Áčko a céčko hrálo ve stejný den – pondělí – svá utkání a oba týmy shodně remizovaly. Zatímco pro áčko, které hrálo doma ve třech (!), to byl příjemný zisk bodu, pro céčko to byla nepříjemná ztráta. Béčko obléklo na zápas nové dresy a vyhrálo. Áčko si střihlo první kolo útěchy v Interpoháru.
SK START Praha A vs. TJ AVIA Čakovice A 9:9
Vím, že kluci se na Čakovice chystali a věřili, že soupeře porazí. Bohužel zasáhla vyšší moc v podobě zdravotních problémů u obou Petrů. Káčkovi náhle v sobotu oteklo koleno a nemohl se pořádně postavit a Jéčko chytlo někde nějakou virózu. Takže nakonec kluci hráli ve třech. Martin ještě zkoušel povolat našeho juniora na střídavý start, ale měl důležitý zápas ve svém domácím klubu a dle dohody takové utkání má přednost. Nakonec tedy musel hrát i Martin, který s tím původně nepočítal a slíbil výpomoc béčku.
Martin s Danem vyhráli debl, což byl dobrý začátek. Po první rundě to bylo 3:3, když bodoval Dan a Káfa. Když jsem viděl, jak to kluci napsali, docela jsem se divil. Vynechali pozici A, Káfu navíc postavili na pozici C. Nakonec se to ukázalo jako dobré řešení.
Ten večer byl už podruhé za sebou vynikající Káfa. Stejně jako v Bohnicích ani jednou neprohrál a dělal čtyři body! Dan se přidal se třemi, Martin jedním bodem snižoval na 8:9 a pak remízu zachránil Káfa lehkým vítězstvím 3:0.
Na „kdyby“ se nehraje, remíza je příjemná, ale být kluci ve čtyřech věřím, že by vyhráli!
PSK Olymp Praha B vs. SK START Praha B 4:10
Martin i přes pondělní zápas dodržel, co slíbil a přišel pomoct béčku. Na Olymp se těšil. Říkal, že proti Rudé hvězdě (pěkně postaru) hrál už před mnoha a mnoha lety. O tom svědčí i debata nad místem utkání. Ptal jsem se ho, jestli ví, kde Olymp hraje. Řekl, že ve škole. To je pravda, Olymp hraje už dlouho v Obchodní akademii v Bubenči. Honza A. hned přitakával, že ano, že to je v té škole. Spolu jsme tam kdysi hráli za Olymp. Mě však něco nesedělo. Olymp v OA hraje až po revoluci. Znovu jsem se Martina zeptal, jestli ví ve které škole. „Jo taková ta velká škola v Dejvicích, naproti byli vojáci“. A byl jsem doma. Martin hrál proti RH ještě v ZDŠ na ulici Čs. armády! To je let! To tedy Martin nehrál pěkně dlouho.
Nakonec jsme se na Krupkově náměstí sešli v sestavě Honza A., Martin, Jirka a já. Soupeři byli stále ve třech a já myslel, že to tak zůstane. Pak mi Marek řekl, že čekají ještě na Ondru Budiše. Jak ho za ta léta znám, tak ten nemohl přijít na čas! On se vůbec nezměnil. Zápas, pokud zrovna nehraje, tráví na židličce, v rukou kartičky s frázemi v cizím jazyku a učí se. Pravidelně otáčí a čte kartičky, občas nepřítomným výrazem zhodnotí vývoj situace na nejbližším stole a pokračuje. Soupeři nechápou, spoluhráče to štve. No jo, ale umí výborně šest světových jazyků. A to tak, že je vyučuje!
Čekal jsem vítězství po domácí remíze. My přišli silnější o Martina a Jirku, Olympu chyběl Jarda Havel a navíc hrál Pišta Pocz, což rozhodně není posila.
Vyhráli jsme oba debly, já s Honzou jsme už prohrávali 0:2 na sety, urvali jsme na výhody třetí set, se štěstím vyhráli i čtvrtý. To už ale začínal bublat Pištův spoluhráč. Hrál dobře, ale sám to prostě uhrát nemohl a Pišta prováděl neskutečné věci. Jak říkám, ve čtvrtém setu bublal, ale bylo vidět, že se drží. V pátém to už nevydržel. Pišta na co sáhl, to zkazil včetně svých servisů. Otočka za stavu 5:1 už něco naznačila, vedení 7:1 po Pištových chybách už však jeho parťák už nevydýchal. První tři singly byly v podstatě podle očekávání a všichni tři naši vyhráli 3:0. U Jirky s Markem mě ta lehkost trochu překvapila. Když si však vzpomenu na spinaře Peršla, jak lehce prohrál s Jirkou, jako překvapení to nakonec nevypadalo.
Já nastoupil proti Ondrovi. Jestli jsem ho z těch desítek zápasů, co jsme spolu sehráli, porazil 2x – 3x tak je to moc. On jako totální pinčesový samouk prostě hraje „proti přírodě“ a to mě nevyhovuje. Navíc má rychlou ruku, stoupne si ke stolu, nalepí se břichem na stůl a vše vrátí. První set začal hrozně, prohrával jsem rázem 7:0 a bál se, že se Ondra bude snažit o nulu. Jenže on se spíše ukolébal, zamyslel se a vykalkuloval si, že už nemůže prohrát. No jo, ale to tak lehce vymyslet nejde. První set jsem vyhrál 13:11! Dál to byl hrozně vyrovnaný zápas. Druhý set 11:8 pro Ondru, třetí 12:10 pro mě a vedl jsem 2:1. Čtvrtý set byla hrozná tahanice, a ač jsem měl často nakročeno k jeho vyhrání, nakonec jsem prohrál 17:15. Před posledním setem se mi prohnalo hlavou, jak vypadají následné sety po takové tahanici. Většinou totiž ten, kdo prohrál takový set, nějak psychicky odejde a prohraje následný velkým rozdílem. Řekl jsem si, že to nesmím připustit, i když se mi to už jistě někdy stalo. Pekelně jsem se soustředil a držel s Ondrou krok. Prohrával jsem ale 9:5, ale nevzdal jsem se a srovnal na 9:9, já vedl 10:9, Ondra srovnal. Pak bohužel dal další dva míče.
Ondra měl také práci s Jirkou a v celkem emotivním prostředí nakonec se štěstím vyhrál 3:2.
I přes prohru jsem však měl z toho zápasu dobrý pocit. Rozhodně mnohem lepší, než z mého následného. Hrál jsem s Pištovým spoluhráčem z debla. Už doma jsem s ním prohrál 2:3, ale na Olympu si ze mě udělal trhací kalendář. Nemám na něj hru a naopak o na mě perfektní. Po tomto zápase to bylo 6:4 pro nás – Honza totiž nečekaně prohrál s Markem. Marek hrál dobře, Martin ho porazil až po velkém boji 3:2. To že mu Jirka zle naložil, to je zase ta hra na hru.
Třetí rundu v pořadí jsme však zvládli na výbornou a vyhráli jsme všichni. Martin s Markem, Honza povolil Ondrovi jeden set a Jirka také Pištovu spoluhráči z debla. Já měl tu čest udělat ten závěrečný desátý bod v zápase s Pištou. Tam jsem si hodně věřil, protože mě snad Pišta v životě neporazil a navíc vím, že mu dělá problém můj servis. Ještě před zápasem jsem k němu přišel a řekl: „Pišto, ať zápas dopadne, jak dopadne, před ním Ti říkám, že jakékoliv chycení stolu nehrající rukou ti budu pískat jako míč pro mě!“ On má totiž zlozvyk, že stále nehrající rukou při vlastní hře sahá na stůl. Dělal to i při deblu.
Porazil jsem ho poměrně lehce 3:0. A přesně jak jsem čekal: problém s mým servisem a případné moje prasátko, ho vytočilo do běla. Navíc on je jako robot a pinčesově (zdůrazňuji pinčesově) hloupý. On si totiž už před servisem – svým nebo soupeřovým – nejspíš řekne, co bude hrát a také to tak udělá. Vůbec nezareaguje na vlastní hru v daném okamžiku.
Za stavu 10:8 pro mě ve třetím setu zkazil svůj servis. Marek to okomentoval slovy: „Pišto, ty jsi to snad prodal!“. Měl jsem sto chutí to okomentovat na základě historických zkušeností, ale pomlčel jsem.
SK Slivenec B vs. SK START Praha C 9:9
To zase byl zápas! To bych si nejraději nafackoval. Mohlo se vyhrát, dělal jsem jen bod, měl jsem dělat určitě tři! Navíc to nevyšlo Adamovi, který vyseděl vejce. Zato Ivoš byl famózní! Čtyři body a se mnou debl. Byl ve svém živlu, protože on s takovými hráči klohňoidního stylu hraje hrozně rád. Naopak mladíci s rychlou moderní hrou mu moc nevyhovují. Kromě jednoho zápasu na pět setů neměl výrazný problém.
K němu se přidal Radek s třemi body, který hrál také výborně. Parádně zvládl takticky koncovku pětisetového zápasu s nejmladším a asi i nejvyšším hráčem soupeře. Trochu si svůj výkon pokazil v posledním zápase. Ani ne tak tím, že prohrál, ale tím jak se v jednu chvíli zachoval. Soupeř měl trávu a Radkovi to nějak extrémně vadilo a ve čtvrtém setu se to v něm naakumulovalo, a když to zase zkazil hrozně, ale opravdu hrozně zařval. Trochu mě rozhodil, ale to mého soupeře také. A když dostal vynadáno od soupeře i ode mě, vztekle kopnul do zdi. Až jsem měl strach o jeho zánártní kůstky.
Jediný zápas, který jsem vyhrál lehce 3:0, byl proti soupeři, který mě na Střeláku 3:2 porazil. Ostatní tři zápasy jsem prohrál po pěti setech 2:3. Ve dvou případech jsem mohl vyhrát.
K tomuto zápasu bych možná ještě zmínil něco, co dost dobře nechápu. Nenapadlo mě, že v 21. Století najdu hernu, kde se nedá po zápase vysprchovat a kde se hráči převlékají na židlích u stolu! Copak, taková herna je ještě třeba ve Vysočanech, ale tam se alespoň po ujití 100 jarních kilometrů může člověk vysprchovat. Nakonec jsem musel být rád, že mají v dosahu alespoň WC.
Herny, kde se nedá pořádně a kulturně převléknout a vysprchovat, bych zásadně neschvaloval.
TT Inter Cup:
SK Start Praha vs. TTK Merksplas (Belgie) 4:1
V pátek tohoto týdne jsme hráli další utkání v Interpoháru. Nominace byla celkem jednoduchá, protože hráli ti, kdož mohli. Káfa ze zásady pohár nehraje. A je to škoda, protože soupeři by mohli vidět, jak se hraje nabíhaný bekhend pravou rukou u pravého boku! A obohatil by soupeře ještě dalšími údery, které jinde neuvidí. Martin slavil narozeniny, což má samozřejmě přednost zvláště, když byly jeho. Petr K. byl mimo Prahu. Takže byli připraveni Dan, Petr J a povolali jsme Honzu Krameše. Pravidla Interpoháru umožňují, aby za tým mohl hrát i hráč jiného klubu. Takový klub však musí mít v názvu ještě dodatek „& friends“. Máme na soupisce i Mílu. Honzu jsme využili i proto, že hraje opravdu dobře a my jsme zatoužili také konečně prolomit prokletí v podobě odehraných jen dvou utkání. Prohráli jsme v prvním kole v Jeně a „spadli“ do soutěže útěchy. Tady nám stačí ještě 2x vyhrát a jedeme do Verony na Final Four!
Protože se hraje jen do 4 bodů, postavil jsem jako jedničku právě Honzu a udělal dobře. Hned v prvním utkání porazil svého soupeře poměrně lehce, i když mu věnoval jeden set. Ale to bylo spíše ztrátou koncentrace. Na Honzu vzápětí navázal Dan, který svému soupeři nepovolil ani set. Hrál dobře a ani to nevypadalo, že má problém s nohou a tím s pohybem. Petr po nemoci bojoval, ale jeho soupeř byl nad jeho síly a Petr prohrál 0:3. Stav zápasu 2:1 pro nás.
Do debla jsem původně uvažoval o Honzovi s Petrem kvůli Danovu handicepu. V loňské sezoně však Honza právě s Danem debla v divizi hrála a dobře. Protože debl se může hlásit až po odehrání tří singlů a protože Petrovi singl nevyšel, vsadil jsem na sehranost a vyplatilo se. Naši borci vyhráli 3:1 a měli celý zápas pod kontrolou. Stejný stav je po deblu celého zápasu a za stůl nastoupil opět Honza. Mohl udělat rozhodující čtvrtý bod. Říkal jsem si, jak to asi zvládne, přeci jenom mu bude letos 16 let. Vyrovnal se s tím jako starý zkušený borec. Dokonce jsem si říkal, že snad má nervy ze železa. Ve třetím setu vedl celý zápas v pohodě. V závěru vedl 10:7, jeden svůj servis prohrál, pak soupeř dal dva svoje. Na Honzovi ale vůbec nebyla vidět nervozita jako na nás. Vypadal jako by s tím počítal. Nejspíš ano, protože při svém servisu neměl problém a při soupeřově dal takovou čmouhu, že soupeř neměl vůbec šanci. Vítězství 4:1 a postup dál.
Po zápase jsme si sedli na Střeláku v zasedačce, byly tam řízky od Jelena a plzeňský. Se soupeři jsme pokecali, no pokecali, anglicky mluvil jen Zábrana, který tam byl jako tlumočník. Přidal se se svou základní znalostí Sláďa a rozhodčí pan Votípka. Před francouzštinou nás Zábrana varoval. Byli z té části Belgie, kde je francouzština tabu!