I druhý týden jarních prázdnin pro Prahu se odehrávaly další odložené zápasy. Nejinak tomu bylo i v našem klubu. Odložené utkání ve středu odehrálo áčko na OAZE a během dvou dnů, čtvrtek a pátek, odehrálo odklady i béčko. Nejprve doma se Stadionem Žižkov a druhý den v Suchdole. Ve všech třech případech jsme hráli se soupeři, kteří mají již svá působení v příslušných soutěžích sečteny a na 98% sestupují. Zázraky se sice dějí, ale tady tomu moc nevěřím.
SK OAZA Praha A vs. SK START Praha A 6:10
Na tuto dohrávku áčko vyrazilo v pěti: tři Martinové, Jirka a David. Střídmé reference mi podal druhý den Martin R. Už před zápasem nastaly problémy. Kluci jsou zvyklí přijít ke stolům minimálně půl hodiny předem a dobře se rozehrát. Na OAZE bývá zvykem, že soupeři dávno přešlapují před hernou venku a domácí s klíči přichází tak 15-20 minut před začátkem. Takže naši hráči neměli ten rozehrávací komfort a nejspíš už to je trochu rozladilo. Druhý den mi volal Martin s malým referátem.
Zápas to byl velmi bojovný a trval dlouho. Skoro polovička všech zápasů se hrála na 5 setů. Tentokrát byl velkou oporou náš nejmladší hráč – Martin D., který dělal tři body a neprohrál! Káfa byl aktivní – 2:1, Martin M. a Ňéma to měli 2:2. V hale byla celkem zima, stoly divně lesklé a mastné, ve hře padalo velké množství prasátek. Některým našim hráčům tohle všechno trochu brnkalo na nervy.
Uvědomil jsem si, že jsem asi před měsícem fotil naše áčko s mladíky a nenahrál to do reportáže. Takže to napravuji a přikládám foto.
SK START Praha B vs. TJ Stadion Žižkov C 10:3
Stadion na tom tuto sezónu není nijak dobře. Jedině jejich áčko bojuje o postup do první třídy a zatím je první. Žižkovácké B, C a D jsou na sestupových místech. U nás ve čtvrté třídě už jsou odsouzeni k sestupu dlouho. Z naší klasické sestavy vypadli Jirka a Radek, kteří jsou shodně se svými rodinami na dovolené na horách. Takže jsme hráli v sestavě: Dáša, Honza, Dan, Patrik a já. Jsem rád, že si zase po čase našel čas Patrik.
Debly jsme vyhráli oba. Já s Dášou jsme pokračovali ve výborných výkonech a opět si lehce se svými soupeři poradili. Druhá dvojice to měla těžší. Za prvé Honza hrál s Danem vůbec poprvé a navíc hráli proti tátovi a synovi Dalešickým. Z poklidné hry nás v průběhu druhého setu vyrušila vřava z druhého stolu. Táta Dalešický po zkaženém míčku vzteky velmi silně bouchnul rukou do desky stolu. To rozzlobilo, a oprávněně, Honzu a Pepovi rázně vynadal. Máme nové stoly a je dobře, že si je chráníme. V ligovém zápase by takové extempore bylo oceněno minimálně žlutou kartou. Nakonec se situace uklidnila a naši borci vyhráli 3:1.
V první rundě bez problémů vyhráli naši dva tahouni, Dáša s Honzou. Dan prohrál s otcem Dalešickým a Patrik po vyhraném prvním setu prohrál následující dva a čtvrtý set vzdal se synem Dalešickým. Kroutil se celý zápas a prozradil nám, že ho děsně bolí záda. Nechal se přemluvit a nastoupil do druhé rundy. Musím říci, že zatnul zuby a přes evidentní bolest bojoval se svým protihráčem. Prohrával 0:2, ale nevzdal to a famózně srovnal na 2:2! V dobré hře pokračoval i v setu pátém, ale v závěru měl smůlu a prohrál 2:3. Dáša, Honza i Dan své zápasy vyhráli, takže jsme vedli 7:3.
Ve třetí rundě jsem vystřídal Patrika, ač jsem byl původně určen na střídání Dáši. Opět, jako už několikrát, jsem jí přemluvil (jsem zvědavý, kdy mě už pošle někam), aby vydržela ještě jeden zápas s tím, že si myslím, že k němu možná ani nedojde. Souhlasila a já tak nerozehraný nastoupil proti Pepovi Dalešickému. Naposledy, když jsme spolu hráli, jsem prohrál. Tentokrát jsem si s ním poradil ve čtyřech setech. A mohly být jen tři. Ve druhém jsem vedl 8:4 a nechal se zblbnout Pepovou taktikou rozhodit soupeře. Umí to dokonale, ale nakonec mu to bylo prd platné a prohrál. Jeho chování při utkání mi trochu připomíná Honzu Jandu z Českých Budějovic. Před a po zápase se chová pohodově, je s ním rozumná řeč. Při vlastním průběhu zápasu se z něj stává nepříjemný člověk. Na rozdíl od Jandy alespoň soupeři nenadává. Jeho syn je zase úplně nervově špatný z toho, když dostane prasátko. A ze dvou selátek za set je jich najednou po zápase „vosum“. Ti dva musí z toho našeho sportu být asi hodně nešťastní. Honza a Dan své soupeře porazili, a tak se skutečně nakonec Dáša ke hře ani nedostala.
TJ Sokol Suchdol – Sedlec A vs. SK START Praha B 9:9
Se Suchdolem nebylo vůbec jednoduché najít společný termín zápasu, a tak jsme nakonec hráli hned po včerejším utkání se Žižkovem. Suchdol je na tom stejně jako včerejší soupeř, na 99% je již sestupujícím týmem. My oproti včerejšku jsme nastoupili s jinou sestavou. Chyběly dvě opory: Honza a Dáša, které se nemohly zúčastnit. Zase naopak přišel Jirka, který se včera večer vrátil z dovolené. Doplnili ho Dan, Adam a já.
Debly možná stanovily, jak bude vypadat konečný výsledek. Jirka s Danem prohráli s lepší dvojicí soupeře. Já s Adamem jsme sice prohráli první set, ale pak si vysvětlili taktiku a najednou to šlo celkem bez problémů. Takže 1:1 po deblech. I přes to, co jsem napsal v první větě musím napsat, že konečný výsledek jsem tentokrát pokazil já vrchovatou měrou. Poprvé v životě jsem prohrál s Ondrou Hojovcem i když jsem vedl 2:0. Pak jsem vedl s Honkem 2:1 a totálními vlastními chybami jsem se o vítězství zase v pěti setech připravil.
Po první rundě jsme prohrávali 2:4. Jirka trochu překvapivě prohrál s Honkem, já porazil soupeřova nejslabšího hráče, Adam prohrál s jejich nejlepším, Máriem Zúbrikem, a Dan prohrál s Ondrou. Narazila tráva na anťák, anťák byl nakonec lepší. Ondra je takový Smutný muž. Nastoupí ke stolu, nasadí velmi smutný až utrápený výraz, který ale drží bez dalších emocí celý zápas. Soupeř si mnohdy musí říkat: „tomu člověku přeci nemohu ublížit tím, že ho porazím“.
Ve druhé rundě vyhrál jen Jirka, Adam a Dan ve třech setech prohráli. Já se trápil v již zmíněném zápase se Smutným mužem. Já ho znám, takže u mě nehrozila lítost. Nevím, co se stalo po prvních dvou vyhraných setech. Na první pohled on nic nezměnil, a přesto jsem dva následné sety prohrál po boji, zato v pátém mi ujel hned na začátku a bylo vymalováno. Tak jako jsem na podzim u nás poprvé porazil Mária, tak teď jsem poprvé prohrál s Ondrou. Průběžný stav po druhé rundě nabíral na ošklivém výsledku. Prohrávali jsme 3:7!
Třetí runda byla jiná. Já sice prohrál s Máriem lehce 0:3. On je v je v té jejich špeluňce hodně těžko k překonání. Malá herna, nízký strop, míček létá dost rychle. Kluci porazili své soupeře lehce shodně na sety 3:0. Adam dal vzpomenout v jednom setu na doby, kdy se hrávalo do 21 míčků a vyhrál set 20:18! Honek neměl proti naší trávě šanci a Jirkovi Smutný muž vybojoval ve třetím setu jen jeden míček. Opět důkaz, že Ondra nějakou super formu ten den neměl. Stáhli jsme na 6:8.
Jirka ve čtvrté rundě suverénně přehrál Mária – 7:8. Jenže já v zápase s Honkem, jak jsem již psal, jsem zase nezvládl pět setů a po vedení 2:1 prohrál dva následné sety. A v pátém úplně stejně jako s Ondrou 4:11! Bylo to již 9:7 pro domácí. Jenže pak Dan lehce přejel soupeřovu čtyřku a Adam uhrál konečnou remízu! Se Smutným mužem už vedl, stejně jako já, 2:0 na sety, Ondra se rozehrál a vyrovnal na 2:2. Pátý set ale patřil našemu borci a našim dlaním a hlasivkám. Udělali jsme zvukově domácí prostředí a Adam také podle toho hrál. V podstatě byl stále ve vedení, které si udržel až do závěrečného míčku. Konečná remíza je asi spravedlivá, i když díky ztrátě dvou bodů soupeř definitivně opouští 4. třídu. Ale nebýt mého výpadku, mohli jsme vyhrát.
Přitom se mi hraje dobře. Už to není tak, jako do půlky soutěží, kdy jsem po jednom zápase už nemohl. I spoluhráči si všimli, že hraju lépe, lépe se pohybuji. Asi vím, čím to je. V polovině ledna jsem měl ještě 125 kg, šel jsem do sebe, začal víc cvičit, jinak jíst a ejhle! Moje váha je v současné době na 110 kg! Je to fakt znát.
A ještě jedno foto…
Byl jsem se minulý týden podívat na utkání 3.ligy TTC Elizza vs. Slovan Bohnice. Za bohnické nastoupili dva bývalí hráči Startu – Pepa Zábranský a Míra Berger. Druhého jmenovaného jsme už dva roky lámali, aby šel hrát k nám do Startu. Nakonec dal přednost 3.lize za mrzký peníz…
