Bylo to jako blesk z čistého nebe. Po krátké těžké nemoci zemřel v sobotu 8.2.2020 skvělý člověk a výborný stolní tenista, rodák z Nitry, Pavol Krošlák. Když jsem se tu šokující zprávu dozvěděl, vůbec jsem jí zprvu nechtěl uvěřit.
Je pravda, že od srpna 2019 nechodil do práce, ale stále jsme spolu komunikovali, koncem září se už odmlčel úplně. Kromě pinčesu, který jsme hodně řešili, jsem s ním spolupracoval po odborné stránce. Byl právník a já ho využíval pro právní rady. Od června jsme řešili konkrétní věc a právě od října jí se mnou najednou začali řešit kolegové z jeho právní kanceláře.
Nevěděl jsem přesně co mu bylo, ale došlo mi, že je vážně nemocný. Přesto jsem si vůbec nepřipouštěl, že bych se s ním už neměl vidět. Když mi Ňéma tu šílenou smutnou zprávu zavolal, byl jsem totálně v šoku a celý víkend jsem to nebyl schopen vstřebat. Říkal jsem si, že to snad není ani možné. Vždyť byl na oslavě mojí 60 v červnu 2019 a vypadal tak, jak jsem ho léta znal: usměvavý a v plné síle!
Pavlova upřímná gratulace k mým 60.
Za celou tu dobu, co jsme se znali jsem ho nikdy neviděl jinak než usměvavého. Opravdu si nepamatuji, že by se někdy tvářil naštvaně nebo byl nepříjemný. Stále nad věcí. Ten jeho klidný výraz a odzbrojující úsměv musel působit dobře i při jeho práci v advokacii.
Stolní tenista byl vynikající, vždyť byl svého času i v širší reprezentaci. Je fakt, že dnešní mladá generace ho asi moc znát nebude. Kvůli bolavým zádům skončil s vrcholovým hraním poměrně brzy a hrál jen tzv. výkonnostně v Olympu (dříve v Rudé hvězdě). Na vrcholu sil a zdravý válel za Spartu v nejvyšší soutěži v tehdejším Československu. Přišel do Čech, resp. Prahy hrozně brzy, jako jedenáctiletý. Říkal mi Zábrana, že právě pamatuje, jak ho v roce 1975 přivezl Mirek Beneš z Nitry na soustředění SVS (středisko vrcholového sportu) do Děčína.
Já se s ním herně pochopitelně míjel. V repre jsem nebyl a hrál jsem o soutěž níže. Pavel za Spartu tehdejší nejvyšší soutěž, 1.ligu a já tzv. Národní ligu, tedy druhou soutěž v pořadí. Ale potkávali jsme se na různých turnajích. Musím vzpomenout na jednu takovou úsměvnou příhodu na turnaji v Havlíčkově Brodě někdy začátkem 80. let (možná 1982,1983) a Pavlovi tehdy bylo kolem 19 let. Já samozřejmě dobře věděl, kdo je Krošlák, Pavel neměl o existenci nějakého Bajtlera ani potuchy. Turnaj byl rozlosován a já „chytil“ Pavla hned v 1. kole. Seděli jsme v hale s Pepou Zábranským a dalšími spoluhráči ze Startu. Pavel šel okolo a pozdravil se se Zábranou. Pepa moc dobře věděl, jak vypadá rozlosování, přesto se zeptal Pavla: „Tak koho máš v prvním kole?“, „Nějakého Bajtlera – neznám“ odpověděl Pavel. Pepa hned pokračoval: „Hm, tak to jsi v hajzlu, to jdeš po prvním kole domu. To je špičkový hráč od nás ze Startu. Ten tě vyklepne!“ a nechal Pavla svému osudu stát v hale. Pak vyhlásili zápas a proti sobě nastoupili dva leváci. Jeden, který výkonnostně na toho druhého absolutně neměl, ale zase neměl co ztratit. Druhý, reprezentant, mnohem lepší než první, ale nevěděl o svém soupeři zhola nic. Pepovi však nestačilo, že mystifikoval Pavla o úrovni jeho soupeře, ještě ke stolu přilákal další dobráky, kteří jen tak mimoděk občas prohodili, že Bajtler určitě vyhraje. Okolo stolu, který byl dějištěm původně nic neříkajícího zápasu prvního kola, bylo najednou plno lidí.
Že i vynikající hráč umí být pěkně nervózní ukázal Pavel v 1.setu. Favorit vyhrál po boji na výhody 24:22 (hrálo se ještě do 21 míčků a na dva sety). Jenže hned v začátku druhého setu Pavel poznal, koho má proti sobě a opřel se do toho – 21:8 a vítězství 2:0 na sety.
Pavel toho na špičkové úrovni moc nenahrál, protože kvůli problémům se zády musel poměrně mladý vyměnit vrcholový stolní tenis za tzv výkonnostní pinec a šel hrát za Rudou hvězdu nižší ligové soutěže. Tomuto klubu – dnes PSK Olymp – zůstal věrný do poslední chvíle. Je fakt, že už nehrál zápasy, ale občas si šel zahrát pro radost. Párkrát jsem ho přemluvil a šel si zablbnout na Střelák, protože to měl z kanceláře pár kroků. Bez tréninku nás všechny dokázal lehce vyklepnout. Mě osobně se s ním výborně trénovalo vzhledem k tomu, že jsme byli oba leváci a on navíc nezkazil míček.
Jeho dřívější protihráč a posledních 15 let spoluhráč v Olympu, Jirka Hron, mi říkal: „Párkrát jsme hráli proti sobě. On za Spartu a já za Start. V žácích i v dospělácích. Hrál vždycky takový „profesorský“ pingpong v těch jeho brejličkách. A na ty leváky se tak hezky kouká, jak to umí. Člověk nikdy nevěděl, co zahraje a kam to zahraje.“
Ještě na jednu akci si vzpomínám. Vzpomínám na ní v sekci BASUMO TEAM. Jednalo se o hokejové utkání mezi Basumo týmem a herci sdruženými pro tento účel pod agenturou Tramal. Basumo tým byl složen z mých kamarádů, kde prim hráli novináři, bývalí hokejisté Sparty a hlavně stolní tenisté. A nebyli to jen tací, kteří uměli hrát hokej. Byli tam i hráči, kteří po ledě na bruslích spíše chodili a hokejka jim sloužila hlavně k opírání. Jedním z takových hráčů byl právě i Pavel. Ne, že by neuměl bruslit, ale v kontextu s ostatními hráči na ledě, to tak působilo. Pro jeho výjimečnost mu bylo přiděleno číslo 99! Bylo úžasné pozorovat rychlíka za zeleným stolem, jak se plouží po ledě.
Utkání se hrálo hlavně pro diváky a tak byl domluvený rámcový scénář. Pochopitelně byla naplánována i pořádná rvačka soupeřů. Tu měl vyprovokovat „ostrý“ atak našeho hráče na soupeřova brankáře. Pro tuto úlohu jsme vybrali jednoznačně právě Pavla, všestranného sportovce, který by mouše neublížil! Pavel se překvapivě vůbec nebránil a úkolu se chtěl zhostit. Brankářem herců byl Tomáš Töpfer (já byl v bráně na naší straně), který rozhodně nebyl nějaká sušinka. Přišlo znamení „režiséra“ zápasu a Pavel se srdnatě rozjel, možná rozešel k bráně herců. Čekali jsme nějaký prudký bodyček nebo dokonce krosček na Tomáše Töpfera. Pavel přijel k bráně, už zvedal ruce s hokejkou, Tomáš mu trochu uhnul a Pavel se v pádu narval do branky a Tomáš ho tam ještě zadkem přitlačil. Stejně jako jezevec uzavírá noru. A i když to mělo být opačně a herci měli vyrazit k odplatě, byl to signál, aby členové Basumo týmu vystartovali ke kruté pomstě na Ondru Vetchého a spol. O všem existuje krásné video a špatné fotky. Video zde umísti nelze, špatné fotky ano. Snad z nich je něco vidět.
Pavel napasovaný v bráně, přesto s úsměvem!
O utkání psaly všechny noviny od Čs. sportu, přes Večerní Prahu, Mladou frontu, Lidovou demokracii až po odborné noviny Gól. A z velmi obsáhlé reportáže Gólu (psal jí uznávaný odborník Pavel Bárta) vyjímám popis výše uvedené situace:
„Předznamenáním je Dlouhého (Vladimír Dlouhý, herec – poznámka redakce) krosček na domácího (jako domácí tým byl veden Basumo team – poznámka redakce) Forejta. Nic neplatí výmluvy, že nevěděl, jak zastavit, takže zkrátka zvedl ruce. Dokonce ani hostující rozhodčí Lípa (náš mezinárodní hokejový rozhodčí – poznámka redakce) nešetří netaktními zákroky. V desáté minutě napadne domácí Krošlák brankáře Töpfera. Ten ho sice nacpe do sítě jak maso do jitrnice, nicméně za chvíli je plocha posetá rozběsněnými dvojicemi, které si vyřizují účty. Všude plno rukavic, holí, jen obě střídačky zejí prázdnotou. Rozhodčí nestíhají zapisovat hříšníky.“ Tolik reportáž ze zápasu.
Všem, kteří Pavla znali, bude určitě moc chybět! Pavle děkuji Ti za všechno! R.I.P.