a za druhé prohlásil, že neví, co by tam dělal, když na 1. třídu nemá.
Mezitím někteří hráči áčka začali přemýšlet nad takovými blbinami, že se mě z toho ježili chlupy. Například to chtěli oficiálně skrečovat. Jak je vidět z nadpisu, utkání se nakonec odehrálo. Martin jako správný kapitán z postele přitlačil a Káfa snad poprvé obětoval čtvrtek zápasu v pinčesu. A další pomoc přišla nečekaně vlastně také z béčka. Za áčko nastoupil Honza P. Před sezónou jsme se domluvili, že ho budu v béčku využívat minimálně, že už ten pinec u něj není na prvním ani druhém místě. Několikrát v této sezóně však nastoupil na výpomoc béčku. Teď v den zápasu (!) přislíbil pomoc áčku a také díky němu se povedla remíza s favoritem. Zdá se mi, že Honzu z jakési letargie klidu do emočního šílenství vytrhnou dvě slova: krize a pomoc! Jen aby ho nenapadlo založit nějakou, dnes tak moderní a výnosnou, neziskovku na pomoc bližním pinkálistům. Co dodat? To se velmi cení!
K vlastnímu zápasu toho moc nemohu napsat. Na naší straně se projevila velmi vzácná vyrovnanost: Všichni to měli 2:2, na rozdíl od soupeřů, kde dva 4:0 a dva 0:4. Tři ze čtyř pětisetových zápasů získali soupeři. To je škoda, jen málo chybělo k tomu, aby se ty poslední míčky v pátých setech překlopily na naši stranu a mohlo se jít domu s vítězstvím. Je zajímavé, že tři pětisetové zápasy prodělal Dan a jeden vyhrál.
Také jsem zjistil, že se zápas hrál na třech stolech místo na dvou dle soutěžního řádu. Nevím, proč naši hráči na to přistoupili, protože tam může být příčina některých nešťastných porážek! Zápas to dle mého stejně neurychlí, protože to zákonitě alespoň jednou vyjde tak, že se stejně musí čekat, až se zápasy dohrají, takže tam je časová proluka.
Honza P. nejenže hrál, ale také mě poslal autentickou reportáž. Takže tady je v původním znění bez titulků:
„Je to zvláštní. Před sezónou, resp. již druhou sezónu máme s náčelníkem Martinem B. domluvu, že moje nasazování na utkání bude sporadické a ojedinělé. Člověk míní, život mění. Ve čtvrtek ráno mi volá Martin R., jestli bych v krizové situaci áčka – „nejsou lidi“, šel hrát na Pankrác 1. třídu. Nakonec jsem na nabídku přikývnul s poznámkou, že netrénuju. Nakonec jsem byl zase rád, že jsem šel, ale tento názor se nerodil lehce.
Na Pankráci, v místní tělocvičně TJ, jsme se sešli ve složení: Dan, Káfa, Honza B. a Honza P. Domácí rozestavili tři stoly a my nakonec souhlasili s utkáním sehraným na třech stolech. „Aspoň budeme dřív doma“, pravil Dan. A měl recht. Tělocvična na Pankráci je prostorná, mají nová světla (už to nejsou ty halogeny vyzařující žlutooranžové světlo J), ale jsou tam klasické zářivky. Stoly byly zn. Donic s nějakou slabší deskou a dávaly míčkům podivuhodné odskoky, na které jsme nebyli zvyklí.Komentáře k tomu probíhaly během celého večera. Zajímavý byl i fakt, že přestože domácí chtěli hrát na třech stolech, dva z nich pořád odpočívali, nechtěli hned hrát další zápas. Proč? Jednoho bolela ruka, druhý taky vypadal, že se za stůl ani nepostaví.
Čtyřhru vyhráli Dan s Káfou ve čtyřech setech nad lepšímdomácím párem Gomola, Müller. Honzové dostali do řepy ve třech koncovkách. Ve dvouhrách to bylo jednoduché. Všichni čtyři jsme porazili Hondlíka a Kočvaru a všichni čtyři jsme prohráli s Gomolou a Müllerem. Mne osobně zaujal (nejen zjevem, ale i hrou) domácí Gomola, který velmi umně dává míčku ostré rotace, a to ať už do podání, čopu i topspinu. Málokdy je tohle vidět a nutno mu přiznat úžasný cit v ruce a zápěstí. Sláďa bohužel prohrál 2x v pátém (s Gomolou i Müllerem), Káfa jednou. Sečteno a podtrženo – jedna čtyřhra a 4 krát 2 body je 9 bodů, tedy remíza. Byla zasloužená! Utkání jsme končili cca ve 22:00h, což by na dvou stolech nešlo.
Remíza z Pankráce se určitě počítá jako úspěch v podobě plus jednoho bodu do tabulky. Za áčko jsem nastoupil po 3 letech (naposledy 5. 10. 2015), a bylo to moc fajn. Vzájemná podpora, fandění, bojovnost a nasazení – to vše vedlo k pěknému výsledku. Díky!“
SK START Praha B vs. TJ Sokol nové Vysočany 7:10
Sokolové z Vysočan nám prostě nějak nesedí. S jejich áčkem jsme hráli v posledních letech 6x, z toho jsme jednou remizovali, jednou vyhráli a 4x prohráli. Výhra ale byla v okamžiku, kdy za nás nastoupili Martin R. a Káfa. Při remíze se zase „zbláznil“ Radek a v té jejich šílené herně ve Vysočanech uhrál 3 body.
Tentokrát to bylo zase stejné. Prohrávali jsme 0:5 a 2:7, když dva body uhrál Honza A. Pak se přidal Jirka, který po prvním zápase, který hrál proti prknaři a který ho evidentně nebavil, už pak neprohrál. Stejně jako Honza (4:0). Já s Patrikem jsme naopak ani jednou nebodovali. Evidentně je třetí třída nad naše síly, to si musíme přiznat. Tedy, přiznal jsem to jen já, Patrik prohlásil, že má doma robota a že se tak zlepší, že se nebudeme stačit divit. Přál bych to tomu našemu snílkovi, ale obávám se, že investice do robota byla špatná investice.
Patrik však do toho našeho sportu, minimálně na klubové úrovni, vnesl další slovní obrat. Po výkřiku: „To jsou ty naše klacky“, který používá poslední dvě sezóny, a mimochodem stále neznáme pravý výklad hlavně těch klacků, přidal další: „To je k nevíře“. Má to pěkně rozdělené, když vyhrává, jsou to klacky, a když prohrává, je to nevíra!
Po druhé rundě to bylo 3:7, pak vyhrál Honza a Jirka, prohrál Patrik a bylo to 5:8 a já šel hrát se soupeřovou čtyřkou. Před zápasem jsem slíbil Honzovi, že dnes nechám za stolem duši a budu se snažit urvat nějaký bod. První část slibu jsem splnil. Honza po zápase přiznal, že mě už dlouho neviděl takhle bojovat na plný plyn celý zápas. Jenže k čemu to je, když pak nepřidám body. Na prkno jsem hrál správně takticky, ale soupeř, i když vůbec neublíží nějakým závěrečným úderem, tak je schopen vytrvale čapat a nezkazí kouli. Říkal jsem si, že nejslabšího musím porazit, ale paradoxně měl možná se mnou nejméně práce. Zase typ hráče, který když musí tvořit, tak je v koncích a když do něj někdo tlačí, tak jen sklápí, vrací a ani neví jak a soupeř se umlátí sám. Ano Honza ho uspišuje, protože to hraje po celém stole a soupeř neví, kam mu spin přistane. A Jirka tou svou hrou platí na hodně soupeřů. Ono klasické kontry v 80% zápasu dnes už hraje málokdo. To už umí snad jen Čenda…
Kdybych býval vyhrál, bylo by to 6:8, následně Honza s Jirkou vyhráli, bylo by to 8:8. Končili bychom já s Patrikem a myslím, že ten jeden bod by jeden z nás vykouzlil. Už proto, že soupeř by mohl znervóznět, vyhrávat 7:2 a remizovat, nebo dokonce prohrát by mohlo zabrnkat na nervy.
Nepovedlo se to, herní výkon nás všech byl však dobrý. Ano na to se historie neptá, ta vidí jen výsledky, ale třeba se to změní i výsledkově.
SK START Praha C vs. AC Sparta Praha L 10:2
Jak už bývá zvykem, přišel jsem před zápasem na Střelák, abych zkontroloval, jak se céčko připraví na zápas. Připravit nominaci vůbec nebylo jednoduché. Ještě v neděli večer, když jsem rozesílal upomínající SMS nominovaným, jsem myslel, že je sestava jasná: Jirka, Radek, Ivo a Tomáš. Mohlo mě varovat, že první tři jmenovaní mně potvrdili účast. Říkal jsem si, že Tomáš určitě přijde, na ostrý start v zápase se už dlouho těšil. Jeho nominace není jednoduchá, deklaruje, že chce hrát jen doma, lenoch. Jenže většinou doma se hrálo se silnými soupeři, a když chce céčko postoupit, nemůže si dovolit ztrácet body. Tomáš ¾ roku nehrál a to musí někde být vidět a ven na slabé soupeře se mu nechce. Tentokrát slíbil Jirka, že přijde pomoct, protože se posunul do základu céčka díky příchody Honzy B. do áčka. Helča uvítala volno.
V pondělí ráno si tak radostně jedu zacpanou Prahou do kanceláře a někde Na Výtoni najednou bim, bim – SMS od Tomáše, zhruba v tomto znění: „ahoj Martine, mám problém, spletl jsem se o den. Myslel jsem, že je dnes neděle a že se důležitá akce nepřekryje se zápasem. Jenže je pondělí a v sedm mám být někde jinde. Můžeš Ty nebo někdo jiný nastoupit místo mě?“
Jak si někdo může myslet, že v den zápasu odřekne účast s tím, že určitě další zájemci stojí v dlouhé frontě, aby si zahráli. Já bych hrál, ale nevzal jsem si věci. Napsal jsem, že kdyby mě napsal včera, vzal bych si věci. Tomáš odpověděl celkem logicky (?): „Jak bych mohl napsat včera, když jsem až dneska zjistil, že je zítra? Probudil jsem se s tím, že je neděle…“
Nakonec Tomáš zajistil náhradu sám, zavolal Heleně, která jako správný týmový hráč přispěchala na (vý)pomoc.
Možná jsme to mohli nechat ve třech, protože soupeř přišel také ve třech a byl slabounký. Mohla nastat oboustranná kontumace utkání dvou hráčů.
Zápas byl zřejmě nezajímavý, protože když jsem chtěl po Ivošovi, aby něco k utkání napsal, poslal toto: „Šlo to rychle. Zítek porazil mne a Helenu. To je vše!“ Na mé další naléhání, jestli tam nebylo třeba něco vtipného, odepsal: “Soupeři si mysleli, že nás po minulém výsledku porazí jen ve třech. Naštěstí jim to nevyšlo!“ Nevím ale, co myslel tím minulým výsledkem.
VSK MFF UK Praha B vs. SK START Praha D 10:0
Déčko jede na stále stejné vlně: nadšení a radost ze sportování, radost z každého získaného setu, ale stále bez celkové výhry. Už jsem Ferdovi nabídl na jedno, dvě utkání nástup kmenových hráčů céčka, kteří ale mohou díky žebříčku nastoupit za déčko. A vůbec největší „úchylárna“ by byla, kdyby Adam, Vašek, Pavel a Tomáš nastoupili na jaře v té chvíli proti prvnímu týmu a šmikli ho! Bylo by to možná ovlivnění soutěže, ale přitom povolené.