Áčko a céčko hrálo ve stejný den, v pondělí a naopak týden uzavíral páteční domácí zápas s béčka. Opět za béčko nastoupil Honza P., což znamená, že ho můžeme zařadit na žebříček a díky tomu posílí céčko o super hráče! Že nevíte o kterého? Start má jen jednoho super hráče s vytříbenou technikou. A to ještě nezačal trénovat s robotem…
TTC Praha A vs. SK START Praha A 10:7
Toto utkání proběhlo tak trochu v tichosti. Asi to také bylo tím, že byl ten volný týden a tak se do zápasového režimu najíždělo pomalu. Neznám podrobnosti z utkání. Zajímavé je snad jen to, že TTC se honosí svojí hernou v Ďáblicích a přitom áčko svoje zápasy v divizi hraje na Julisce.
Naši borci nezačali vůbec špatně a to jim chyběl Petr J. Po první rundě vedli 4:2, když prohrál jen Martin a jeden debl. V dalším kole všichni prohráli lehce 0:3, jedině Dan způsobil, že to po odehraných 10 zápasech bylo 5:5.
I třetí runda byla vyrovnaná a po ní to bylo stále nadějných 7:7. Jenže pak už z našich nikdo nebodoval a přišla opět těsná porážka. Snad si kluci spraví chuť s Michlí.
SK START Praha B vs. SF SKK El Niňo Praha J 3:10
S El Niněm v těchto úrovních soutěže je to vždycky sázka do loterie. Nikdy nikdo neví, s jakou sestavou přijdou. To že před utkáním byli čtvrtí od konce, vůbec nic neznamená. Protože můžou přijít v sestavě, která si hravě poradí s vedoucím týmem. Není to proti žádnému pravidlu, ale na zápasy proti takovým klubům se prostě nelze připravit! Kromě Niňa to jsou ještě další kluby, kde mají velkou členskou základnu a plno mladíků (Elizza, Sparta).
Když jsem se díval po utkání na předchozí zápasy, tak ti dva nejlepší u nás za ně dosud nehráli. Toho úplně nejlepšího cizince jsem jim, já blbec, chválil na soupisku v úterý! Jasně, že to nemyslím vážně, schválit jsem soupisku musel, navíc by mě taková „taktická varianta“ vůbec netěšila.
Asi bychom měli problém, i kdyby v sestavě byl Martin a Jirka. Mě s Honzou A. se podařilo vyhrát debla proti mladíkům, Honza P. s Patrikem prohráli v pěti setech s Ukrajinci. Další dva body dělali shodně oba Honzové a shodně proti jednomu hráči. Soupeř měl jedničku a čtyřku z Ukrajiny. Oba se i přes pasivní 1:2 shodli na tom, že si ale pěkně zahráli a mají z toho dobrý pocit.
Také jsme konstatovali, po letitých zkušenostech s hráči, hlavně těmi mladými, třeba zrovna z El Niňa, že tahle sestava se povedla. Ukrajinští hráči nebyli sice mladíci, ale při zápase se chovali příkladně. A možná proto i dva mladíci byli bez problémoví a slušní.
SK START Praha C vs. TJ ABC Braník C 9:9
Zase zápas blbec. V neděli jsem dostal zprávu od opory Vaška, že se mu vrátila viróza. Tak jsem v pondělí sbalil tašku – tentokrát jsem to věděl dopředu, tak jsem nemusel hrát s vypůjčenými věcmi. Ale nakonec to bylo jedno, bodů jsem dělal stejně jako s cizími pálkami.
Myslel jsem, že nastupujeme v jednom z těch nejsilnějších složení, protože výhra céčka už je nutná. Navíc soupeř z Braníka byl o jedno místo před námi v tabulce. Když soupeři dorazili, pochválil naše sportovní prostředí. Řekli doslova, že máme nejkrásnější halu v Praze. Jak uvnitř, tak i vnější prostředí je úžasné. To samozřejmě potěšilo, akorát, že jim ta hala zkrásněla ještě víc po zápase.
Začalo to celé dobře. Nezvykle jsme vyhráli oba debly. Radek s Adamem si se svými soupeři poradili velice lehce 3:0. Zato já s Ivošem jsme museli válčit na pět setů. S Ivem je to tak, že před každým setem nikdo nikdy neví, co se bude dít. V prvním setu jsem naděje na výhru držel spíš já a Ivo tam statoval a docela kazil. V duchu jsem se smiřoval zase s porážkou. Jenže ve druhém setu Ivo předváděl něco neskutečného! Tentokrát jsem spíš statoval já, protože mě spoluhráč k ničemu nepustil. Chodilo mu na stůl úplně všechno. Dal jsem servis, a když ho soupeř vrátil, Ivo je poslal neuvěřitelnou šmouhou na párek. A tak to bylo celý set. Co druhý set. Ivošovi se to zalíbilo a pokračoval i ve třetím. Vedli jsme 2:1 a podle toho, jak jsme hráli, to vypadalo na brzký konec. No jo, jenže Ivo si nejspíše řekl, že nebude soupeře zesměšňovat svými parádními údery. Nebo toužil po pátém setu. Prohráli jsme11:3 a fakt s tím nic nešlo dělat. V pátém setu Ivo alespoň zahrál svůj standard a tak jsme to došťouchali do vítězství.
Do prvních dvouher nastoupili Radek a Ivo. Radek pomalu začíná pronikat do hry obranáře, šmiká to ze zadu docela slušně. I ten bekhend už nehraje před břichem, tak mu to moc nelétá do výšky. Navíc evidentně nerad prohrává a z toho pramení jeho neuvěřitelná bojovnost! V prvním utkání porazil soupeřovu jedničku, výborného topspináře celkem hladce.
Ivo rozehrál svůj pětisetový večer. První tři jeho zápasy byly na pět setů a navíc měly stejný průběh i výsledek. Myslím, že se v tomto odstavci v podstatě dají popsat všechny tři zápasy.
Ivo v každém vedl 2:1 na sety a ve všech měl do tohoto stavu docela navrch s každým soupeřem. Ve čtvrtém setu se vždy něco zlomilo a Ivo přestal hrát to, s čím slavil tři sety úspěch. V pátém setu, zvláště v jeho koncovce to bylo, dle mého mínění, už „o hlavě“. Ivo si přestal věřit. Navíc mě deptal některými svými údery. Je v tlaku, soupeř je v defenzivě, ale povede se mu nějak vrátit poslední úder na kraj stolu a Ivo přistoupí k zahrání pověstné „vrtulky“ Míry Schenka. Jenže na rozdíl od něj to nedává. A podobných „blbostí“ v závěrech pátých setů udělal Ivo plno. A přitom k tomu vůbec nemuselo dojít a po třech setech si mohl jít vítězně sednout na lavičku. Po každém zápase „brečel“ že pět setů už nevydrží. Svůj čtvrtý zápas ten večer naštěstí vyhrál a díky tomu jsme nakonec remizovali.
Adam vyhrál hned první zápas, ale zůstalo jen u toho. Se soupeřovou jedničkou však svedl pěknou a vyrovnanou bitvu. Vedl 2:0 a smůlovatě prohrál třetí set 9:11 a to Adama asi trochu nalomilo, a když soupeř vyhrál čtvrtý set 11:4, tak to zase naopak nakoplo jeho a Adam už to neukočíroval.
O Radkovi už řeč byla, hrál výborně a do čtvrtého zápasu nezaváhal. Všichni dosavadní hráči do něj tlačili a tlačili a to byla voda na jeho mlýn. Poslední soupeř, se kterým jsem naopak já neměl vůbec problém, hrál takový vláčný pinec, žádný tvrdý drajv a Radek musel tvořit a to nešlo.
Já opět dělal jen dva body a to je málo. Od hráče, který jde céčku pomáhat se čeká více. Hned první utkání jsem prohrál. Soupeřem byl hráč, který se vymykal přátelskému chování zbylých tří hráčů Braníka, takový nemluvný divňoch. No nemluvný, ve druhém setu mi poděkoval za zkažený servis, což, jak je známo, považuji za vrchol nesportovního chování. Po vyhraném prvním setu po tomto excesu jsem se nemohl soustředit. Řekl jsem si, že za takovou sviňárnu ho smáznu, jenže právě to velké chtění bylo spíše na závadu. Pak jsem dvě utkání vyhrál a prohrál s topspinářem. Ten jde opravdu do všeho spinem. Při jeho značné výšce a tělesné konstituci, která k hubenosti má daleko, má famózní pohyb. I míče hodně do jeho bekhendu dobře oběhne a hraje spin.
Musím ještě napsat, že ze čtyř hráčů Braníka byli tři šílení střelci s velmi tvrdým drajvem. Byly to neskutečné rány a krok s nimi držel náš Radek. A míčky trpěly! Za celý zápas nám prasklo šest (!) míčků, skoro tolik, co za celou loňskou sezónu.