Tak to zase byl týden! Déčko mělo volno, soupeři pro céčko a béčko byli ve třech a naše áčko nastoupilo v Běchovicích v takové sestavě, že tomu snad ani nemůže nikdo věřit. Dva výsledky 10:0 a ten třetí k tomu neměl daleko. Naštěstí to, že za áčko museli nastoupit hráči déčka u nich vyvolalo nadšení. Zkusili si soutěž o 6 tříd výše a poznali rozdíl v úrovni.
TJ Sokol Běchovice II A vs. SK START Praha A 10:0
Je to neuvěřitelné, ale v celém klubu byli použitelní pouze čtyři hráči, kteří mohli nastoupit za áčko v 1. třídě. Nejdříve vypadla ze hry základní sestava áčka, to znamená benešovští, Martin a Jirka. První dva už mají letos odehráno, druzí dva nemocní. Další stabilní hráči nemohli z pracovních důvodů. Pak už to bylo celé o nemocích a pracovním vytížení. Já hrát nemohl, protože jsem už na třech soupiskách. Účast mi zkazil jeden jediný zápas za déčko, když jich bylo málo. Kdybych nenastoupil, mohl jsem se dopsat na soupisku áčka. Takže jsem posloužil jako taxikář bez nároku na plat a vezl jsem na zápas Honzu Š. a Radka. Další dva hráči dorazili po vlastní ose. Byli to dva hrdinní hráči déčka, kteří nehráli dosud nic vyššího, než tu svoji 7. třídu! Bylo hezké od předsedy našeho SK Ferdy, že se obětoval a s ním se této show zúčastnil ještě Mirek.
Někdo by mohl poznamenat, že jsme to mohli přeložit. O to jsem se snažil, ale běchovičtí se ve své malé tělocvičně střídají ještě s dalším klubem a rekreačkou a prostor neměli. A o kontumaci se nedalo mluvit vůbec. Kluci minulý týden urvali bod s Nuslemi a tak nikdo nechtěl, aby toto úsilí vzalo za své ztrátou tohoto bodu.
Po příjezdu na místo zápasu a při rozehrávání to vypadalo, že se tam budou hrát dva zápasy rozdílné úrovně. Při nahlašování sestavy jsem, vida udivené výrazy, všem vysvětlil v jaké krizi se klub nachází, zároveň jsem se omluvil za případnou nižší úroveň hry našich borců. Soupeř to vzal opravdu sportovně a ocenil i to, že se to snažíme odehrát a nikoliv kontumovat. Musím říci, že ze strany soupeře nedošlo k žádnému podceňování. Nejspíš nehráli kluci naplno, ale řekněme normálně. V jednu chvíli jsem se šel podívat na zápis s otázkou, jestli padla už nějaká nula v setu. Milan Křehnáč mi řekl, že ještě ne, a ani nepadne. Prý to považují za nesportovní a určitou neúctu k soupeřům. Tleskám!
Tři naši hráči byli v podstatě nadšení, že si mohli vyzkoušet hru o několik pater výše. Příkladem v tom byl Ferda. Jedině Radek, který už má v jedničce i vítězství, tak moc radosti neměl. Nejdříve spekuloval nad sestavou, ale tak to překombinoval, že sice začínal proti čtyřce soupeře, ale to přeci ještě neznamená lehkého soupeře. Začínal proti Pavlovi Vichovi s trávou na pálce. A to je potah, který Radek vyloženě „miluje“. Když to zjistil, měl po náladě. Ještě větší šok pro něj byl, když druhým soupeřem byl Štěpán Rejent. Hráč hrající také trávou! Ale nakonec si spravil chuť v tomto zápase tím, že uhrál alespoň set. Běchovický René Charvát ještě po zápase Honzovi vysvětloval, kde dělá chyby a jak by to měl hrát. Jako jediný zatím připravil nejlepšímu hráči soutěže Jamrichovi porážku!
Porážka z pohledu její výše jednoznačná, ale zase zápas udělal několika našim hráčům radost a mě ukázal, že jsou ještě někteří soupeři, kteří jsou féroví.
SK START Praha B vs. TJ Zelená Liška A 10:0
Sestava pro utkání se Zelenou Liškou byla silná: Dáša, Radek, Jirka, já na střídání a hlavně se po roce vrátil Honza P. Jak jsem psal v některé úvodní reportáži, po roce bez pinčesu, kdy se nehrálo, zjistil, že mu tento sport moc nechyběl a svoji pinčesovou kariéru se rozhodl ukončit. Před sezónou mi to řekl a mě nezbylo nic jiného než to respektovat. Samozřejmě chyběl, ale zvládali jsme to také díky tomu, že jsem přemluvil Dášu. Jenže jsme nečekaně přišli o nemocného Honzu A., který si teď musí dát na čas od pinku pauzu. Byla ve mně malá dušička, když jsem se mu odvážil zavolat s prosbou, aby Honzu A. na čas nahradil. A ještě jsem se trefil do jeho dovolené. Byl jsem velmi mile překvapen, když mi Honza řekl, že pokud jde o takovou pomoc, tak se nemusí vůbec rozmýšlet a hrát bude!
Před zápasem jsem stavěl stoly a byl zrovna u zadního, tedy přes celou tělocvičnu, když ho haly vlezla nějaká osoba s čepicí až skoro do očí, na nose brýle a zbytek obličeje mu pokrýval respirátor. Říkal jsem si, že zase ti soupeři chodí rovnou do haly, místo toho, aby se převlékli dole v šatně. Osoba zahuhňala „Ahoj“ a já: „Liška? Šatna je dole“. Jenže osoba pokračovala ve svém monologu: „Tak jsem tady zase po roce“, a to už mi začalo docházet, kdo to asi bude. Honza. Ale fakt byl tak zakuklený, že to nešlo poznat.
Zelení Lišáci přišli jen ve třech, přesto jsem se jich slušně zeptal, zda budou jen tři, nebo dojde ještě čtvrtý. Vzali si pár minut, vehementně telefonovali a pak mi oznámili, že čtvrtý hráč přijde a že tedy využijí čekačku. Neměl jsem sílu, vysvětlovat jim soutěžní řád, a tak jsme čekali. Požádal jsem alespoň o zápis sestavy. První debl jasný, ale když vedoucí týmu nadiktoval jako druhého, nepřítomného, hráče Zdeňka Smrčinu, tak mi bylo jasné, že jsme jednu čtyřhru vyhráli kontumačně. Tento hráč většinou debly nestíhá.
Rozehrál se první debl, který jsem hrál já s Dášou. Opět jsme se skvěle doplňovali i když to byl zápas na pět setů. Každý z nás měl v jednom setu „slabší chvilku“. Dáša v prvním, já ve čtvrtém, které jsme prohráli. Celý zápas byl boj, žádný jednoznačný set ani z jedné strany. Hráli jsme dobře oba, ale Dáša mi po zápase kladla na srdce, že mám napsat do reportáže, že ten zápas jsme vyhráli díky mně. Já bych to tak neřekl ani náhodou, ale je pravda, že se mi povedly dva údery, které shodou okolností byly poslední v zápase, který rozhodly a pobavily všechny přihlížející.
Za stavu 9:9 v pátém setu měl soupeř dva servisy a já přijímal. Rozhodl jsem se přijmout bekhendem. Soupeř rozehrál servis, který měl příjemnou výšku tak akorát, nic v něm nebylo, já jsem nejspíš stál na úder přesně dle učebnic stolního tenisu, a tak jsem se do toho opřel. Na tu šmouhu křížem spoluhráč podávajícího ani nestačil reagovat. Vlastně ani podávající nestačil vyklidit herní prostor pro kolegu. 10:9 pro nás, ozval se potlesk a všichni aktéři se chystali na repete. Kdo by si myslel, že podávající něco změní, šeredně by se mýlil. Servis rozehrán, stejná výška, stejný postoj a stejná odvaha. Šmouha křížem a vítězství 11:9. Soupeřům padla brada. Proč tam na obou stranách byli vlastně ti druzí hráči?
V první rundě jsme vyhráli všechny zápasy. Na sety to bylo pěkně sestupně: Jirka si zahrál pět setů, Radek čtyři, Dáša tři. Jen Honza se tomu trochu vymykal. Nezahrál si ani jeden, protože Zdeněk stále nedorazil. Rozehrála se druhá runda, ve které si Jirka neodpustil zase pět setů. Stejně jako v prvním zápase prohrával 1:2, ale ukázal, jak se umí rvát a vyhrál poslední dva sety. Dáša opět bez problémů 3:0. Honza v obnovené premiéře také.
Mezitím dorazil Zdeněk Smrčina a nastoupil proti Radkovi. Musím uznat, že na to, že nebyl rozehraný předvedl opravdu dobrý pinec, ale Radek mu skvěle sekundoval. Snad jsou pryč doby, kdy Zdeněk soupeřům nadával, protože když se soustředí na hru, je dobrý pinkálista. Radek vyhrával liché sety a soupeř sudé, takže nakonec Radek vyhrál 3:2. Na Zdeňka to však nějak dolehlo, a tak alespoň vynadal spoluhráčům, že zápasy takhle brzo prostě nemůžou sjednávat. Akorát zapomíná na to, že později než v 19:30 se hrát už nesmí, pokud tedy není oboustranná dohoda.
Takže rychlé utkání, hotovo ve 20:45. Škoda, že nejsme zvyklí chodit na pivo. Tentokrát bychom si ještě stihli dát do 22 hodiny něco dobrého. Tak jsem si alespoň zase vyfotil scenérie, které máme my i naši soupeři po každém zápase hned na očích. Existuje v Praze jiná herna, která má takové okolí? Určitě ne!
START Praha C vs. SK Slivenec B 10:3
Slivenečtí dorazili ve třech a možná to bylo dobře, protože bychom s nimi nejspíš měli více práce. Naštěstí přišel Jirka, a to je společně s Radkem jistota většiny bodů. Ty tři body soupeř uhrál na mě, Ivošovi a velmi překvapivě lehce prohrála dvojice Radek a Jirka.
Asi se nemá cenu rozepisovat o jednotlivých zápasech. Snad jen, že se odehrálo nezvykle hodně dlouhých zápasů o pěti setech. O zápase se mi nechce psát také proto, že to z mé strany byl hrozně špatný výkon. Já byl tak otrávený, že kdybych nechtěl dělat něco pro svoji váhu a zdraví, tak bych se tenhle sport vykašlal. Mě se tak hrozně blbě hraje proti hráčům, kteří nic netvoří a jen vrací. První soupeř mě přehrával první dva sety, pak jsem svou hru trochu změnil a srovnal na 2:2. Jenže ty moje začátky pátých setů jsou hrozné dlouhodobě.
Za celý zápas jsem se odhodlal jen asi ke třem spinům, jinak jsem to rval přes kontry a to byla voda na mlýn soupeře. Ten se ani nehnul a jen vracel moje údery. Když se mi povedl růžek stolu, automaticky soupeř vzdával se po míčku alespoň ohnat. Přesto mu to vše stačilo, aby vyhrál. Mnohdy ani sám nevěděl, jak míček vybral. Tihle hráči jsou pro mě prostě nehratelní.
Přemýšlím, jak je možné, že plno hráčů jsem před 10-15 lety porážel, byli na žebříčku hluboko pode mnou a teď nad nimi nevyhraji. Přitom jsou zhruba stejně staří jako já a určitě nechodí trénovat 3x týdně. Proč jsou lepší a já horší?
SK START Praha D volno
Jak jsem psal minule, déčko má ještě tento týden volno. I proto mohli dva zástupci našeho týmu ryzích amatérů nastoupit za áčko v 1. třídě. Viz výše.
… a na závěr
Tentokrát budu trochu fušovat do tématu, které je vlastní našemu Patrikovi a věnuje se mu vrchovatě. Tedy tématu té pokrytecké politické korektnosti a genderové vyváženosti.
Nevím, jestli jste zaznamenali velký poprask na půdě Evropské unie (a to už je co říci), který způsobila eurokomisařka pro rovné příležitosti Helena Dallilová z Malty. Vydala totiž příručku „pokynů pro inkluzivní komunikaci“. Představila v ní, jak mají úředníci v EU hovořit „korektním“ jazykem. Celé to zveřejnil italský list il Giornale a po kritice to komisařka stáhla s tím, že to není dopracované. Osobně myslím, že si nána jen léčí nějaké mindráky. On to vlastně řekl jeden komisař EU v rozhovoru s italským novinářem. Uštěpačně naznačil, že si zřejmě Dalliová podobnými návrhy kompenzuje totální nedostatek respektu mezi kolegy v Evropské komisi.
A co že navrhovala? Nabádala evropské byrokraty k tomu, aby v oficiálních vyjádřeních a veřejné mluvě nezmiňovali Vánoce, protože prý ne všichni v Evropě jsou křesťané. Dále do toho zase zamontovala otázku pohlaví. Nabádá, aby úředníci nepoužívali naprosto nevhodné oslovení „dámy a pánové“. Vhodnější je dle ní užít oslovení „milí kolegové“. Možná to tak lze použít v angličtině, ale nevím, jak to chce praktikovat v češtině. Je přeci běžnější, že používáme: „Milé kolegyně a milí kolegové“…
V dalším návrhu se vrátila opět k náboženství. Rozhodně prý nepoužívat výraz „křestní“ jméno. Lepší je podle ní neutrální „první jméno“ nebo „předjméno“.
Rovněž ostatní nabádá, aby úředníci nepoužívali jména „typická jen pro jedno náboženství“. Místo „Maria a John (Marie a Jan, tradiční židovská jména) navrhuje, aby se říkalo „Malika a Julio“. Italští novináři upozornili na další potlačování evropských křesťanských tradic.
Opravdu nevím, proč vůbec takové vyžírky pracují v Evropské unii. Tato instituce zavádí řadu pravidel, která nejen ruší zvyklosti a odjakživa používaná slova, ale popírají zdravý rozum. Když vidím, jací ťulpasové s minimálním IQ řídí Evropu a kolik nás stojí peněz, říkám si, k čemu to vlastně vůbec je.
Možná ta ctihodná žena a jí podobní fanatici v EU viděli seriál F.L.Věk a nechali se inspirovat poštmistrem na penzi Sýkorou a jeho Slovařem českým. Sýkora byl sestromužem pantáty Rejska, trápil ho nohotrap a tak si rád vychutnával chřípoprach. Miloval podnosnici libočudnou s trochou zelenochrupky. K tomu rád poslouchal knihovtipníka s jeho hlubozníkem.