Týden začal pondělním lehkým vítězstvím céčka doma, pokračoval úterním zápasem áčka v Braníku, kde došlo poprvé v sezóně ke střídání našich hráčů. Celý týden končil vynikajícím bojem béčka ve čtvrtek doma.
ABC Braník A vs. SK RTTI Poplatky.com A 5:10
Tentokrát by měl být komentář nijak nezprostředkovaný. Na zápase jsem byl až do konce a to prosím nikoliv jako divák! Ano nastoupil jsem hrdě v základní sestavě našeho áčka, neboť Martin R. musel služebně odcestovat mimo ČR a Káfa měl fotbálek. I když před sezónou Honza P. avizoval, že když žádný jiný den, tak úterý je pro pinec tabu, opět nás nenechal ve štychu a do Braníka dorazil. A Káfa byl připraven v případě problémů ještě dorazit. Trojice hráčů áčka si problémy vůbec nepřipouštěla a byla rozhodnuta vyhrát i ve třech – s mými body se moc počítat nedalo. Ale znáte to, je to kulaté…
Už něco naznačily debly, prohrály se oba. Honza s Danem po velkém boji v pěti setech a Honza P. s předsedou, ač spolu hráli poprvé, se nepletli, ale soupeř jim toho moc nedovolil.
Po první rundě to vypadalo podle papírových předpokladů. Dan nastoupil proti 100% útočníkovi to je Danovo potěšeníčko. Chlapec do něj bušil a nic z toho. Před dvěma lety si na Dana udělal set (to byl ten kulturista, co prohrál ještě s Martinem a Patrikem), teď to bylo 3:0, z čehož vyplývá, že se Dan zlepšil…
Oba Honzové své zápasy bez problémů vyhráli a Martin hrál proti soupeřově jedničce srdnatě, první dva sety prohrál těsně, pak třetí těsně vyhrál. I ve čtvrtém to vypadalo nadějně, ale pak to dopadlo podle tabulkového postavení. S tímto hráčem Braníka byly však celé utkání nějaké problémy. Takový divný kecálista. Když dal dobrý míč on, tak to byl famózní úder, když bodoval soupeř tak měl VŽDY (!) jen štěstí.
Měl stejné jméno (křestní i rodné) jako kulturista, jen za ním má psáno „st.“, ale na otce a syna to nevypadá.
Dan opět ve třech setech vyhrál a bylo to 4:3 pro nás. Protože Honza P. vedl 2:0 na sety a já měl hrát se svalovcem, na kterého jsem si celkem věřil, uvažovali jsme, že nebudeme Káfu povolávat. Jenže Honza „otočil“ z 2:0 na 2:3 a druhý Honza prohrál se stále něco připomínkujícím divochem. Takže došlo na Káfu, byl blízko, tak stihnul vystřídat mě proti svalům a rázem vedl 2:0, aby nakonec vyhrál po boji 3:2 a to by to nesměl být Káfa, aby to samé neudělal ve svém druhém a posledním zápase.
Za zmínku stojí ještě dva pětiseťáky Dana, nerozhodnuté do samého závěru. Oba zápasy hrál proti soupeřům, kteří do něj vůbec netlačili, a Dan musel hru tvořit sám a to přeci jenom není jeho parketa. V zápase se „starším“ vyhrál v pátém setu 10, naštěstí se soupeři nepodařilo uhádat prasátko. Ale i soupeř si zažil pernou chvilku, když ve čtvrtém setu vedl už asi 8:2 a Dan mocně dotahoval, aby se smůlou prohrál devět.
Zřejmě Davidova přítomnost čarovala, protože přijel za stavu 5:4 pro branické a zápas skončil 10:5 pro nás.
SK RTTI Poplatky.com B vs. TJ Zelená Liška A 10:7
Jedno z těch zajímavých utkání s nečekaným hrdinou. Hrálo se v sestavě Martin, Jirka Martin a Vašek. Rybka nehrál ani tak proto, že jsme si původně dělali naději na vítězství, jako proto, že Patrik nemohl přijít.
Začátek zápasu dle rozpisu byl stanoven na 19:15, v půl osmé byli v hale však pouze dva soupeři a třásli se jako osiky, že jim to skrečujeme, protože jim zbývalo 5 minut. Věděli, že jejich spoluhráči jsou na cestě, ale nějak to nezvládali. Třetí hráč dorazil do vestibulu 5 minut po čekací době a šel se převlékat. Mezitím se nahlásily debly, takže soupeř jeden prohrál wo. Stále jsme přemýšleli, jestli to kontumovat nebo ne. Hrajeme o záchranu a pomohlo by nám to, ale nakonec jsme se shodli, že je správné, aby se rozhodlo na stolech. Znám v Praze hráče, kteří by vteřinu po čekačce utkání kontumovali a s nikým by se nepárali. Já to prostě neumím, zvláště těch 5 minut není zas tolik. Takže jsme začali hrát i dvouhry.
On tam byl možná ještě jeden důvod proč nekontumovat. Čtvrtým hráčem, který zatím nedorazil, byl známý „buřič a rebel“ Zdeněk Smrčina mladší. Kdo ho zná, ví, že on pro nějakou potyčku nejde daleko a že nějaké disciplinární tresty už ho postihly. Neumím si představit, co by dělal, kdyby dorazil po boji o parkovací místo a zjistil, že se nehraje. A to už nebydlí ve Školské, ale v Odolene Vodě!
Po deblech 2:0 pro nás, povedlo se to postavit tak, že Jirka s Vaškem nehráli a Martinové vyhráli. Nutno říci, že to Martinům velmi ladilo a Martin to Martinovi vůbec nekazil, naopak občas přidal i nějaký rozhodující úder. Pěkně napsané, ani není poznat, o kterého Martina jde, ale pozor na úsudky a předsudky. Někdy to nemusí být tak, jak by se čekalo…
Martin prohrál se Smrčinou po velkém boji 2:3 a Zdeněk byl celou dobu obdivuhodně klidný. Buď si tak věřil, nebo se změnil. Jirka prohrál ve třech setech se soupeřovou jedničkou, která v podstatě jen stála a rychlou rukou kontrovala po celém stole. Jirka přišel otrávený z prohry, kterou ještě umocnil fakt, že navíc neuvidí fotbal (Sparta vs. Slovan). V tomto místě si neodpustím autentický komentář Rybky, který rozeslal v mailu členům klubu:
„Po prvním prohraném zápase ke mně přišel Jirka a začal vysvětlovat a tzv. plakat: …já nemám na 3. třídu, proč se tady snažím, když na to nemám…
Dostal ode mě vynadáno!! Ať si hlavně dobře zahraje, bez stresu, že nevadí, když zkazí a at’ hraje jen pro svoje potěšení!!!
Výsledek? Od té doby neprohrál a hrál jako BŮŮŮŮŮH (3 body), v suchém triku vystřihl jejich hráče stylem: o co vám pánové vlastně jde? Híííííí.“
Ano, předběhnu reportáž a musím napsat, že to co Jirka předvedl, bylo prostě fantastické! Ještě měl trochu problémy se staršinou týmu (3:2), ale pak už to byly třísetové koncerty včetně závěrečného se Smrčinou. Tam už jsem začal pozorovat na Zdeňkovi malinké rudé skvrnky před očima.
Bavit se o zápasech Martina (R) je házení hrachu na zeď. Je to podobné, jako kdysi popisovat zápasy Honzy (A) v šesté a páté třídě. Bezproblémové proplouvání jednotlivými zápasy. Přitom ve druhé třídě už musí makat na plný plyn, asi je docela velký rozdíl mezi druhou a třetí třídou.
Jedna věc je ale zajímavá. Martin svoje zápasy odehrává rychle na tři sety, a když hlásí výsledek, tak vždy referuje: „třikrát sedm“. A to je zápas co zápas, tomu se prostě nedá věřit. Podezírám ho, že si to zjednodušuje. Takže občas mu tam střelím míček navíc, aby to nevypadalo blbě. Tentokrát jsem jeho zápasy sledoval pečlivě. Hrál čtyři a kromě prvního, kde ztratil set, OPRAVDU hrál zbývající tři zápasy na tři sety a všechny byly sedm!!! Jsem očitý svědek, přesto jsem jednou míček ubral a jednou přidal – to by fakt vypadalo divně. Ale jeho musí nějak ta sedmička přitahovat! Je to prostě šťastný člověk.
Vašek se snažil, ale všechny zápasy prohrál ve třech setech. Údery stylové, taktika dobrá, ale nejspíš potřebuje odehrát více ještě zápasů a dostat to „do ruky“. Měl by si, stejně jako Patrik, koupit robota.
Předseda prohrál se stařešinou lehce ve třech setech, i když si původně myslel, že by ho mohl porazit. Stav byl 7:7 a šel hrát Martin a Jirka. Martin třikrát sedm (jak jinak – tentokrát jsem mu tam ty sedmičky nechal) a Jirka vyškolil Smrčinu ve třech setech, ale rozdílem třídy. To už jsem začal pozorovat v očích soupeře náznak červených mžitek…
Předseda šel hrát s vědomím, že když vyhraje, vyhraje celý tým, prohra by znamenala nejspíš remízu. Už tak hustou atmosféru ještě podpořil Martin, který si dal židličku k ohrádce a řval jako na fotbale. Při každém jeho výkřiku se stupňovala nervozita soupeřů na lavičce a chtěli ho překřičet, což se jim nedařilo. Hlavně neovládali takové ty správné ironické poznámky, ve kterých je Martin mistr. Rudo před očima, hlavně jednoho hráče soupeře se začalo zvětšovat.
I přes povzbuzování předseda prohrával 0:2 na sety a oční rudo začalo ustupovat, tak jak rostly úsměvy na tvářích soupeřů. Po druhém setu si Martin předsedu zavolal a toto je opět autentický přepis jeho vlastní reportáže:
„Stav 9-7 a poslední zápas Martin! Prohrával 2-0 a tak jsem mu taky vynadal: že můžeme vyhrát, že ho sežeru, když prohraje, že hraje super a hlavně ať se nebojí a vytvořil jsem kotel jak na Spartě (ta právě hrála se Slovanem a myslím si, že jsem vytvořil větší kotel)! Výsledek otočil z 0-2 na 3-2 a my jsme vyhráli 10-7!!!“
Po dvou setech předseda nasadil výraz a là Dan, tedy kamenná tvář, beze známky jakýchkoliv emocí. Vypadalo to, že to na soupeře platilo. Teprve při posledních třech závěrečných míčích si emotivně zapumpoval rukou.
Soupeřův šťastný úsměv se během těch třech setů pomalu měnil, aby na konci spíše připomínal geniální škleb Jacka Nicholsona coby Jokera v Batmanovi. A rudo jistého hráče dostoupilo vrcholu, ale stále se držel. To jiný, ten kontrista, začal vyřvávat něco v tom duchu, že Martin během hry radil předsedovi jak má hrát. Nesmysl! Za prvé to nedělal, za druhé by to předsedovi spíš vadilo a za třetí by ho stejně neposlouchal.
Byl oznámen konec utkání zcela hlasitě a srozumitelně. Ukecaný stařešina však hrál s Vaškem a při vidině bodu pro vlastní statistiku, Vaška nechtěl pustit od stolu a to teprve dohráli první set. Začali hrát druhý, ale já trval nekompromisně na ukončení zápasu, protože bylo za 5 minut deset a my máme halu do desíti. Hru tedy ukončili, já dopsal zápis a kecálista ho šel podepsat. Když viděl nezapsaný poslední jeho zápas, začal řvát, že se tam musí napsat kontumace v jeho prospěch, protože náš hráč to prý vzdal. Vysvětlil jsem mu, že on to nevzdal, ale já z moci úřední celý zápas ukončil. Soupeř stale brblal, že se zápas musí dohrát, když se rozehraje. I když už bylo dosaženo desátého bodu. Chtěl volat nějakému, prý mezinárodnímu, rozhodčímu. Uklidnil se teprve tehdy, když jsem mu vysvětlil, že kdyby to byla kontumace v jeho prospěch, tak se mu ten zápas stejně do procent nepočítá.
Mezi tím na lavičce Smrčina vykřikoval něco o neregulerní herně (!) a že teprve poznáme domácí prostředí u nich na Lišce. A že u nich se začíná v osm večer a to je ten správný čas na utkání (on totiž dojíždí z Odolene Vody). Zeptal jsem se ho, jestli mají výjimku, protože v rozpisu je určeno, že zápas musí začít nejpozději v 19:30. Na to mi odpověděl, že to tak mají, ale vždy to natáhnou na čekačku.
No ale nakonec z haly odcházel s úsměvem na rtech. Úsměvem už zase normálním a né jokerovským.
Krásné a nečekané vítězství, které jsme prožili hlavně díky Jirkovi, a doufám, že se namlsal a už ze svého tříbodového standardu nesleví. Výhra také díky nerudnému Martinovi, který „všem vynadal“! A díky povzbuzujícímu Martinovi, který tím soupeře nasral. Omlouvám se za tento výraz, ale když může náš prezident …
Připojím ještě závěr Martinova mailu, ve kterém je pravda a platí pro nás všechny!
„Snažíme se získat ještě nějaké posily, ale jsem přesvědčen, že na to máme a že se udržíme (z 5 zápasů jsme 2 vyhráli…). Tolik reportáž ze zápasu. Ve svých posledních 2 letech jsem si prožil docela zásadní boj o život, v lepším případě o kvalitu žití a to mě zcela zásadně změnilo a posílilo. Nejsem zvyklý věci vzdávat ještě před začátkem a tím si vlastně porážku přivolat!!! Umím uznat kvalitu soupeře, ale chci se rvát do posledního míčku!! Helena by nám mohla vyprávět o motivaci a nasazeni! Přeji všem klidný večer“
SK RTTI Poplatky.com C vs. TTC Praha D 10:1
Přišel jsem na začátek zápasu, připravil zápis a „odkoučoval“ debly a první čtyři zápasy a potom jsem odjel. Nikoliv proto, že bych se na to nemohl dívat, ale protože mě v úterý čekal zápas za áčko a ve čtvrtek za béčko. A to už bych toho pinku měl až nad hlavu. Však to také Helena ocenila.
Protože ze zdravotních důvodů nemohla Helenina deblová partnerka, nahradila jí Radka. Tedy pardon, nahradil jí Radek. A dobře, jen ve druhém setu dali soupeřům čichnout k vítězství. Tomáš odehrál debla s Vaškem a na to, že spolu hráli poprvé, vyhráli zcela jednoznačně.
Radek odehrál svůj standard, tedy velmi dobré vítězné zápasy a oba na tři sety. U Vaška platí to samé, jen s tím rozdílem, že odehrál vítězné třísetové zápasy tři.
Tomáš svoje první utkání vyhrál ve třech setech naprosto bez problémů. Ve druhém utkání už to bez problémů nebylo a asi se soupeřovým nejlepším hráčem prohrál 0:3. Já jsem se po prvním setu chystal odejít a Tomáš se mě zeptal: „Ty už se na to nemůžeš koukat?“. To pravda nebyla – viz důvod výše – ale z toho velkého počtu Tomášem zkažených vlastních servisů mě vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Tedy ten zbytek vlasů.
Na závěr jsem si nechal komentář k Heleně, ač by měla jako žena být na místě prvním. Ale zase se říká, to nejlepší na závěr. Vyhrála všechny své tři zápasy, i se soupeřovou jedničkou, bez větších problémů. Letos hraje výborně a začíná se stávat oporou týmu. Doufám, že jí to vyjde i příští týden na El Niňu. Tam budou hrát ambiciózní děti do 15 let.
Ono to céčko bude mít v příštím týdnu těžké. Kvůli nemocem a tomu, že béčko a céčko hrají ve stejný den, bude oslabeno. Uvidíme, jak vše dopadne.