Áčko bylo opět nažhavené na výhru, což je dobře. Zase ale těsně prohrálo. Béčko hrálo poprvé doma a nejspíš by před utkáním remízu bralo, ale po utkání ta remíza byla skoro porážkou. Céčko hrací týden otevíralo a to, co jsem udělal, už nikdy neudělám!
TJ AVIA Čakovice A ALIMPEX vs. SK START Praha A 10:5
Zápas áčka je zase jen zprostředkovaně. Petr K. měl nějakou kulturní akci avizovanou dostatečně dopředu a tak byla domluvená sestava: Petr J., Káfa, Dan a Martin. Jenže šéf áčka ulehl do postele s virózou. Tak se začal lovit čtvrtý hráč v rybníku béčka. Tady připadal v úvahu jen Honza a ten s tím také souhlasil. Ovšem adekvátní náhrada za Martina to rozhodně nebyla (Honzo promiň). V tuto chvíli se projevilo velké sportovní srdce Petra K., který prohlásil, že kluky ve štychu nenechá a zrušil, k nelibosti své ženy, kulturní akci a nastoupil odhodlaně k zápasu. Tomu se říká přístup. A tento týden neměl být jediným.
Zápas začal a já jen sledoval informace na sociálních sítích pro maroda Martina, jak se to vyvíjí. Stále se to měnilo po jednotlivých bodech. Tři ku dvěma pro nás, pak 3:4, 4:5, Káfa napsal: 5:6, bojujeme! Na to odpověděl Marťas „máte můj obdiv“ a pak se reportáže zastavily a po delší době se objevila až Káfova informace: 5:10, byli lepší.
Takže jsme si připsali třetí prohru, ale jede se dál.
SK START Praha B vs. PSK Olymp Praha B 9:9
Soupeř byl v tabulce těsně před námi, takže jsme chtěli vyhrát. Navíc jsme já s Honzou v tomto klubu také hráli, tak to bylo trochu prestižní. Vedoucím Olympu je Marek Ploc, kterého dobře známe, a on hraje tu třetí třídu velice dobře. Navíc s nimi začal hrát Jarda Havel, dávná ligová opora Olympu. Nám naopak chyběl Jirka, který plnil rodičovské povinnosti. I v tomto zápase se, stejně jako v áčku a céčku, zachoval člen klubu fantasticky. Body jsme zoufale potřebovali a tak jsem oslovil, dva roky již nehrajícího, Honzu P. Hrozně mile mě překvapilo, že mi kývnul hned na první dotaz a nenechal se přemlouvat. To samozřejmě byla velká posila. Jenže do 19 hodin, tedy začátku zápasu, měl pracovní povinnosti a byla obava, že nestihne debl ani při čekačce. Tak nastoupila další oběť. Povolal jsem Adama, který bydlí blízko, jen na tu čtyřhru, abychom nenastoupili ve třech. Samozřejmě jsem mu to řekl na rovinu, tedy to, že jde jen na debla. Mohl odmítnout, ale neudělal to. Jsem rád, že máme v klubu takové „klubisty“!
Adam s Patrikem prohráli, ale měli to těžké, protože hráli proti lepší dvojici. Já s Jendou (musím to dnes rozlišit, máme v týmu dva Honzy, takže Honza A. bude Jenda) jsme si zahráli na úvod 5 setů. Jenda si tolik setů zopakoval hned v prvním zápase, když hrál proti Jardovi Havlovi. Byl to nádherný zápas, Jarda vedl 2:0 na sety, ale Jenda se famózně rozehrál a další tři vyhrál. Byl trpělivý a nenechal se strhnout k nějaké divočině. Nejspíš ho to nakoplo, protože ten večer už neprohrál a ze tří zápasů ztratil jen jeden set. V posledním utkání smáznul Marka Ploce rozdílem třídy 3:0. Tady bylo učebnicově vidět, co to znamená hra na hru. Marek do té doby neprohrál, porazil i Honzu, ale proti Jendovi prostě neměl co hrát!
Proti Markovi jsem nastoupil hned ve své první dvouhře a byl to jeden ze dvou zápasů, které jsem prostě zvoral. I když tady v tom případě to přeci jenom mrzelo méně, než v tom druhém. Prohrával jsem 2:0 na sety a Marek mě dostával svým stále stejným dlouhým servisem a ještě navíc do mého forhendu. Vycházely mu spiny z obou stran. Možná ho to trochu ukolébalo najednou třetí set prohrál 11:5, ve čtvrtém se snažil opět chytit, ale měl to těžké, protože mě se dařilo. Set jsem po boji vyhrál na výhody. Jednoznačná psychická výhoda na mé straně. Teď jsem chtěl použít vykřičník, ale hodil by sem spíše otazník. Ani jsem se nerozkoukal a my točili za stavu 5:1 pro Marka a byl v podstatě konec. Jeho to nakoplo, mě nikoliv. Můj další zápas byl o ničem. S Jardou jsem neměl vůbec šanci. Stále to prostě umí (nakonec po porážce od Jendy už neprohrál) a není jednoduché ho přehrát. Z jeho strany nikdy nepřijde nějaký ostrý spin, vlastně spin snad vůbec, nehraje nijak tvrdé údery. Jen prostě nekazí! Soupeřovy tvrdé údery v pohodě vrací blokem, ale i ze střední vzdálenosti. Na rozdíl od některých jedinců, o kterých jsem psal minule, že ani nevědí, jak se jim to podaří dát na stůl to vypadá, že Jarda přesně ví, co chce zahrát a zahraje to.
Třetí zápas jsem hrál proti žebříčkově nejslabšímu hráči Olympu a nejraději bych si nafackoval! Vedl jsem lehce 2:0 na sety, ale asi jsem někde chytil Patrikovu nemoc. V podstatě vyhraný zápas jsem prohrál 2:3, když třetí set byl hodně rychlý a v posledním jsme se tahali, ale nakonec mi utekl. Opravdu nevím, co jsem udělal špatně.
Honza první dva zápasy po dlouhé herní pauze zvládl perfektně a vyhrál. Druhé dva zápasy už takový průběh neměly. Již zmíněná lehká prohra s Markem ale neměla vliv na poslední Honzův zápas s Jardou Havlem. Byl to nádherný zápas na pět setů, kdy Honza vedl 2:1 na sety. Poslední dva sety byly nejen o herní vyspělosti Jardy, ale také o únavě Honzy.
Protože, jak jsem již psal, Jenda smetl Marka, soupeř vedl 9:7 a za zelené stoly jsem šel já s Patrikem hrát o případnou remízu. Začal jsem to dobře a porazil hráče, který nedávno hrával v Měcholupech s Ríšou. Utkání jsem měl pod kontrolou a nepřipustil žádné výrazné drama, kromě prohraného třetího setu na výhody.
Patrik šel hrát proti střelci, kterému v deblu vycházely projektily na stůl skoro na 100 %. Při hře s Patrikem však narazil. Patrik má silný kontr po celém stole a nebojí se ho uplatňovat. Blok je také silná stránka, jen se nesmí za každou cenu tlačit do spinů, tam je trochu problém. Zápas zvládl perfektně a zachránil remízu, která však, nebýt mých kiksů ve dvou zápasech, nemusela vůbec být.
SK START Praha C vs. SK Slivenec B 7:10
To zase bylo dílo! Zápasu předcházely velké problémy se sestavou. Na papíře byla připravená sestava: Vašek, Helena, Adam a Radek. Jenže jsem zapomněl, že Adam včas hlásil, že bude mimo republiku. Bohužel jsem to zjistil až v pondělí ráno a v den zápasu jsem začal shánět náhradu. Chápu, že nikdo nestojí doma v pozoru a čeká, až mu někdo zavolá, že má jít hrát pinec. Ale myslel jsem, že se mi někoho, kdo to nemá daleko do herny, podaří sehnat. Nejdříve jsem zkoušel Ivoše, který mi minulý týden, podotýkám, že v jiné souvislosti řekl, že má věci u sebe v práci. Myslel jsem si, že je třeba bude mít zase. Nevím, jestli je měl nebo neměl, ale přijít nemohl. Volal jsem Pavlovi, který bydlí na Malé Straně, ale ten nebyl doma, byl na nějaké akci na Břevnově. Nejblíže to má suverénně Tomáš, který doma byl, ale pracuje na nějakém literárním díle a provětrat hlavu se mu nechtělo.
Tak jsem si řekl, stejně jako Petr K, že céčko ve štychu nenechám. Jenže co s tím, když jsem sebou neměl věci? V kanclu jsem měl svoje staré kecky a staré triko, dokonce stylové Butterfly! Ponožky u bývalého ponožkového krále také nebyl problém. Jen trenky jsem si musel jít koupit. Zašel jsem do Hervisu a ve slevě koupil addidasky! Zbývala už jen pálka. Vsadil jsem na systém půjčovny. Měla přijít Alice na debla, který jsem stejně nehrál, ona naopak zase nehrála singly, tak jsem si řekl, že si půjčím pálku od ní.
Všem jsem říkal před zápasem, že dám maximálně dva zápasy a jdu domu. Měl jsem ještě někde večer v devět hodin být. Po deblech jsem si půjčil od Alice pálku a šel na první zápas.
Po deblech jsme vedli 2:0, v prvních singlech Radek prohrál hned první. Hrál však s hráčem, který nás udolal všechny. Já svého soupeře s půjčenou pálkou porazil sice lehce 3:0, ale trápení to bylo. Helena prohrála a Vašek udolal prkýnkáře. Vedli jsme 4:2, jenže v další rundě přišla série tří porážek za sebou (já, Vašek a Helena), vyhrál až Radek, který lehce přejel prkýnko. Nevím, jestli bych se svojí pálkou vyhrál, ale určitě by to byl jiný zápas.
Chtěl jsem odejít, ale zase na druhou stranu mě můj klubismus velel: Zůstaň! Nevěděl jsem, co dělat. Alice se chystala odejít a chtěla mi tam nechat svou pálku. Já řekl, že stejně půjdu domu, tak odešla i s pálkou. Jenže prkýnko jsem si nakonec nechtěl nechat ujít. Už jsem ho několikrát lehce porazil, jenže tentokrát to byl boj. Ještě štěstí, že mi mohla půjčit pálku Helena, která má shodné potahy. Vyhrál jsem a po tomto utkání to bylo 7:7. V poslední rundě jsme všichni prohráli. Tedy my muži, Helena vyhrála přede mnou, ale to už se bohužel nepočítalo. Vašek a Radek své zápasy prohráli, a protože Helena šla hrát souběžně se mnou, musel jsem si půjčit pálku od Vaška. Sice má Tenergy, ale s nimi se mi hrálo úplně nejhůře. Mohl jsem zachránit alespoň remízu, ale zvoral jsem to. První dva sety jsem prohrál a soupeř se už viděl vítězem, jenže já srovnal na 2:2. Pátý set jsem prohrál 12:10 – to zamrzí!
Je to velká škoda, protože slivenečtí si původně přišli pro porážku a vůbec se s tím netajili. To co jsem udělal, už nikdy neudělám. Prostě hrát cizí pálkou (a ještě pokaždé jinou) je nesmysl. Amatér možná nepochopí, ale profík mi dá za pravdu. Udělám pro klub hodně, ale tohle už ne. Zbytečně jsem byl naštvaný na to, že to nešlo a i na výsledek. Kdyby to alespoň bylo 10:0, ale tohle. Navíc, když Helena poslední zápas vyhrála.