Tento týden týmy áčka a déčka utrpěla od svých soupeřů drtivé porážky. Naopak béčko a céčko vyhrálo, ale o svá vítězství se oba týmy obávaly do poslední chvíle a béčko muselo nakonec odehrát všech 18 zápasů.
SF SKK El Niňo vs. SK START Praha A 10:1
Do Dejvic se rozjela celkem silná sestava: Káfa, Ňéma, Martin a Honza B., ale proti druhému týmu tabulky to nebylo nic platné. Káfa to na síti popsal následovně: „1:10, hroznej míč, hrozná herna, nehrajeme dobře a oni byli slušní!“ Slušní ve smyslu herního umění, to že nebyli sprostí se předpokládá. Na dotaz Petra J., kdo bodoval, David napsal: „Jedna z nejlepších čtyřher devadesátek v Praze a okolí!“ Vzhledem k tomu, že Petr odpověděl AHA, tak je jasné, že i on tušil, že se tím myslí Káfa s Ňémou…
Prohrát s Niněm není tragédie. Kluci se musí hlavně soustředit na týmy, které mají nejen pod sebou, ale i okolo sebe.
TJ Malešice B vs. SK START Praha B 8:10
V podstatě už od prvního utkání s tímto soupeřem, které jsme hráli doma, se klubem nesla taková nevyřčená téze, že by v odvetě bylo dobré přijít do Malešic s tím nejlepším, co může béčko postavit. Za prvé jsme proti nim hráli v průměrné sestavě, což bylo dáno začátkem sezóny. Ale to by asi nebyl ten spouštěč této úvahy, tím byl celkově divné chování soupeře. Čišela z nich určitá nadutost. Oni spadli z dvojky a nejspíš si nepřipouštěli možnost, že by se po roce nevrátili.
Když se blížili jarní odvety, začalo se více a více uvažovat o tom, že je šmikneme. A když se tato myšlenka zalíbila i Martinovi, bylo rozhodnuto: Martin, Honzové B. + A. + B. Honza B nakonec nemohl, a tak ho nahradil Radek. Jirka H. je totiž stále marod s kolenem a já byl těsně před speciálním vyšetřením. Doma jsem netrpělivě čekal na zprávu o tom, jak to dopadlo. Zpráva přišla po 22 hodině a byla dobrá, protože se vyhrálo. Na druhu stranu mě překvapilo rozdělení jednotlivých vítězných bodů. Ale to už zase dávám slovo neplacenému zpravodaji Honzovi P.:
„První kolo druhé poloviny sezóny nám ve 3. třídě přichystalo soupeře z nejtěžších – rovnou první družstvo průběžné tabulky soutěže. Družstvo Malešic přes Vánoce drželo pole position (z angl.) jen o bod před Elizzou a Vršovicemi. My jsme byli čtvrtí o čtyři body zpět. Náčelník Martin B. dopředu ladil naši sestavu tak, abychom soupeři, dle jeho slov: „udělili lekci“. Ta byla ve složení: Martin R. a tři Honzové A. + Bauer + P. à Honza B. nakonec nemohl, a tak se místa v sestavě, velice dobře, zhostil Radek.
Do herny v Malešicích jsme dorazili s dostatečným předstihem, abychom se dostatečně rozehráli. Honza A. přišel o chvíli po nás, ale i on dorazil včas k rozehře. Cca 12 minut před časem začátku utkání dle rozlosování, mne jeden ze soupeřů oslovil, zda už bychom začali hrát. Odvětil jsem, že začneme dle rozlosování. Druhý ze soupeřů mne očkoval, honem, honem, nahlásit naši sestavu. Domácí byly asi nervózní. Třeba už cítili vůni postupu. Já naopak cítil, že herna v Malešicích nadále nebude patřit k mým oblíbeným. Šlo o osvětlení, které tam mají 20 let stejné. Omřížované zářivky u stropu na bočních stěnách herny (nikoliv na stropě) nedávaly potřebnou intenzitu osvětlení. Na druhou stranu domácí, v průměru dříve narozené družstvo, musí mít oči ryse ostrovida, což jim slouží ke cti. Míčky jsem hrál někdy víc po sluchu. Domácí do čtyřher nastoupili v sestavě: hráči Král, Šimberský, Vedral a Vorel.
Utkání jsme na čas zahájili čtyřhrami. Martin R. s Radkem 3:1 šmikli dvojici Šimberský, Vorel. Honzové A. + P. nestačili na duo Král, Vedral. Stav 1:1. Na začátku utkání působili domácí velmi namotivovaně a sebevědomě. Utkání probíhalo jako na houpačce. Vedli jsme 2:1 a hned prohrávali 4:2. Potom 4:4, 6:6 a 7:7. Po prvním kole dvouher vystřídal hráč Král (pro mne z neznámých důvodů). Honza A. ho asi i přes prohru utahal tak, že to dál nešlo. Nevím. Místo něho nastoupil, Radkovi a mne známý z pondělního utkání páté třídy, J. Zseller. Upřímně, tohle střídání soupeře nám v konečném účtování pomohlo. Do zmíněného smírného stavu 7:7 bych vypíchnul dva smolně prohrané pětiseťáky Honzy A., moji prohru s Šimberským, a naopak 3 skvělé body v řadě Martina R., Radkův super bod s Šimberským v pěti setech, a i má výhra s Vedralem sem patřila. Před posledním kolem dvouher jsme začínali, takříkajíc, od nuly. Jak se blížil vrchol utkání, my jsme se víc a víc povzbuzovali. Z našeho družstva sálala energie. Soupeř oproti tomu na mne působil sklesle až jakoby bez zájmu. A to i přesto, že Martin R. prohrál s Vedralem (7:8). Pak jsme ale nasadili k finiši a třemi body, zejm. ten Honzy A. proti Šimberskému byl cenný a Honza se tak bodově chytil. Dílo dokončil Radek výhrou nad Zsellerem 3:0. Když Radek hrál tento rozhodující zápas o výhru či remízu, hráč Vedral už sklízel hernu (ohrádky, atd.). S tímto jsem se snad nesetkal, aby po třech hodinách utkání se hrálo o remízu, a místo fandění se sklízelo L. Divné.
My slavili. Výhra 10:8 na půdě silného soupeře je sladká. A i když se v průběhu ne vše dařilo, všichni jsme věřili a chtěli vyhrát. Honza A. se skvěle zvednul, a po těch nešťastných pětiseťácích, které byly velmi fyzicky i psychicky náročné, přidal důležitý bod. Radek se také vyšvihnul a zdravě naštval, kdy po prvních dvou prohrách přidal dvě výhry (při té první jsem mu chtěl mezi sety něco poradit, mávnul na mě, že radu nechce a soupeře porazil J). S Martinem R. jsme přidali po třech bodících a s jednou čtyřhrou je to dohromady deset. S Radkem i Honzou A. jsme si domluvili trénink, a tak to má být. Chlapi, díky! Je radost s Vámi v družstvu hrát. Jen tak dál. I když cíl už jsme splnili – v soutěži jsme zachráněni!“
Zpravodajství je výstižné, ale s jednou malou nepřesností. Pravda, je čistě z teoretické roviny, ale je! Zachráněni ještě nejsme, je třeba se podívat na tabulku. Sestupují dva týmy, poslední má jeden bod a předposlední bodů šest, na našem kontě je 27 bodů. Do konce soutěže zbývá 10 kol, ve hře je tedy 30 bodů. Pokud my už body nezískáme, tak i tyto dva poslední týmy, pokud už vše jen vyhrají, se dostanou před nás…
Ano, je to teorie. My ještě určit+ vyhrajeme, i když jsme se dohodli, že služeb Martina a Honzy B. už využívat nejspíš nebudeme. Píši nejspíš, protože člověk nikdy neví.
SK START Praha C vs. TJ Malešice 10:6
Na toto utkání byla původně nominace: Radek, Ivo, Helena a já, která vycházela z toho, jak jsme proti tomuto soupeři hráli v první půli u nich a vyhráli. Místo mě a Ivoše byl u nich Adam a Patrik. V pondělí dopoledne jsem si volal s Honzou P. a nakonec jsme se domluvili, že to půjde jistit a já budu náhradník.
Příchodu do haly hlásili nezávisle na sobě Helena s Ivošem, že mají nějaké drobné zdravotní neduhy a že by chtěli v průběhu zápasu vystřídat. Střídat může jen jeden, a i ten měl zdravotní neduhy.
Po deblech 1:1, já si zahrál s Honzou a soupeře jsme lehce přejeli 3:0. Radek s Helenou si zopakovali debla z půdy soupeřů, jenže tam lehce vyhráli, doma skoro lehce (jeden set uhráli) prohráli. Nakonec bylo dobře, že Honza nastoupil v základu, protože svým výkonem (4:0) držel náš prapor stále nahoře. Bylo to vyrovnané utkání po celou dobu. Teprve v závěru jsme se soupeřům za stavu 7:6 utrhli a dotáhli utkání do vítězného konce.
V Malešicích na podzim zářil Radek, který neprohrál a měl to 3:0 na zápasy. Tentokrát to taková sláva nebyla (2:2) a navíc jsem ho nepoznával. Kde byla ta jeho dnes už velmi známá bojovnost, kdy pomocí ní nahrazuje stav, kdy se mu nedaří? Nyní to byly samé výmluvy, rezignovaný stav při pohybech a úderech. Na Radkovi je mnohdy vidět, když se mu nedaří, jak se zdravě naštve, a to pak soupeř nestačí koukat, co se děje. To tentokrát chybělo. A za dva dny pak září v družstvu béčka. Musím uznat, že třetí třídu hraje skvěle, ale teď to skoro vypadalo, že pátá začíná být pod jeho úroveň(?!).
Ivo uhrál dva body ze tří a ve svém posledním zápase vedl 2:0, ale Radek byl proti tomu, aby si připsal třetí vítězství a zápas ukončil výhrou 3:0 nad hráčem, kterého znovu šmiknul ve čtvrtek v Malešicích. Helča uhrála důležitý první bod proti nebezpečnému Markovi. Jinak někteří mí spoluhráči ve třetí a páté třídě mají stále velké problémy s hráči, kteří mají nějaký materiál. Což o to, problémy mít mohou, ale oni mají z potahů panický strach už před utkáním. A to jim minimálně 6 let vysvětluji, jak mají proti trávě nebo anťáku hrát. Je to však jako bych házel hrách na zeď…
SK START Praha D vs. Mladí veteráni ČVUT C 0:10
Tak trochu v tichosti a bez většího zájmu stolně-tenisové veřejnosti z klubu se odehrálo první utkání druhé poloviny soutěže v sedmé třídě.
Doufám, že tady nebude platit okřídlené rčení: jak na nový rok, tak po celý rok. Naši borci nejenže prohráli 0:10, ale navíc neuhráli ani set!