„Některé filmy by se v dnešní době nenatočily, protože by se ozvali hyperkorektní anarchističtí neomarxističtí aktivisti. Na druhou stranu díky dnešní genderové politice začneme za chvilku žít jako ve filmu Sexmise. Mílovými kroky se blížíme k naplňování některých katastrofických filmů, které jsme viděli jako legrácku,“ říká v rozhovoru pro PL.cz poslanec hnutí ANO Patrik Nacher. Vyjadřuje se i k názoru Tomáše Klvani o tom, že je buď EU, nebo Putin. „Jednoznačně tím ukázal, že on sám je totalitář, že má jedinou pravdu, a kdo se od toho nějak odlišuje, tomu musí dát nějakou nálepku,“ domnívá se.
Návrh poslance Václava Klause mladšího, který by měl bojovat proti omezování svobody na sociálních sítích, podepsaly tři desítky poslanců, vy jste byl mezi nimi. Proč jste ho podpořil?
Za prvé proto, aby se rozběhla diskuze k nenápadnému návratu cenzury na internetu a na sociálních sítích. Debatu se vyvolat podařilo, byl jsem ve dvou nebo třech televizních pořadech na toto téma. Dalším důvodem je, aby se kyvadlo směřující k omezování svobodné diskuze vychýlilo zpátky, protože to, co se děje od brexitu, vítězství Donalda Trumpa a imigrační krize, směřuje jednoznačně k tomu, co jsme před rokem 1989 nazývali cenzurou. Dneska se používají jiné výrazy, aby se lidé nelekli, ale v zásadě je to totéž. Je tu evidentní snaha zabránit šíření nevhodných názorů na celospolečenská témata – které vyústí v to, že nedopadnou tak, jak se očekávalo – jako například brexit.
Je na čase, abychom kyvadlo vrátili zpátky do nějakého rozumného středu. Přijde mi logické, že návrat kyvadla zpátky přijde z České republiky, protože tady cenzuru známe. V Německu platí od 1. 1. 2018 zákon, který ukládá mazat komentáře nenávistné a fake news. Bohužel do toho spadne celá řada věcí, které v kategorii porušující zákon nejsou. Pod drakonickými pokutami. Takže se v Německu mažou i normální názory.
Co říkáte na výhrady k vašemu návrhu?
Dogmaticky nebudu trvat na tom, aby se to schválilo tak, jak jsme to navrhli. Určitě to není ideální a má pravdu Ministerstvo spravedlnosti, které říká, že ta trestní sazba je příliš vysoká a moc smysl nemá. S tím souhlasím. Může se to změnit ve druhém čtení, od toho projednávání v Poslanecké sněmovně je. Pokud v mezidobí někdo přijde ještě s lepší variantou, rád ji podpořím. Ale to, že se o tom bavit máme a musíme, je nasnadě. Koneckonců to vítají i ti, kteří ten návrh kritizují. Oceňují, že se o tom vůbec bavíme. Potom klidně snesu i kritiku, že jsem podepsal něco, co je z právního hlediska některými popisováno jako paskvil. Zároveň ale upozorňuji, že v kontextu, ve kterém se o tom bavíme, tak mám důvody, proč jsem se k tomu přihlásil.
Uvedl jste v jedné z těch televizních debat, že by tento návrh nevznikl, pokud by nebyl jasný a viditelný trend k cenzurování na sociálních sítích, kde může zaznít jen jedna pravda, a když se tam objeví něco jiného, tak se ten názor nesmí dál šířit… Odkud tento trend přichází?
Jednak ze Spojených států, kde to vidíme dnes a denně. Je to kampaň Me Too, která nálepkuje a pronásleduje lidi i za čtyřicet let staré nejen činy, ale dokonce i myšlenky. V Evropě je to Evropská komise, Evropská unie, která intenzivní debatou se sociálními sítěmi a nadnárodními společnostmi působícími na internetu, jako je Facebook či Twitter, komunikuje směrem k větší kontrole. Je to i v dokumentu, který bojuje proti nezákonnému obsahu na internetu. Postupně se salámovou metodou od nezákonného obsahu jde k zabránění publicitě nevhodného nebo škodlivého. Je tam dokonce termín potenciálně škodlivého. Nevím, co si pod tím mám představit.
Už dnes v případě, že budete vybízet k terorismu, násilí, budete mít nějaké rasistické a xenofobní projevy, budete šířit pornografii, zneužívání dětí a podobně, je to jednoznačně řešeno. Takový příspěvek by měl být nejenom smazán, ale ten člověk veden k odpovědnosti. Zcela nepochybně. Ale o tom se tady nebavíme. Bavíme se o tom, jestli člověk má právo říci svůj názor na imigrační politiku, na manželství stejnopohlavních párů, na genderovou politiku, na to, kolik existuje pohlaví, jestli máme mít toalety na třetí pohlaví. Možná i proto, že se nám daří příliš dobře, tak vymýšlíme blbosti, při kterých se naši předci musí obracet v hrobě. Je regulérní mít na tyto věci svůj názor a ten by neměl být mazán, protože je to čistokrevnou cenzurou, i když se to cenzurou nenazývá. Když bude někdo vyzývat k násilí vůči skupině osob, nebo bude chválit teroristické útoky, nebo popírat holokaust a podobně. To nechť se řeší tvrdě. Velmi bych rozlišil nezákonný obsah a škodlivý obsah, či potenciálně škodlivý obsah. Pod tento pojem můžete vměstnat cokoliv. To, co za komunistů byla cenzura, teď je jakoby ochrana svobodného internetu před fake news, ale vlastně se pod tím schová cokoliv. A to mi vadí a myslím, že toto je cesta, jak tomu zabránit.
Sice chápu, jak váš návrh myslíte, ale zeptám se pro ty, kterým to jasné není, jestli by váš návrh znamenal, že si nebudu moci mazat na svém profilu nějaké jim osobně nevhodné názory?
Názorových stránek se to vůbec netýká. Když má někdo stránku o filmech, tak je to o nich, a tohoto se to netýká. Pokud tam budu třeba psát o bankovních poplatcích, tak to ten člověk může smazat, protože to vůbec nesouvisí s názorovým směřováním a obsahem stránky. Stejně tak, když si jedinec něco vymaže na svém profilu. Já to ostatně dělám pravidelně. V případech, kdy tam někdo má nějaký nenávistný projev, nebo když napíšu o výletu s dětmi či návštěvě divadla a někdo pod to reaguje tak, že útočí třeba na Babiše prostřednictví mě. Což s napsaným vůbec nesouvisí. Tak tyhle věci dávám pryč. Ale to je něco jiného. Je to osobní prostor.
To je jasné. Je to váš profil, můžete si na něm dělat, co chcete…
Přesně tak. Dám dva konkrétní příklady, aby to bylo srozumitelné pro čtenáře. Rozdíl je v tom, že když někdo napíše na můj profil nějakou provokaci proti mně, která se mi nebude líbit, platí pravidlo moje zeď, moje pravidla, tak to vymažu. To je v pořádku. Připodobním to k tomu, že já si rozhodnu, koho si pustím do svého bytu. Ale není na hospodském rozhodovat, kdo přijde do jeho hospody. V momentě, když si na svoji zeď napíšu nějaký status a samotná instituce provozující sociální síť to smaže, neboli někdo třetí na mém profilu smaže můj názor, tak už je to ten cenzurní zásah. Pokud svým projevem neporušuji zákon, tak podle mého názoru nemá provozovatel právo mi ho na mé zdi mazat.
Už se vám stalo, že by vás mazali?
Trpím určitou autocenzurou, takže mně se to nestalo. Ale Václav Klaus byl na dva dny zablokován, protože tam měl příspěvek, že savci mají dvě pohlaví. Na tom opravdu není nic špatného, co je na tomto názoru, který sdílím také, xenofobního či rasistického?
Odpovím ještě na případnou kritiku, kterou jsem ještě neslyšel, a to, že může jít ze strany poslanců podepsaných pod tímto návrhem o populismus, aby se zalíbili lidem, kteří píšou nějaké drsné projevy. Opakuji znovu, že když někdo tu míru přesáhne a vybízí k násilí, tak moji obranu rozhodně nemá. Ale má ji člověk, který napíše svůj názor, kterým neporušuje zákony, normy a pravidla, a přesto je vymazán. Důkaz, že nejde z mé strany o populismus, je, že tento názor mám dlouhodobě a vadí mi latentní skrytá cenzura. Napsal jsem to v knize Šílenosti doby korektní, kde píšu o tom zákoně v Německu, který platí od 1. 1. 2018. Tuto knihu jsem křtil v dubnu 2018 a začal jsem ji psát v dubnu 2017. Ty věci do ní jsem sbíral od roku 2016. Dávno předtím, než jsem byl zvolen do Poslanecké sněmovny, dávno předtím, než jsem se podepsal pod tuto normu. Toto směřování mi vadí dlouhodobě a tak silně, že jsem tomu věnoval část zmiňované knihy. Konzistentně tedy s mým dlouhodobým postojem jsem se připodepsal pod ten zákon.
Vím, že pokračujete ve shromažďování různých podivuhodností dnešní doby. Z těch nejnovějších, co lze najít na vašem facebooku, jmenujme Inda, který žaloval rodiče, protože ho bez jeho souhlasu zplodili, což je spíše kuriozita. Závažnější je to v USA. Tam teď například propukl skandál ve Virginii, kde se guvernér před desítkami let převlékl za černocha a je z toho obrovský poprask. Pokud by odstoupil, tak jeho zástupce se sice za černocha převléci nemůže, neb je sám černoch, ale najednou na něj zase po letech vyplaval nějaký sexuální delikt. A třetí v pořadí se udal sám, že se také v mládí převlékl za černocha. Nepřipadá vám tohle ze strany progresivistické Ameriky jako hon na čarodějnice?
Je to tak. Šílená politická korektnost. Nevím, kde to skončí. Mám pocit, že to je nějaký útok na Spojené státy zevnitř, protože tohle přece není možné… Není možné, aby někdo odsuzoval herce Liama Neesona, který v rozhovoru pro Independent řekne, že když před čtyřiceti lety, když mu nějaký černoch znásilnil kamarádku, měl pocit, že se musí pomstít, tak chodil někde s klackem po ulici, aby mu to mohl vrátit. Nic takového se ale nestalo. Pak toho litoval. Představil tedy svoje pocity, nikoliv čin. Jemu za tento pocit před čtyřiceti lety teď ruší premiéru filmu. To překonává všechny hranice, o kterých jsem psal v té své knize. Kde lidé byli jakoby odsouzeni za nějaký čin, byť to bylo tvrzení proti tvrzení.
Teď to srovnejme s tím, že i takový čin jako vražda má dvacet let promlčitelnost. Ale to, co spadá do společenského pronásledování, které začalo kampaní Me Too, žádnou takovou horní hranici nemá. I přesto, že je to často postaveno na dojmologii. To prostě není možný. Mám pocit, že se úplně zbláznili. Řešit, kdo se před čtyřiceti lety za koho převlíkal. Je to karikatura skutečně nenávistných projevů. Beru to a vnímám jako nějakou provokaci a útok na Spojené státy zevnitř, protože jiné vysvětlení nemám. Aby byl odsouzený někdo, kdo se před desítkami let převlíkal. No a co?
U nás teď slaví velký úspěch komediální seriál Most!, kde se mluví vulgárně a je takzvaně nekorektní. Dovedete si představit, co by se dělo v dnešní Americe, kdyby se tam něco podobného vysílalo?
Chystám se do dalšího dílu, respektive do této knihy pro americký trh, kterou překládám do angličtiny, popsat i situace, že by se v dnešní době nenatočily některé filmy. Protože by se ozvali hyperkorektní anarchističtí neomarxističtí aktivisti. První mě napadá Plnou parou vzad, jak se ti kluci dostali na parník, kde se plavili jen homosexuálové. A dělají si z toho trochu srandu. Neumím si představit, že by ho dneska natočili.
Na druhou stranu díky dnešní genderové politice začneme za chvilku žít jako ve filmu Sexmise. Mílovými kroky se blížíme k naplňování některých katastrofických filmů, které jsme viděli jako legrácku, kde jsou buď různá pohlaví, nebo individua jednopohlavní, muži nepotřebují ženy, ženy nepotřebují muže. Nebo film Demolition Man, kdy se hlavní hrdina probudí za padesát let a nesmí se mluvit sprostě. Řekne „do prdele“ a vyjede mu pokuta z bankomatu. Sex je tam virtuální. To jsou věci tak absurdní, že to člověk zařadil do kategorie fantasy, a my to za chvíli začneme reálně žít. Moje základní otázka zní, kdy tohle skončí a kde tohle skončí?
Ještě mě napadlo vyzvat čtenáře, zda by mi neposlali další tipy na filmy, o jakých mluvím. Tedy, že by se podle jejich názoru dnes už nenatočily, anebo byly myšleny jako fantasy a dnes se pomalu stávají realitou.
Většině Čechů se seriál Most! líbí, je jim sympatický i hlavní romský představitel Zdeněk Godla. On sám se označuje za cikána, tento výraz se mu líbí, nicméně byl donucen výčitkami aktivistů (neboli, jak přesně řekl, „našimi hlavouny“) se za jeho používání omluvit a slíbit, že bude používat termín Rom. Sice se objevila tvrzení, že to není pravda, ale on sám o tom mluvil v Show Jana Krause. Není tohle výraz přehnané politické korektnosti, který ve výsledku napáchá více škody než užitku?
Tuto aféru jsem nezaznamenal. Ale přesně to koresponduje s tím, že když napíšu, že mám alternativní návrh k tomu manželství pro všechny, které popisuju jako práva ano, manželství ne, a nějaký gay mi tam napíše, že se mnou souhlasí, tak se do něj pustí aktivisti z gay komunity a dají mu to pěkně sežrat. Oni to jsou pachatelé dobra. Vnucují mu, jak se má cítit. Stejně jako ti aktivisti – často i heterosexuální – budou tomu gayovi tvrdit: ty musíš chtít manželství. Je to úplně absurdní. A ti lidé se tomu pak často podrobí.
Jedna z možných cest je, aby si tito aktivisté na tuto svoji aktivitu vydělali svoje vlastní peníze. Je k zamyšlení, jestli stát má podporovat tento typ aktivismu a neziskového sektoru. Nebo zda se neziskový sektor nemá věnovat potřebným lidem, třeba se zdravotním postižením. Lidem, kteří si neumí pomoci sami. A nemají se dávat peníze na páchání dobra. Pokud to někdo tak silně cítí, ať se tomu věnuje ve svém volném čase. Považoval jsem se také za v uvozovkách aktivistu člověka, který upozorňoval na vysoké bankovní poplatky a práva klientů. Od státu jsem nikdy nedostal ani korunu, dělal jsem to za vlastní peníze. Rozlišil bych tak postoj aktivního občana v občanské společnosti, který se ozve a něco hájí, dělá to za svoje, od aktivisty, který to dělá za peníze daňových poplatníků, páchá dobro a všichni ostatní občané ho platí, aby on je pak nějak onálepkoval a označil. To se mi nelíbí. I o tom jsem psal v té své knize.
Není z podobného soudku tvrzení Tomáše Klvani na jeho facebooku, který k volebnímu inzerátu eurosposlance Jana Zahradila napsal, že „Zahradil netuší, že volba je jednoduchá: EU, nebo Putin; a prý, i když to tak Zahradil nemyslí, tak jeho neutuchající kritika EU ho fakticky staví na Putinovu stranu“. Takže je asi povolené jen EU chválit a vyzdvihovat. Trochu mi to připomíná komunistické heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Nejsou i tyto výroky kontraproduktivní a lidi, kteří pamatují komunistickou propagandu, pouze naštvou?
Tento jeho příspěvek jsem viděl a nestačil se divit. Tomáš Klvaňa tím jednoznačně ukázal, že on sám je totalitář, že má jedinou pravdu, a kdo se od toho nějak odlišuje, tomu musí dát nějakou nálepku. Podle mě se tím odkopal podle hesla: podle sebe, soudím tebe. Jak já vnímám nějakou situaci, tak ji potom velmi snadno přenáším na druhé. Tady toto jsem ve své knize nazval – ať je to Tomáš Klvaňa či kdokoliv jiný – že je to dalmatinský svět. Podle psa dalmatina. Ten černobílý svět. Buď je tu Evropská unie v současné podobě, nebo Rusko. Takto to ale není. Naprosto se s Janem Zahradilem shoduji v kritice Evropské unie, jejím působení a směřování. Přesto ani on, ani já nesměřujeme k Rusku. Tomáš Klvaňa a jemu podobní asi žijí ve slonové věži bipolárního světa – EU v současné podobě a Rusko, a nic mezi tím. To je hrozně zploštělý svět. Asi na úrovni toho, že naše Země je placatá.
Ono také jde o to, jestli takovéto dogmatické názory té evropské myšlence spíše ještě neškodí?
Samozřejmě, protože to škodí demokratické diskuzi. Asi cítíme, že Evropská unie v původní podobě je dobrá myšlenka, ale tam, kam to směřuje, ta míra administrativy, nařizování, míra popírání rozdílností, tradic a historie jednotlivých zemí… Podívejte, jak dopadají volby v jednotlivých zemích. Kolikrát se ještě musí stát, aby subjekty popisované jako radikální, které před několika lety neprošly přes pět procent, dneska často vyhrávají, nebo jsou druzí ve volbách, jejich kandidáti se dostávají do prezidentských voleb? Co se ještě musí stát? Jakou zpětnou vazbu musí představitelé Evropské unie a jejich nekritičtí obhájci dostat?
Není to tedy tak, že Tomáš Klvaňa odhalil Jana Zahradila. Odhalil sám sebe a svoje primitivní vidění světa. Ten jeho názor vlastně odmítá diskuzi. O budoucím směřování Evropské unie, o způsobu rozhodování, o míře komplikovanosti jednotlivých orgánů. Je tu celá řada otázek, které jsou před námi. Vždyť se z toho stalo šílené megacentrum, kde se původní myšlenka ztrácí, a my se ji snažíme chytat. Když se někdo snaží toto popsat, kritizovat a nabízet nějaké řešení, tak v tu chvíli je osočen a onálepkován, že je to rusofil, putinovec a podobně. Už jsem to popsal, budu končit, nerad bych se ještě rozčílil…