Minulý týden bylo v soutěžích volno, neboť byl Velký pátek, a protože děti měly prázdniny, nehrálo se. Naprostá většina týmů, která má pevný hrací den pondělí, toho využila, a protože tento týden bylo ještě Velikonoční pondělí, tak si pondělní zápasy předehrály minulý týden. Včetně našeho céčka. Na Startu bylo otevřeno krásné RELAX centrum pro členy. A tím také začnu.
Nový RELAX !
Ve středu 28. března byla pravidelná schůzka předsedy SK s předsedy jednotlivých oddílů. Kromě zásadních věcí k chodu SK, jsme byli seznámeni s novým Relaxačním centrem u nás v areálu. Není to obrovské centrum, ale malé. Je však jen pro potřeby členů našeho sportovního klubu, a to doslova. Pokud by chtěl někdo přijít s nějakým členem rodiny, musí se ten stát členem SK. Je to z prozaického důvodu. Centrum nemá zákonné parametry pro to, aby ho mohla využívat příchozí veřejnost. Dle předpisů ho může využívat jen člen klubu.
Do celého „komplexu“ se vchází přes místnost, která slouží jako posilovna. V době, kdy jsem tam byl já na exkurzi po schůzi, ještě všechny stroje nebyly vybaleny, ale bude jich tam dost. Neviděl jsem však třeba kolo, které bych já osobně přivítal.
Po třech schůdcích se vejde do prostor, kde je vířivka. Ta hraje všemi barvami. V místnosti je pološero a voda ve vířivce byla chvíli prosvícená červeně, chvíli modře. Budeme muset zjistit, kolik barev to umí. Naproti vířivce je prostor se dvěma sprchami, které, a to pozor, také barevně sprchují. Vlevo od sprch je potřebná toaleta. Vpravo od sprch je bazének s ledovou vodou, do které saunisti lezou, když vyjdou ze sauny. Malá odbočka. Psal jsem saunisti a word mi to automaticky opravil na sadisti. Když o tom tak uvažuji, tak to logiku má…
Za touto místností je další, větší, ve které je nová sauna a vlastní relaxační koutek s lehátky a křesílky.
Po exkurzi předseda prohlásil, že to vše máme k dispozici. Tedy abych zase nedělal z našeho klubu klub milionářský ve smyslu sponzorský. Za využívání si budeme muset něco zaplatit, ale jsou to částky symbolické. Ono se tam samo neuklidí, samy se ručníky a prostěradla nevyperou, energii si také sami nevyrobíme. Ale který klub v Praze má takovou možnost? Prohlásil jsem, že to je všechno perfektní, ale že pinkálisti to asi moc nevyužijí. Na dotaz proč, jsem rozvinul přednášku na téma, že pro nás by bylo ideální zajít relaxovat po zápase. A protože naše zápasy končí, když nejdřív tak v devět večer, ale mnohdy to táhneme k desáté hodině, nevidím prostor, jak si jít zarelaxovat. Jak by k tomu přišli ti, co tam zajišťují provoz a zamykají po nás. Těší se domů a my je zdržíme. Úchvatný předseda mě však překvapil slovy: „Všechno jde, když se chce“. To je velká naděje, že se dožiju toho, že sebou plácnu po zápase do vířivky!!
Teď je ta pravá chvíle použít klasickou větu, kterou použil před cca 30 lety chlapík jménem Petr Charvát. Byl v té době šéfem nového oddílu stolního tenisu při TJ Mládí Praha 6 a lákal k sobě nové hráče, protože klub měl ambice. Zásadně používal tuto větu: „Přestup k náááám, u náááás se budeš mít líííp!“ Tuhle větu tak slyšeli borci: Petr Děrkas, Pavel Hrstka, Jirka Němeček, Martin Bajtler a Pepa Zábranský. Jedině posledně jmenovaný ji nevyslyšel, ale alespoň do herny chodil trénovat mládež. A z této bohulibé činnosti se například vyloupl Bohouš Vožický. Ale tohle vše si nechám do rubriky Retro reportáže.
Abych moc neuhnul, tak volám na potenciální zájemce, kteří by chtěli hrát na krásném místě v Praze, v krásném prostředí, v nejhezčí hale a s relaxem (mimochodem i osvětlené tenisové, volejbalové a nohejbalové kurty): „„Přestup k náááám! U náááás se budeš mít líííp!“
Hlavně béčko by uvítalo hráče, kteří by mohli toto družstvo táhnout, aby to nebylo jen na duu Honza & Honza.
TTC Elizza Praha D vs. SK START Praha A 10:5
Áčko k poslednímu venkovnímu zápasu jelo do neoblíbené herny Elizzy. Nejde snad ani tak o vlastní halu, ale o ty zatracené míčky Butterfly. Na ty si ostatně stěžuji plno týmů a nejen v pražských soutěžích. Z této kombinace je jasné, že absentoval Káfa, kterému asi vadí nejvíce. Petr J byl nemocný a tak ke třem matadorům (Martin, Petr K., Dan) se opět přidal junior Míra a opět uhrál bod! Naši borci vyhráli oba debly. Sehraná dvojice Martin s Danem se trápila 5 setů, zato na první pohled nesourodá dvojice Petr s Mírou se svými soupeři vyběhla 3:0!
Následně Míra, Petr a Dan přidali po bodu a šlo se domů. Uvidíme, jak se zadaří v posledním utkání sezony, doma s Orionem. Bylo by hezké loučit se s divizí z jiného místa než z posledního.
SK START Praha B vs. AC Sparta Praha H 7:10
Vidina toho, že již o nic nejde a toho, že Patrik měl čas na pinec, způsobila, že jsem dal opět po čase příležitost „klasické“ béčkové sestavě: Honza A., Jirka, Patrik a já. K zápasu jsme se scházeli také klasicky. Poslední Patrik, který se nestačil ani pořádně zkalibrovat, jak s oblibou říká. Možná mu to však svědčilo. Soupeř dorazil také klasicky – tři mladíci a jeden zkušený a dle žebříčku nejlepší borec.
Když už jsme u té klasiky, tak i debly byly ve stejném duchu. Nezkalibrovaný Patrik s Jirkou vyhráli nad mladíky 3:1 a zápas ukončili v době, kdy já s Honzou jsme před sebou měli ještě dva sety. Myslel jsem, že nás mladík se zkušeným borcem rozstřílí, ale měli problémy. Jejich příjem našich servisů byl špatný a Honzovy famózní spiny nestíhali vracet. Doplatili jsme trochu na složení. Liché sety patřili soupeřům a sudé celkem suverénně nám. Před pátým setem mě Honza řekl, že musíme udržet do „otočky“ co nejlepší skóre. Vřele jsem mu tuto taktiku odsouhlasil. Výsledek? První míče a 0:4, otočka 1:5. hlavně, že jsme to všechno teoreticky věděli. Po prohraném zápase jsem na Honzovi viděl mírné rozladění, které v průběhu celého zápasu nabíralo na intenzitě. První zápas ještě po velkém pětisetovém boji vyhrál, ale pak už nevyhrál. Poprvé, co ho znám jsem ho viděl nezvykle vytočeného po prasátkách. A to jich dostal tak nějak průměrně. Bojovnost klesala a bylo na něm vidět, jak se trápí. Po zápase přiznal, že už toho na něj je dost a že se těší na konec sezóny. Jen mě překvapil a vyděsil vyřčenou myšlenkou, že už na trojku nemá! Co bych měl říkat já, nebo Patrik. Doufejme, že to bylo jen splínem, který na něj padl.
Myslím, že kdyby se Honzovi podařilo odvést svůj standard, tak jsme vyhráli. Patrik totiž naprosto lehce přehrál nejzkušenějšího hráče soupeře. Sparťan je vynikající, když do něho hodně tlačí a on pak soupeře přehrává výborným aktivním blokem a přechází do útoku. Ale jakmile má tvořit sám od samého začátku je to horší. Patrik si pindí a pindí, občas přidá svůj výborný bekhend a vítězství 3:0 bylo na světě. O tom, že mám pravdu svědčí i to, že ho porazil Jirka, který také nefandí útočné spinové hře, a také to, že výborný útočník Honza s ním prohrál (i u nich).
Byl to však Jirkův večer! Neprohrál a hrál výborně. Proto myslím, že bychom vyhráli. Na Jirkově příkladu je vidět, jak to vypadá, když mu vyhovují hráči svým stylem. Hráč, který do Jirky tlačí je většinou přehrán. Jirka má výborný kontr po celém stole a umí to výborně po lajnách. Na to dnešní generace mladých neumí hrát. Pokud má ale sám tvořit hru nebo dokonce hrát do materiálu, je to konečná.
O mé hře psát nebudu. V prvním utkání jsem vedl nad mladíkem 2:0 na sety a věřil jsem si. Jenže pak mi luplo v zádech a já se nemohl nejen hnout, ale i postavit. Prohrál jsem v pěti setech a táhlo se to se mnou celý večer. Třetí utkání jsem vzdal, ale protože jsme stáhli na 7:9, zatnul jsem zuby a šel hrát proti zkušenému. Ale nešlo to. Ještě jsem se s ním před utkání zkoušel domluvit na mém vítězství. Z prozaického důvodu. Patrik byl na céčku a v domnění, že už nebude hrát, se šel vysprchovat a oblékl se do civilu. Chtěl jsem ho z toho sáčka zase vysvléknout…
SK START Praha C vs. TJ Orion Praha C 0:10
Tým soupeře je druhý v tabulce s ambicemi na postup, o který se ještě pere s třetím týmem ze Žižkova. Nedalo se čekat, že by souboj s posledním týmem tabulky hráči z Modřan podcenili. V důsledku této vize, jsme se už ani nesnažili o záchranářský zázrak. Ten by samozřejmě byl ještě teoreticky možný. Dvě vítězství a čekání na to, že TTC a matematici někde klopýtnou. Matematici by museli klopýtnout s námi, neb tam hrajeme úplně poslední utkání.
Vzhledem k tomu, že hodně silná sestava Radek, Patrik, Ivo a Adam v Modřanech prohrála 2:10, nedalo se čekat, že by se mnou to bylo lepší. Na domácí utkání jsem tedy pozval Helenu, Vaška, Pavla a Tomáše. Posledně jmenovaný nehrál celou druhou půlku kvůli zdravotním problémům. A protože se mu nemocná záda přeci jenom trochu spravila, přesvědčil jsem ho k tomu, aby si nenechal ujít poslední domácí utkání sezóny a rozloučil se s pátou třídou důstojně. Chvíli mu trvalo, než pochopil, že záchrana není v podstatě už možná a že také asi není moc žádoucí. Když jsem mu řekl, že teoreticky to možné je, tak se začal zajímat, co se pro to musí udělat. Moje odpověď, že musí dělat 4 body, ho moc neuspokojila. Alespoň však vyfasoval nové krásné tričko. Před svým zápasem zase odmítal sundat teplákovou bundu. Už poněkolikáté jsem mu vysvětloval, že se do zápasu v bundě nastoupit nesmí. Odpověděl, že je mu zima a až se zahřeje, bundu sundá. Dodal jsem, že musí být vidět sponzor, který nám ta trička opatřil, včetně dalších dvou sponzorů menších.
Tomáš odpověděl: „Jo a kde by mě sponzor viděl? Kde ten sponzor tedy je?“ na to se za jeho zády z lavičky u žebřin ozval důrazně Vašek: „Sedím za tebou a koukám na tebe!“.
To evidentně Tomáš nečekal, protože neznal souvislosti. Dodal jsem, že se na něj dívá i další sponzor, majitel vydavatelství Plot, a to už byl totálně udiven a svůj první zápas prohrál 0:3.
Takhle, oni prohráli všichni své zápasy, jen Helena a Vašek ve všech svých zápasech uhráli ve svůj prospěch set. Odcházel jsem v půl osmé a v půl deváté jsem už měl v mailu výsledek.
I teď je stále teoretická naděje, ale to by céčko muselo porazit matematiky u nich lepším výsledkem, než oni porazili nás na Střeláku. Protože to první utkání skončilo vítězstvím soupeře 10:4 a protože v den posledního zápasu hraje i béčko, tedy já a Patrik, naděje na výsledek 10:3 a lepší pro nás je mizivá.