Zápasy v tomto týdnu se odehrály všechny a skóre bylo 2:2. Týmy B a C byly vítězné, A a D své boje prohrály. Kvůli marodům jsme museli personálně improvizovat a Milan si střihnul v jednom týdnu zápasy dva. A vydržel! Je nutné Milana vyzdvihnout. Ani ne tak za to, že hrál dvě utkání, ale za to, že už dvakrát nastoupil za C. Hráč, který výkonnostně patří do minimálně 2. třídy, odehrál bez připomínek zápasy v soutěži, která jemu už může připadat jako pralesní.
TTC Elizza Praha F vs. SK START Praha A 10:6
Soupeři z Elizzy do utkání nastoupili jen se třemi hráči a protože Martin D. s Dášou debl vyhráli, vedli jsme 2:0. Následně Jirka porazil Kaňku 3:0, když oba dali vzpomenout na doby dávno minulé, kdy se hrálo do 21 bodů. Třetí set vyhrál Jirka 22:20. Martin vyhrál bez boje, a tak začátek zápasu vypadal pěkně – 4:0 pro nás. Jenže pak Dáša prohrála po velkém boji po pěti setech s Ošmerou a Martin R. 0:3 s Melicharem. Přesto jsme po první rundě vedli 4:2 a náskok zvýšil Jirka bodem bez boje. Protože však následně všichni naši hráči prohráli, byl stav po druhé rundě 5:5. Ve třetím kole vyhrála jen Dáša, a tak jsme prohrávali 8:6. Jak je to možné, když soupeř byl ve třech? No, protože v průběhu zápasu dorazil soupeři čtvrtý hráč, který přiběhl z divizního utkání. Hráči Elizzy pak přidali potřebné dva body a zápas ukončili. Dáša mi poslala opět pár postřehů:
„Když mi Martin volal jestli bych mohla hrát za Áčko, tak mě taktně upozornil, že jsou první a asi tam nejedeme vyhrát. Hledala jsem adresu a podívala se na tabulku. No mají impozantní skóre, ale to nebrání tomu si užít dobrý pinčes, že jo.
Zážitek mi zkazila podlaha v jejich herně, tenhle hnus nepustí nohu ani na kousek, jako kdyby ta podlaha nohy držela. Hned při rozehrání s Martinem D. jsem si málem přetočila koleno a od té doby mi v hlavě seděla obava, že se nesmím blbě hýbnout. Tedy můj pohyb za stolem není a nikdy nebyl nic extra, ale tady to byl extrém. Jediné, co mě utěšovalo bylo, že i klukům se na tomhle povrchu hýbalo hodně špatně.
Soupeř, byť domácí, byl ještě po 19 hodině ve dvou a na konci čekačky doběhl alespoň třetí, nicméně i tak bylo jasný, že každý uhraný bod z naší strany bude úspěch.
Hned ve čtyřhře jsme se s Martinem D. příjemně překvapili, protože po prvním prohraném setu nás soupeř trochu podcenil, hra se srovnala a v pátém jsme vyhráli úplně jasně. Hlavně díky Martinovi, který se výborně srovnal s mou nepohyblivostí.
V prvním kole dvouher Jirka vyhrál první dva sety jasně, třetí byl drama 22:20, když se u toho hodně křičelo. Martin D. neměl soupeře a my vedli 4:0. Můj soupeř hrál jistou útočnou hru a držel kontry na stole, vždycky mi uteklo pár míčků tím, že jsem nebyla schopná se pořádně na balónek postavit, z bekhendu kontry šly, ale blbej postoj na forhend znamená zkaženej úder, resp. hóódně zkaženejch forhendů. I tak jsem vybojovala dva sety, ale pátý byl jasně soupeře. Martin R. šel na asi nejlepšího hráče soupeře a vůbec se nedostal do hry.
Další kolo vyhrál Jirka w:o, Martin D. prohrál se stejným soupeřem jako já v prvním kole, zrovna u tohohle soupeře jsem měla pocit, že by Martin D. mohl mít větší šanci, ale bylo vidět, jak je pomalejší než obvykle a spoustu míčků zahrál o fous později, než měl. Můj soupeř bohužel hrál s trávou kontry hodně do rohů ven, a to jsem fakt nestíhala, na běžné podlaze bych toho možná stihla víc, ale kdo ví jestli. Martin R. vyhrál první set, ale soupeř pak zpřesnil hru a začal využívat Martinův horší pohyb, než je u něj obvyklé. No a bylo to 5:5
Do toho navíc dorazil soupeři i čtvrtý hráč a když Jirka s Martinem D. prohráli svoje zápasy, bylo jasný že tentokrát je soupeř lepší. Mně se ještě podařilo po boji vyhrát třetí dvouhru, ale kluci už tolik štěstí neměli a prohráli jsme 6:10.
Ale fakt jsem si výborně zahrála, akorát ta podlaha mi to trochu zkazila a myslím, že u kluků to bylo stejný.“
Ty moderní podlahy nám byl čert dlužen. Ztotožňuji se s Milanem a Dášou, a možná dalšími, že není nad parkety, které dovolí mírný, zdůrazňuji mírný, skluz. Někteří soupeři si stěžují, že jim to u nás velmi klouže a musíme položit vlhké hadry. Jenže ty jejich podrážky jsou jak totálně sjeté gumy. Mě a dalším to neklouže.
TJ Sokol Nusle B vs. SK START Praha B 3:10
Béčko jelo ke svému zápasu do herny Sokola Nusle, po staru prostě „na Orbis“. Sledoval jsem zápas on-line, protože jsem tou dobou byl na srazu starých roverů po 57 letech od založení našeho skautského oddílu. Trochu mě vyděsil ten úvod do stavu 3:3. Asi jsme si všichni zvykli na snadná vítězství naši Mistrů ČR neporažených družstev. Protože Dáša musela v áčku nahradit nemocného Romana, béčko nastoupilo v sestavě: Markéta, Honza, Petr a Milan. Posledně jmenovaný poctivě teď dvakrát potrénoval v zápasech céčka. Vyhráli jsme oba debly, ale v první rundě vyhrál jen Petr po velkém boji s bývalým hráčem Startu Pavlem Kocábkem 3:2, když už prohrával 0:2 na sety.
Ve druhé rundě následovaly dva velice těžké zápasy na pět setů: Honza s Kocábkem a Petr s Pourem. Oba shodně prohrávali 1:2, ale zápasy otočily ve svůj prospěch. Myslím, a další výsledky mi dávají za pravdu, že tyto dva zápasy celé utkání zlomily! Druhá runda jednoznačně pro nás na zápasy 4:0.
Třetí kolo jsme zahájili dvěma výhrami a celkový stav byl 9:3 pro nás. Pak Markéta prohrála další pětisetový zápas (celkem v utkání jich bylo šest!), ale natrénovaný a zkušený borec Milan jistil výhru 10:4! Příští kolo nás čeká třetí tým tabulky, Braník.
SK START Praha C vs. TJ AVIA Čakovice G 10:5
Kdyby Milan nesbíral tréninkové jednotky, tak bychom zase horko těžko dávali dohromady sestavu čtyř hráčů, kteří by byli schopni čelit třetímu týmu tabulky. Marodi jsou stále marody a Ivoš poprosil o volno i když byl v případě velké nutnosti připraven nastoupit. Nakonec jsem trojici Milan, Radek a Jirka doplnil já, neboť ti tři v čele s Milanem byli silní dost i kdybych nedělal ani bod.
Soupeř dorazil poprvé v sezóně se slovenským hráčem hrajícím stabilně 2. třídu, Jakubem Bežuchem a s cizincem s exotickým jménem Viengngeun Nokeo, který asi ale už dle soupisky cizinec v naší zemi není.
Do deblů šli Jirka s Radkem, protože letos spolu ještě neprohráli a já s Milanem. Kluci po velkém boji prohráli 2:3, v pátém setu 15:17. Já s Milanem jsme zvítězili lehce 3:0. V singlech první rundy byly dva nečekané výsledky, Radek prohrál s Bežuchem 2:3 a já vyhrál s Gustavem Lomským 3:1. Milan s Jirkou zcela suverénně bez problémů výhry 3:0. Radek prohrál první set, pak zapnul a svojí bojovností otočil zápas na 2:1. V dalších dvou setech začal dělat chyby pramenící z nervozity a ze špatně provedených úderů. Chodí moc od stolu a smečuje tak, že při úderu couvá. Tohle mu říkám už roky. Já jsem hrál proti hráči s trávou a neměl jsem žádný problém zvláště, když mi soupeř stále hrál velice příjemný dlouhý servis normálním potahem do forhendu. Až jsem se divil, že jsem schopen zahrát tolik spinů z první.
Ve druhé rundě byli opět Milan s Jirkou suverénní, vyhráli oba 3:0. Zvláště výkon Jirka proti slovenské posile Čakovic byl excelentní. Doteď nechápu jak takovému dobrému hráči, a dobrý skutečně byl, mohl dát takovou sodu. Nejspíš bravurně usklápěl jeho dobrý spin. Já prohrál s Nokeem (snad se to tak dá skloňovat). On žádným úderem neublížil, závěrečný úder chyběl, ale vracel všechno a já se vyházel sám. Radek nečekaně prohrál s levákem, Sašou Hájkem, který do každého dlouhého míče včetně servisu hned šel spinem! A protože Radek má jen dlouhé servisy, tak to podle toho první dva sety vypadalo. Pak něco nejspíš změnil Radek, nebo soupeř (neviděl jsem, hrál jsem) a zápas šel do pátého setu, který jsem už sledoval. Oba hráči se střídali ve vedení, strany si měnili při vedení Radka, ale nakonec se dostali do stavu 9:9 a Radek měl servis. I když náš hráč nemá v zásobě kvalitní servis, přesto jsem mu věřil. Ovšem jen do chvíle, kdy za zmíněného stavu zahrával první servis. Tak dlouhý servis jsem už hodně dlouho neviděl, soupeř toho využil a Radek sbíral míček. Druhý servis sice trochu zkrátil a umístil, ale nebylo mu to nic platné – 2:3! Kdyby si nechal poradit, nebo kdyby si před rozhodujícími servisy vzal třeba time, ale to ne. Radek si jede stále to své blues.
Ve třetí rundě jsem lehoučce prohrál s levou rukou hrajícím Bežuchem. Tak tady jsem neměl vůbec nárok. Z mého pohledu krásná velmi útočná hra soupeře, bez chyb. Hned šel do spinu, nebo prvním úderem připravil míč a do spinu šel v druhém úderu. Jak ho mohl Jirka tak hrozně přehrát? Radek konečně vyhrál nad trávařem, Jirka nad Hájkem a ten večer neprohrál, stejně jako Milan s Nokeem.
Přišla poslední runda za stavu 9:5 pro nás v pořadí Milan proti Bežuchovi a Radek proti Nokeovi (??). Když jsem viděl při nástupu za stůl Milanův totálně bezstarostný výraz v obličeji, začal jsem mít trochu obavy. Ty obavy se vyplnily, Milan prohrál první dva sety relativně lehce. Během prvního setu Milan bezstarostný výraz obličeje zaměnil za zasmušilý výraz typu poker face, a to mu pak vydrželo celý zbytek zápasu. Třetí set vyhrál po boji 11:8, ale ty pravé nervy nás teprve čekaly. Poslední dva sety Milan urval stejně 12:10, po zápase si oddechl, protože soupeř měl během těch dvou setů 4 mečboly. Na druhém stole mezitím Radek porazil Nokea 3:0, takže ty dva poslední sety Milan jsme už sledovali bez nervů.
Poslední Milanův zápas by se dal okomentovat nejspíš dvěma způsoby. První: „Když víš, kam si můžeš soupeře pustit, tak je to brnkačka“ nebo druhý: „Tak to jsi měl tedy z prdele kliku“. Milan však našel ještě třetí komentář a jen lakonicky prohlásil: „To jsou ty zkušenosti!“.
SK START Praha D vs. TJ ABC Braník B 3:10
Déčko bylo v podstatě odsouzené k porážce. Nejenže jsme hráli s třetím týmem soutěže (to by však při sestavě prvních čtyř hráčů soupisky nehrálo vůbec žádnou roli), ale ještě naše sestava nebyla konkurence schopná: Ferda, Dušan, Mirek a Martin.
Hrál jsem s Dušanem čtyřhru a možná bychom i vyhráli, ale neuvěřitelně se pleteme. Po prohraném prvním setu jsme vyhráli druhý a ve třetím vedli 7:2 a přesto jsme prohráli. Dušan prostě neumí hrát s levákem (a myslím že ani ostatní dnešní moji spoluhráči), protože je mnohem jistější v bekhendových úderech a přijmout nebo podávat forhendem prostě neumí (v deblu). Pro mě, jako milovníka deblu uvažuji, že v ve stejném složení týmu jako dnes prostě debl hrát raději nebudu. Ne, že by mě to nebavilo, ale je to pro mě frustrující.
Pak už jsem bodoval jen já. V prvním zápase jsem neměl problém a vyhrál 3:0. Ve druhé, s levákem, jsem vždycky na sety vedl, ale soupeř srovnal. Dělal jsem moc chyb. V pátém setu se to do stavu 7:7 vyvíjelo podobně, ale pak jsem zabral, eliminoval svoje chyby a vyhrál jsem. Ve třetím zápase jsem hrál s hráčkou, která měla stejné křestní jméno jako moje dcera, Sylva, a první dva sety jsem neměl vůbec žádný problém. Podávala hlavně bekhendem, kde měla anťák. Podání bylo pěkně přiměřené dlouhé k tomu, abych to hned z první zakončoval. Jenže od třetího setu výrazně zkrátila ten servis a najednou to už nešlo. Ano, v servisu bylo stále to samé, ale já se nějak nemohl popasovat s tou délkou a stále jsem ty její krátké servisy blbě přijímal. V pátém setu jsem trochu změnil svoji hru, ale hlavně soupeřka zcela nečekaně mnohem více podávat forhendem a kazila. Nechápal jsem změnu úspěšné taktiky. Taky jsem rázem vedl 9:2, abych vyhrál 11:4 a tak 3:2. Mezi tím, co já hrál 5 setů, Mirek rychle prohrál následný zápas 0:3 a tak se čekalo až dohraji já.