Ruka po Elizze zase přestala bolet, ale protože naše béčko v podstatě čekalo „utkání roku“ a následovaly jarní prázdniny v Praze – tedy 14 dní volno – řekl jsem si, že kdybych si měl tu ruku strhnout, musím hrát na doraz. Bohužel jsem zjistil, že zatím vydržím bez problémů debl a skoro bez problémů první singl. A pak to zase začne.
Áčko po úžasném a napínavém utkání minulý týden poznalo vzápětí i druhou stranu mince. Utrpělo povinné vítězství se soupeřem, který nedorazil v „normální“ sestavě. Céčko nastoupilo proti Pankráci.
SK RTTI Poplatky.com A vs. TJ Sokol Břevnov Hradčany A 10:0
Vzhledem k tomu, že jsem odehrál jen debl a šel domu, že soupeř dorazil pod dojmem domácí porážky od nás 1:10 v šílené sestavě (je vidět, že v každém klubu jsou sběrači procent…), protože žádný zápas celého utkání nebyl ničím výjimečný a protože nikdo žádný komentář neposlal, už víc nenapíšu. Tak a máte to áčkaři! Nikdo se o vašich jistě excelentních výkonech nedozví.
TJ Sokol Suchdol-Sedlec A vs. SK RTTI Poplatky.com B 4:10
Tak toto utkání bylo velmi, ale opravdu velmi (jak říká klasik), důležité! Vítězstvím bychom se nejen zase trochu vzdálili sestupu, ale zároveň se i přiblížili právě Suchdolu. Chtěli jsme tam jít raději v pěti kvůli mé ruce, ale Radek nakonec nemohl.
Dorazili jsme do místní sokolovny hodně nabuzení a naše nabuzení ještě stouplo, když jsme zjistili, že nebude hrát nejlepší suchdolský hráč. Debly jsme nakonec odehráli v obvyklém složení, tj. Martinové spolu a Patrik s Jirkou. A jak se již stává pravidlem v poslední době, obě jsme vyhráli! I když Martinové museli pěkně zabojovat v pěti setech. Vedli jsme 1:0 a ve druhém setu asi 8:5, přesto jsme prohráli. Dokonce soupeři odskočili na 2:1 na sety. Závěry dalších dvou setů však patřili nám! V jednom setu velkou zásluhou lepšího Martina a dalším setu zásluhou horšího Martina.
V první rundě vyhrál jasně Rybka, Jirka sice nejasně, ale účelně 3:2. Já nastupoval proti dáááávnému spoluhráči z klubu Mládí Praha 6, Ondrovi Hojovcovi, který má na bekhendu klasické prkno! Hrálo se 5 setů a byl to boj. První jsem prohrál se sedmi, ač jsem vedl 7:3! Do druhého jsem vlétl neskutečně a vedl 9:1, nakonec si soupeř ještě dva míčky přidal. Třetí jsem vyhrál těsně, ale čtvrtý patřil opět Ondrovi. Koncovka pátého však byla moje. V prvním setu mi zkusil dát asi 4x servis prknem, ale vymetl jsem ho a v podstatě hned šel sebrat míček, tak už to zase nezkoušel. Dělal mi problém jeho blok mého spinu prknem, ale protože mi neuvěřitelně žral servisy a výjimečně dobře mi šel bekhend, vydřel jsem vítězství. Vedli jsme 5:0. Patrik nebyl bez nadějí, ale nakonec prohrál – 5:1 pro nás. Následně obě velké opory Martin s Jirkou shodně vyhráli ve čtyřech setech a vedli jsme7:1 a to už jsem začal věřit!
Bohužel se zase ozvala ruka, né tolik jako před léčbou, ale při určitých úderech to prostě bolelo. Největší průšvih v mém případě je ztráta vlastního servisu. Polovinu naučených servisů prostě nemohu kvůli bolesti vůbec hrát. A tak to bylo třísetové vítězství suchdolského útočníka.
K dalším zápasům nastoupili Patrik a Martin. O naší jedničce nemá cenu psát. Prkýnko mu vůbec nevadilo a s Ondrou vyběhl 3:0. Zato Patrik, bože můj! O tom se mi bude zdát. Nastoupil proti nejstaršímu hráči soupeře (ale pozor, žádný klohňa, velice solidní útočník a drajvér) soustředěně a s vynikající taktikou, od které se odvíjela ze začátku jeho hra. Vyhrál první dva sety a byl fakt hodně „nahoře“, nic nenasvědčovalo krizi. Přišla!
Mohli bychom možná ten virus, co to způsobuje, nazvat Patrikus poserus, nebo Patrikus rukus ztvrdlus. To o čem jsem psal minule, se stalo skutečností, ač Patrik vedl 2:0, přesto prohrál 2:3!! A já jsem také „poserus“. Protože jsem chtěl Patrikovi dát za stavu 9:7 pro něj v pátém setu time, ale stále jsem věřil, že to před tím tak dobře hrající Patrik dotáhne. Ne, ne, příště musím být nekompromisní. Neuvěřitelné. Ze všech předchozích zápasů, které takto prohrál, měl tento nejlépe rozehraný a první dva sety hrál opravdu famózně. Asi hlava, protože od třetího setu je úplně jasně vidět, jak začne hrát jinak.
Jirka, který byl opět ve svém živlu, porazil útočníka, já prohrál se stařešinou týmu – 9:4 pro nás. Když jsem Jirkovi po zápase na lavičce říkal, že třetí třída je přesně soutěž pro něj, vždyť má v pohodě 50%, tak mi odpověděl, že se mu ten dnešní zápas líbí. Cítil jsem, že přes skepsi v prvních zápasech na začátku sezóny, je Jirka teď se svými výkony spokojen a že si začíná uvědomovat, že do této třídy jednoznačně patří!
Patrik šel hrát proti nervóznímu hráči soupeře a nepřekypoval zrovna sebevědomím. Martin hrál s útočníkem, a protože s ním neměl vůbec žádnou práci, ukončil rychle zápas 3:0 a tím jsme vlastně vyhráli, ale dřív byl psaný Patrikův zápas, tak se musel dohrát.
Nejspíš Patrikovi udělalo dobře na nervy, že je hotovo a hrál uvolněně. Vyhrál první set, ale ve druhém si uhrál jen 4 míčky a soupeř věřil, že už to půjde. Jenže v závěru Patrikova druhého setu Martin dohrál své utkání, a tak celá naše lavička začala Patrikovi mohutně od třetího setu fandit. Nevím, jestli to Patrika povzbudilo, ale soupeře to totálně rozhodilo. Začal si s námi „povídat“ v průběhu hry. Neustále nás napomínal, že takto fandit nesmíme. Když jsem mu řekl, že fandíme slušně a až po míčku, tak se na mě osopil, že ale fandíme moc nahlas a jemu to vadí.
Jakmile nám sdělil, co mu vadí, tak jsme přidali pochopitelně na decibelech. Začal každý svůj nepovedený míček komentovat slovy: „To není jeho zásluha (jako Patrikova), to vy mi prohráváte míčky tím, že fandíte nahlas!“ Klidu mu určitě nedodal ani jeho mladý útočný spoluhráč, který po prohraném utkání s Martinem začal uklízet jeden stůl a nepočínal si zrovna potichu. Korunu tomu však nasadil, když v přestávce mezi třetím a čtvrtým setem rozhodujícího utkání, oběma aktérům sundal síťku a chystal se sklopit půlku stolu. V tu chvíli jsem byl první, kdo zareagoval a křiknul na něj, že oni ještě hrají. Tak to rychle opět postavil a sledoval klidně hrajícího Patrika a neklidně hrajícího soupeře, který stále opakoval famózní větu, že my, co fandíme Patrikovi, jemu prohráváme zápas! Zajímavé na tom bylo, že on se s námi regulérně bavil i mezi míčky. Rozebíral stále způsob fandění, dostali jsme se v „debatě“ až k Extralize a k fanouškům Havlíčkova Brodu, kteří jsou extrémně hluční. Možná, kdybych chtěl, dostaneme se i k hokeji a fotbalu. Situaci bych popsal, že to byla věcná diskuze na téma fandění s „občasným pinknutím míčku na stranu soupeře“. Tak byl rozhozený!
Po skončení tohoto zápasu, se uklidnil a už s ním byla rozumná řeč. Slíbili nám, že Konstruktivě nic nedají zadarmo. No, ona by je vlastně porážka dostala do problémů. Vím ze dvou klubů, že už Konstruktiva zkoušela dva zápasy koupit za peníze. Škoda, že nejsou důkazy. Je to šílené, tak oni udělají takový podvod s hráčem dvojí identity a pak ještě chtějí podvodem získat za peníze vítězství. Ještě, že ve skupině nehraje Olymp, to by se nejmenovaný prodejce zápasů napakoval!
TJ Pankrác E vs. SK RTTI Poplatky.com C 10:6
Naši borci nastoupili v úplně stejné sestavě, jako v první kole doma, kdy vyhráli 10:6. I výsledek byl nakonec stejný, ale obráceně! Podíval jsem se na oba debly (Radek+Vašek, Helena+Ivo) a začátek prvních singlů a odešel pryč. Po cestě z herny jsem mě najednou oslovil starší pán s kšiltovkou do čela a hůlkou: „Pane, kde se tady někde hraje stolní tenis?“ Byla sice tma, ale já, na rozdíl od toho pána, jsem hned poznal, o koho jde. Na pinec se vydal podívat tatínek Ivoše! Když jsem se mu představil, tak si hned vzpomněl. Vypadá skvěle a to je mu 86 let! Doprovodil jsem ho zpátky do haly. Já vždycky, když pana Trnovského vidím, tak si vzpomenu, jak nás vozil po Praze na zápasy jeho trábošem a Ivo mu stále kecal do řízení.
Už při odchodu jsem poprosil Ivoše, aby mi zase poslal nějaký komentář. Tady je po malinkých redakčních úpravách.
„V deblech chlapci potvrdili očekávání a proti slabší dvojici vyhráli, já to tentokrát zkazil Heleně a bylo to 1:1 na zápasy.
Našlápnuto k remíze (??? – otazníky značí údiv předsedy). Doma jsme je sice porazili, ale těsně po boji. Celkově lze říci již dopředu, že tentokrát domácí projevili kvalitu a využili domácího prostředí. Naše opory se rozehřívaly a rozkoukávaly, nicméně bojovaly tak, že např. Radek poslal Bauera i k zemi… Nic platno, po úvodních dvouhrách to bylo 3:1 a bylo jasné, že dnes to bude těžší. Co však následovalo: Helena poctivou hrou vybojovala bod nad jejich čtyřkou a k údivu všech jsem porazil Pejchala a srovnal na 3:3. Moc mu to nešlo, já se vyvaroval zbytečných chyb, ale byl to boj o každý míček (Pejchal je nejlepší hráč šestky, do tohoto zápasu měl jen čtyři porážky – pozn. předsedy). Škoda, že jsem nemohl poděkovat Martinovi za to, že mne před odjezdem vyhecoval.“
K tomu dodávám toto. Říkal jsem Ivošovi při odchodu, že hraje s jedničkou první zápas. On na to s menším respektem reagoval tím, že to bude těžké, že je to nejlepší hráč soutěže. Na to jsem odpověděl, že Ivoš je přeci lepší hráč. Povzbudil jsem ho asi také větou, že když jim oběma bylo 17 let, tak Ivo hrál mnohem lépe a patřil k nadějím Startu! To asi zabralo.
„Pak Václav pomstil Radka a nedovolil televiznímu expertovi ani set. Radek přidal bod po bitvě s jejich čtyřkou, zvedal mu to a prohrával a musel dost přidat, aby zvítězil. Nebyl v dobrém rozmaru. A vedli jsme 5:3. Pak Helena potrápila Pejchala, byl evidentně rád, že nakonec vyhrál. Pak přišlo mé první zklamání: Holubovi narostla po výhře nad Vaškem křídla a sebevědomí. Trošku jsem ho však přibrzdil v rozletu a vyhrál první set. Ve druhém se dostavil tradiční průběh, on přidal, já polevil, a bylo srovnáno. To nevydržela Helena a šla mi poradit, abych mu to nehrál jen do jeho dobrého bekhendu. Bohužel mu tentokrát šel i forhend, udělal jsem jen dva míčky. To mne naštvalo, bojoval jsem soustředěně a smetl ho se čtyřmi, že jen kroutil hlavou. Poslední set byl vyrovnanější, jemu se dařilo více a zaslouženě ho vyhrál. Srovnáno na 5:5 a stále našlápnuto k remíze, nervy.
Vašek nás dostal do vedení, když přidal, neměla jejich čtyřka šanci. Radek bojoval, ale Pejchal nechtěl přijít o další procenta. Srovnáno na 6:6, remíza na dohled. Holub se otřepal po boji se mnou a Heleně nedovolil ani set, gentleman jeden, šetřil síly na Radka. Pak přišlo mé druhé zklamání: Po vyrovnané bitvě s Bauerem jsem měl mečbol na 10:9, on podával, já do toho šel zostra, ale hranou, málem jsem ho trefil do ucha. Pak se mu úder povedl, mně ne a bylo to. Mrzí mne to ještě teď. 8:6. Asi to bylo zlomové utkání, domácí vycítili šanci, a jelikož Václav byl přeci jen po nemoci, tak ho Pejchal zdolal a Holub si dolétl pro čtvrtý bod po velké bitvě s Radkem, a bylo to hotové, 10:6. Bylo to stejné, jako na podzim, ale pro ně. Asi to domácí prostředí. Je to pro nás vyrovnaný soupeř, se kterým si rádi zahrajeme i napřesrok. Pokud tedy nepostoupí na úkor Stodůlek.“
Ivoš to napsal dobře, akorát se mi líbil ten jeho optimismus v textu. Stále měl našlápnuto k remíze! Nejlepší bylo, že to „poznal“ i po deblech.
Teď je 14 dní pauza vzhledem k jarním prázdninám v Praze. Doufám, že všichni někde trénují, aby ten závěr soutěže byl takový, jaký si přejeme: áčko postup, béčko udržení a céčko horní polovina tabulky.