Velká sláva na Střeláku. Tým s označením SK Start D, který hraje pražské soutěže od roku 2018 a skládá se hlavně z nadšených amatérů, kteří našemu sportu propadli, přepsali svoje dějiny! Tým, který dosud za celou tu dobu nezískal ani bod za případnou remízu, ve středu vyhrál v dohrávaném utkání s KST OBO!!!
Tento týden (ale i příští) jsou v Praze jarní prázdniny, a tak je čas na odehrání odložených utkání. Start hrál hned tři. V příštím týdnu klub čekají další tři. Jarní volno mělo jen céčko, které asi vůbec nemarodí! Nebo jejich soupeři.
TJ Slavoj Praha B vs. SK START Praha A 10:1
Tato dohrávka byla spíš o tom neztratit body kontumací zápasu. Nemohli nastoupit Ňéma a Káfa, benešováky si šetříme ještě na dva zápasy. Takže se hledali hráči, kteří prostě byli v tu dobu Praze a mohli nastoupit. Jediný a čestný bod uhrál Martin.
Slovan KST Bohnice H vs. SK START Praha B 5:10
Na odložené utkání do Bohnic jsme jeli v nejsilnější sestavě: Dáša, Honza, Jirka, Radek a já. Výsledek možná může vypovídat, že šlo o jednoduché vítězství, ale to je velká mýlka! O tom, že to vypadá jednoduše napomohly tři důležité faktory. První: vyhrály se oba debly. Druhý: Dáša a Honza neprohráli. Třetí: alespoň jednou bodoval další hráč.
Honza si pochvaluje Jirku jako deblového partnera, který mu plně vyhovuje, takže to potvrdili i v Bohnicích. Já s Dášou jsme sice potřebovali k vítězství čtyři sety, ale myslím, že jsme zápas měli pod kontrolou. Znovu musím zopakovat, jak mě hrát debl s Dášou baví. Opět se potvrdilo, jak je důležité vyhrát oba debly.
Následovaly dvě rundy, které byly výsledkově naprosto stejné. Dáša a Honza vyhrávali, Jirka a Radek prohrávali. Třetí runda byla jiná kromě prvního zápasu. Honza jí otevřel vítězstvím a jak jinak ten večer, než třísetovým. Podle původní dohody jsem měl střídat Dášu po dvou zápasech. Jenže ona hrála tak v pohodě, že jsem jí přemluvil ještě k jednomu zápasu a v duchu se modlil, aby její koleno vydrželo. Ty tři sety, které potřebovala k vítězství, doufám její koleno moc nezatížily. Jirka prohrál smolně v pěti setech i když už 2:1 vedl. Pak nastoupil Radek a děly se věci. Prohrál první set celkem lehce, ve druhém setu mu ukrajinský hráč Bohnic nadělil nulu! Ovšem Radka to nejspíš zdravě naštvalo a následné tři sety patřily jemu. A protože před ním dohrál zápas, který byl v pořadí až po Radkovi, Honza (jak jinak než 3:0) bylo vymalováno a já už nemusel nastoupit. Příjemné vítězství!
KST OBO Praha A vs. SK START Praha D 5:10
Volal mi Ferda, že déčko je jen ve třech a když oni pomohli béčku (!! a víte, jak to dopadlo, viz minulá reportáž), tak já bych mohl pomoci jejich týmu. A protože jsem toho v pondělí moc nenahrál, tak jsem souhlasil. Hrálo se odložené utkání s týmem KST OBO. To je takový náš souputník soutěžemi. Když jsme založili kdysi klub SK Revatti a přihlásili se do pražských soutěží (6.třída – tehdy nejnižší soutěž), tak oni se přihlásili také. To ještě měli ve svém názvu další podivná písmena KST OK1OBO Praha. Další zajímavostí bylo, že právě oni byli naším prvním soupeřem hned na začátku soutěže. My jsme nastoupili jen ve třech (Honza A., Radek a já) do singlů a s Alici do deblu. Přesto jsme vyhráli 10:3 (3x skreč) a navíc jsme neztratili ani jeden set! Obdivovali jsme tenkrát jejich nadšení pro pinec i přes ty porážky. No a dnes já osobně obdivuji naše déčko, jak nadšeně hrají bez vítězství a stále je to baví. Navíc už nadšeně hráli i za áčko! Konec tehdejší sezóny byl také zajímavý. My jsme skončili na prvním místě tabulky s 18 výhrami bez ztráty jediného bodu a skóre 180:33. Náš soupeř byl přesně na opačném pólu tabulky s 18 prohrami bez zisku bodu a skóre 12:180!
Další sezónu skončili se dvěma výhrami, ale jen kontumačními. Následnou sezónu se pražské soutěže rozšířili o 7.třídu do které jako poslední tým spadli. Zároveň se však do soutěže přihlásilo naše béčko a sezóna dopadla úplně stejně jako první. My jsme skončili sezónu suverénně první a KST OBO suverénně poslední bez bodu. V další sezóně se však jejich výkonnost začala zlepšovat a postupně začali získávat půdu pod nohami. Končili jí se sedmi výhrami. Od té doby už nikdy nekončili sezónu bez získaných bodů.
To byla trocha historie našich dnešních soupeřů. Přišli jsme do jejich nové herny, kterou získali v areálu zaměstnavatele většiny z nich. Prostor pro dva stolu by byl příjemný, kdyby jim tam fungovalo topení. Soupeř se zřejmě rozhodl, že nám vrátí to, co jsme jim „provedli“ v našem vůbec prvním zápase a nastoupili proti nám také ve třech. To už zavánělo šancí na slušný výsledek, tedy alespoň na remízu. Ta by možná i byla, kdyby soupeři byli znalí taktiky a nepsaných pravidel pro tvorbu sestavy na utkání. Musel jsem poučit Ferdu, jako našeho kapitána, aby slabší debl dal na druhé místo a silnější na první. Byl velký předpoklad, hraničící skoro se 100% jistotou, že oni ten jeden debl, který mají napíší jako první a že „necuknou“. Byla by škoda, kdyby náš slabší pár musel hrát a silnější „stál“. Povedlo se. Hrál jsem s Dušanem proti zakládajícímu hráči soupeřova klubu, který hrál s cizincem. Američanem. S hráčem z USA jsem se ještě za stolem nesetkal. Umí to docela dobře, rozhodně jistě patří v 7.třídě k těm lepším hráčům (27:13). Prohráli jsme první set, protože jsme se tam hrozně motali. Po setu jsem vysvětlil Dušanovi zákonitosti hry s levákem a on to perfektně pochopil a hned byla naše hra o třídu lepší. Další tři sety jsme zvládli a připsali si celkovou výhru. Společně s kontumací druhého zápasu v náš prospěch to bylo 2:0 pro nás. Za předpokladu, že já neprohraji tak společně se čtyřmi kontumacemi by to mohla být remíza. A kdyby se někdo z mých spoluhráčů „utrhl“ i vítězství. Zápas pokračoval dle předpokladů. Po druhé rundě 4.2 pro nás. Já porazil druhého zakládajícího člena klubu soupeře ve třech setech, Ferda s Dušanem prohráli. Amík dokonce „nechal“ v setu Dušanovi vysedět vejce. Uměl trochu česky, tak jsem mu řekl, že to se nedělá, ale nejspíš nerozuměl. Jinak to však byl velký sympaťák, který do kolektivu Obáků zapadl. Pinkem se evidentně velmi baví. Pavla nehrála, neměla soupeře. A protože nehrála ani debl, byla už pěkně vymrzlá!
V další rundě mě v prvním setu Amík trochu zaskočil. Uměl sklopit ostrý spin a dobře zvládal hru prudkých kontrů a přehrál mě skoro lehce. Od druhého setu jsem změnil taktiku. Co nejvíc míčů se spodní rotací a namotaný spin. A bylo vymalováno. Další tři sety velmi lehce v můj prospěch. Dušan prohrál, Ferda kontumační výhra a Pavla docela trápila svého soupeře čtyři sety – 6:4 pro nás. Stále tam byly rozdílové ty dva vyhrané debly.
Ve třetí rundě jsem splnil povinnost a vyhrál 3:0 nad svým soupeřem. Dušan vyhrál kontumačně a Pavla lehce s prohrála s Amíkem. Ferda vybojoval těžký pětisetový zápas s vítězným koncem pro nás, ale byly to nervy. Celkem v pohodě pod mým koučinkem vyhrál první dva sety. Byl pečlivý, nikam nespěchal, míček udržel na stole déle, než soupeř a bodoval, pro mě překvapivě, servisem! Do třetího setu nastoupil však úplně někdo jiný. Nejspíš se už viděl na mistrovství Evropy, odhaduji tak v semifinále, s představou, že je István Jónyer (toho by mohl pamatovat). Mrskal to bezmyšlenkovitě prudce a netrefoval! Trochu jsem ho uklidnil do čtvrtého setu, ale moc to nepomohlo, soupeři se dařilo. V pátém šel Ferda opět do sebe, začal hrát stejně zodpovědně jako v prvních dvou a vítězství bylo jeho! A protože následovala moje kontumační výhra bylo to rázem 10:5 pro nás.
Důvody vítězství vidím v tom, že celý tým bojoval, že se Dušan podřídil taktice hry s levákem, že Ferda vyhrál zápas. Ale také to přisuzuji naivitě soupeře při sestavování sestavy pro utkání. Dvě chyby: svoji jedničku postavili na písmeno B a prázdné místo nechali na pozici D. Kdyby tam dali Amíka a volno nechali na C, tak by to možná mohla být pro nás „jen“ remíza.
Takže historický zápis do historie našeho klubu a družstva D. Zároveň suverénně nejdelší reportáž ze zápasu déčka. Vidíte spoluhráči z déčka o co přicházíte svými prohrami?