Konec roku je skoro ve všech firmách a jiných uskupeních ve znamení firemních večírků, případně nejrůznějších zájezdů. Třeba za vánočními nákupy do ciziny, za družbou se spřátelenými firmami. U stolních tenistů je to podobné. I my máme „firemní“ večírky a i my se družíme v podobě přátelských zápasů.
Bažlej Krystmas Sejšn
V pátek 12.12.2014 se opět u Jelena uskutečnil pověstný Bažlej Krystmas Sejšn. Vánoční posezení lidí od pinčesu, které se koná, tuším, už od roku 2003. Honosný název vymyslel Zábrana teprve před třemi či čtyřmi lety. Lidí se sešlo opět dost a atmosféra byla skvělá, jak jinak. Tentokrát dorazili i ti, kteří sice dorazili i vloni, ale o týden později a pak se divili, že v salonku nesedí nikdo, koho by měli znát.
Je zajímavé sledovat složení hostů. Jsou dva typy: jedni chodí pravidelně na každý sejšn, druzí vynechávají. Letos jsme se museli obejít bez účasti našich mistrů Evropy, kteří měli bohužel podobnou akci ve svém klubu. Někteří další zvaní museli nastoupit v extraligovém utkání. Takový Petr Kaucký to však z Kotlářky v pohodě po zápase stihnul, ale Davida Štěpánka jsem tahat z Ústí nad Labem nemohl.
Byl jsem velmi rád, že se opět po čase objevil Pavel Krošlák, že dorazil náš svazový šéf Zbyněk Špaček. Naopak poprvé v historii tohoto vánočního posezení chyběl Jirka Hron! Pro nepřítomnost měl však důvod. Vzhledem k tomu, že za pár dní měl překročit práh padesátky, tak to jel oslavit k bratrovi na sever Čech.
Nakonec se nás sešlo vlastně dost a opět jsme skoro zaplnili salónek. V přední části restaurace měli celý spodek zamluvené zdravotní sestry z nemocnice Na Homolce a vyváděly tedy pěkně. Několikrát jsem musel tlumit jejich diskžokeje.
Několik fotek jsem umístil do Galerie.
SK Poplatky.com vs. Auvr Rillieux 5:5
Že nerozumíte titulku? Že žádný takový tým v pražských soutěžích není? Jo, tak to máte pravdu, ale toto bylo přátelské utkání s rezervou (tuším, že asi třetí nebo čtvrtou) klubu, za který hraje Zábrana, ovšem ten to mydlí za áčko. Z důvodu nižší výkonnosti mi Pepa v podstatě zakázal postavit áčko. To na vysvětlenou, proč nehráli naši nejlepší borci.
On to také celé spískal, akorát termín se moc nepovedl. Hrálo se to totiž na Střeláku 23. 12. 2014, tady v době, kdy se každý doma připravuje na bezproblémový chod Štědrého dne. Jenže Francci prostě jiný termín neměli, měli to nějaké výhodné, tak přijeli. Samozřejmě primárně za krásami vánoční Prahy, ale vzali si pálky sebou.
Naše sestava se musela operativně měnit. Nejdříve to měl být zápas čtyři proti čtyřem, ale dal jsem nakonec dohromady jen tři hráče. Ale to nakonec vyhovovalo i soupeři. Jenže se na poslední chvíli omluvil Vašek, na jehož francouzštinu jsme spoléhali – přeci jenom je to jeho „druhý“ rodný jazyk. Z Patrikova hlasu bylo slyšet, že nekecá, když mi oznamoval, že je nemocný. Ani Radek nakonec nestíhal. Tak jsme vzali zavděk hostem z jiného klubu, ale jinak bývalým starťákem, Ríšou. Trojici doplnil Tomáš.
Když jsem viděl rozehrávku soupeře, vypadalo to na naše hladké vítězství. Nechal jsem hrát debla Ríšu s Tomášem a jak se ukázalo, byla to rozhodující chyba.
Kluci se velmi snažili, vyhráli první set 12:10, ale nakonec rozhodla nesehranost – to že spolu hráli debla možná před 40 lety bylo na prd! Další set prohráli po taktické chybě 15:17, třetí dokonce se smůlou 17:19 a poslední 7:11.
Já jsem v následujícím zápase porazil zástupkyni něžného pohlaví bez problémů 3:0. Ríša i tomáš v první rundě prohráli. Tomáš s manželem té mojí soupeřky (prý pokladník klubu) a Ríša s takovým malinkým hráčem, Francouzem, který má předky někde v Armenii, ale při hře stále nadával německy. Hru měl takovou nenápadnou, ale uměl to natolik, že nás šmiknul všechny. Jezdí po všech veteránských turnajích, byl i v Liberci na MEV.
Ríša porazil „pokladníka“ po boji 3:2, ostatně já také, ale ne po boji, ale servisem. Jeho ženu jsme porazili všichni. A byl z toho výsledek 5:5, který vypadal, jako bychom to před těmi vánocemi udělali, co by pozorní hostitelé, schválně. Ale to není pravda – jak rádi bychom je porazili.
Po zápase jsme si chvíli sedli v baru na Startu a pak se přesunuli na večeři k Jelenovi. Údajně jim tam chutnalo.
Chtěl jsem udělat nějaké společné foto, ale protože neumím tak dobře francouzsky, nechal jsem to na Pepovi. Ale to není organizační typ. Tak jsem chtěl snímek nás tří, ale vypadá to, že Pepa nikdy nefotil mobilem (viz níže), tak jsem udělal foto beze mě. Francouzi nakonec udělali společné foto, ale to se k nám asi nedostane nikdy.
