Tento týden slavila naše družstva tři vítězství. Jediná porážka byla našeho céčka v páté třídě. Bohužel to znamená konec nadějí na postup do 4. třídy. Vánoční svátky jsme oslavili na prvním místě, jenže lednem počínaje jsme už 3x prohráli, a to hlavně se dvěma konkurenty na postup. Rázem jsme se ocitli na 4. místě. Šance na to, dostat se na druhé postupové místo ještě je, ale je spíše teoretická. Navíc se céčko v podstatě rozpadlo kvůli nemocem.
SK START Praha A vs. Slovan KST Bohnice D 10:6
Soupeř přijel na Střelák jen se třemi hráči. Náš tým postavil na současnou dobu docela zajímavé, nezvyklé složení pro zápas. Hráli tři matadoři a nová mladá posila. Je těžké psát reportáž ze zápasu, na kterém jsem nebyl a nikdo z účastníků mi žádné info nepředá. Na zápasech béčka být nemusím a Dáša nebo Honza se vždy postarají, abych byl v obraze.
Ze zápisu to vypadá, že až do konce druhé rundy to nevypadalo na hladký průběh. Jen díky kontumaci v posledním zápase kola jsme vyrovnali na 5:5. Ve třetí rundě to ještě bylo 6:6, ale pak jsme se utrhli a zvítězili.
TJ AVIA Čakovice F vs. SK START Praha B 3:10
Nechci se opakovat, ale zase zápas, který byl skoro i ničem. Soupeř byl ve třech, což bylo už po třetí za sebou! Pětkrát zatím v sezóně a jednou soupeř vzdal rovnou. Nejspíš si ti hráči, kteří zoufale sledují ELO body, nechtějí kazit výsledky. Jedno velké pozitivum to ale má. Naši hráči jsou už za hodinu pěkně v hospůdce u piva a hlavně u karet.
Tentokrát nemohl z pracovních důvodů Honza, zastoupil ho Pavel. V Čakovicích se začínalo už v 18:30 a Dáša avizovala problém být na zápase včas. Nakonec to stihla, ale hlavně proto, že „její“ debl se díky losu nehrál. Navíc byla napsána na poslední místo sestavy, takže jí případně čekalo kontumační vítězství. Nakonec Dáša dorazila včas a díky tomu mám zpravodajství ze zápasu díky jejímu popisu zápasu:
Soupeř nastoupil ve třech a jen jsem přišla, tak se začalo se čtyřhrou. A zatímco my jsme se s Pavlem rozehrávali na druhém stole, kluci první dva sety prohráli, ani se nestihli rozkoukat. Se štěstím vyhráli třetí set a ani další dva sety to neměli jednoduché.
Petr se z útlumu nemohl dostat ani první zápas a na soupeřovu hru s trávou nenašel za celé tři sety žádný recept a když už to vypadalo nadějně dostal třeba dvě prasátka ve výměně. Jak dobře jsem rozehrála Pavla se přesvědčil Miloš Vojáček, kterému Pavel nedal v prvních dvou setech vůbec žádnou šanci, dal všechno, na co sáhl. Poslední set byl vyrovnanější jen proto, že Pavel se trochu přestal soustředit. Milan svůj první zápas prohrál s mladým soupeřem, který razantně útočí, všechny údery má na slušné úrovni a taky je má dost jisté.
V další sérii Petr přehrál Miloše a kdyby si s ním u toho nepovídal, byla by výhra výraznější. Ani Pavel nenašel recept na soupeře, se kterým prohrál Milan, soupeři tolik nevadila tráva a hrál do ní údery tak pomalý, že Pavlovi spousta míčků spadla na jeho polovině. Já jsem si poradila se soupeřem s trávou, který mě ale úplně šokoval informací, že Stiga přestala vyrábět můj anťák! A co já jako budu dělat?
Milan udělal desátý bod dřív než v Petrově zápase skončili druhý set, Petr hrál hodně vyrovnaný zápas, bylo vidět, že obtížně hledá svojí obvyklou herní pohodu, ale kecající fanoušci soupeře ho nakonec naštvali a vyhecovali natolik, že poslední set byla zase radost se na jeho hru dívat a soupeř už neměl moc co hrát.
TJ Sokol Suchdol A vs. SK START Praha C 10:5
Do Suchdola jsme přijeli ve složení: Jirka, Radek, Adam a Ivo. Měl hrát Dan, ale zvrtnul ji kotník a nemohl se ani pořádně postavit, natož hrát. Radek jel obětavě do Suchdola i přesto, že stále nedoléčil bolavou ruku (tenisový loket?). Sestava celkem silná na to, aby se vyhrálo. A to nehrála soupeřova jednička Mário Zubrík.
Po deblech to bylo 1:1, ale dle informací Radka ruka dost bolela. Odehrál ještě vítězný zápas v první rundě, stejně jako Jirka, vedli jsme 3:1. Ivoš s Adamem své zápasy prohráli a bylo srovnáno. Ve druhé rundě vyhrál jen Jirka a Ivoš. Radek měl zápas rozehraný dobře, vedl 2:1 na sety. Ve čtvrtém setu, který prohrál 3:11, ho ale bolest přemohla a vzdal nejen pátý set, ale všechny případné následující zápasy. Bohužel podle posledních informací, si nejspíš letošní sezónu už nezahraje! Po druhé rundě to bylo ještě nadějných 5:5.
Jenže od té chvíle jsme už neuhráli ani bod. Ve druhé půlce od ledna je to už třetí prohra a rázem jsme z prvního místa klesli na místo čtvrté a nejen teoreticky, ale i prakticky jsme ztratili šanci na postup do 4. třídy. Je to škoda, ale družstvo není v takovém stavu, aby bylo konkurence schopné. Takhle končí skoro každá sezóna, když v jejím závěru najednou nejsou k dispozici hráči. Vždycky si vzpomenu na čas před sezónou, kdy někteří hráči ze soupisky jsou rozčarováni z toho, že jich je na soupisce moc a že si nezahrají. Dokonce někdy volají po tom, abychom udělali ještě další družstvo. Připomínám všem moje dlouholeté zkušenosti a říkám, že v závěru sezóny budeme rádi, že dáme dohromady alespoň čtyři hráče. Nikdy někteří nevěří!
SK START Praha D vs. TJ Mladí veteráni D 10:5
Déčko čekal doma soupeř krčící se na posledním místě tabulky 7. třídy. Říkali jsme si, že by bylo hloupé s takovým týmem prohrát. Sestava se rodila ale také těžko. Mirek avizoval, že hrát nemůže, Dušan po trhání zubů se necítil dobře. Nakonec jsme dali dohromady celkem silnou soupisku: Karin, Vikas, Ferda a já. Soupeře jsem u nich porazili 10:6, když jsem já s Patrikem uhráli celkem 9 bodů a desátý přidal Mirek.
Tentokrát soupeř přišel s jednou změnou a dle žebříčku silnější. Nový hráč je evidentně zvyklý na hru ze středního a vzdálenějšího prostoru za stolem a neustále si stěžoval, že u nás není dostatek místa za stolem. Schválený prostor je a stůl má správné rozměry hracího prostoru.
Po deblech 1:1, já s Karin jsme si poradili se soupeři celkem bez problémů, druhá naše dvojice překvapila a hrála se soupeři vyrovnanou partii. Dva sety byly na výhody, jeden dokonce 20:22. V první rundě prohrál jen Ferda. Ten se snažil celé utkání, ale bohužel bod nepřidal. Bylo to na nás třech. Karin a Vikas neprohráli, vyhráli všechny své tři zápasy. Já na „déčku“ hrál čtyři a jeden jsem prohrál. Soupeř, kterého jsem u nich lehce porazil a nebyl schopen vybrat servis, se u nás evidentně hodně snažil mě šmiknout. V prvním setu nic nenapovídalo tomu, že by to mělo být jinak než v herně v Dejvicích. Jenže pak se mě přestalo dařit. Nedal jsem snad žádný úder správně, na stůl. Netrefoval jsem míčky. Vůbec nevím, co se stalo a pokračovalo to v dalších zápasech. Jako kdybych v té herně hrál poprvé, a to jsem v ní vyrostl od 13 let! Navíc soupeř byl takovým tím hráčem, který sám neví, jak vůbec vrátí míček zpět, vrací míče úplně proti „přírodě“. Je těžké na to reagovat zvláště, když je to dost často doplněné prasátkem. Nakonec jsme slavili kolektivní vítězství, které jsem ukončil já s hráčkou soupeře. Ta umí hlavně bekhend a každý míč odehrává drajvem. Ovšem běda, pokud dostane namotaný míček. Opře se do toho, jak je zvyklá a míček končí vysoko a za stolem. Což ale vlastně dělali všichni dnešní soupeři.