Je to už obehraná písnička: áčko má za sebou další těsnou porážku. Chyběly Káfovy body! Béčko jelo do Bohnic a někteří jedinci se těšili na mladého Brůnu. Céčko muselo zabrat proti týmu, který na Střeláku dostal naloženo 10:1. Déčko hrálo tento týden dva zápasy, protože dohrávalo odložené utkání a v jednom se zrodil zatím nejlepší výsledek sezóny.
SK START Praha A vs. TJ Slavoj Praha B 8:10
Tak zase další těsný výsledek, resp. těsná prohra! Díval jsem se do historie a v naprosté většině těchto těsných proher tým postrádal Káfu. A z toho vyplývá moje rada, která zatím asi nikoho nenapadla: Káfa musí hrát! Jde přeci o záchranu 1. třídy.
Utkání začalo po deblech 1:1, ale bod pro domácí, pro mě překvapivě, získala dvojice Petr K. a Honza B. Dvojice, která se stále nemohla dopracovat k ideální herní pohodě a docela si překážela, najednou zahraje dobře.
V singlech to bylo stále vyrovnané po celý průběh zápasu a žádný tým se neutrhl do trháku o dva nebo více bodů. My jsme vedli jen jednou (8:7), jinak byl o bod většinou ve vedení soupeř. Za stavu 8:8 odehrál Martin nervy drásající pětisetové utkání. Vedl 2:1 na sety, ale poslední dva sety patřili soupeři – 8:9. Petr statečně bojoval čtyři sety alespoň o remízu. Všechny sety byly hrané na výhody a stačilo to pověstné štěstí, aby se to otočilo v náš prospěch.
Dan opět zářil a dělal 4 body, i když třikrát v pěti setech. To ale znamená, jak vysoce psychicky odolný to je hráč! Ostatní přidali jen po bodu.
Slovan KST Bohnice E vs. SK START Praha B 10:7
Na utkání do Bohnic jsme původně jeli s tím, že si pěkně zahrajeme a velké ambice jsme neměli. Soupeř je první a ještě neztratil ani bod a my jeli na sever Prahy v klasické sestavě (Honza A., Jirka a Martin B.), jen Patrika nahradil Radek.
I když jsme prohráli obě čtyřhry, utkání se vůbec nevyvíjelo špatně a po první rundě to bylo 3:3. Já s Honzou jsme hráli proti lepšímu deblu mladíků (Cihlář, Kouba). Při prvním pohybu na bohnickém taraflexu se mě trochu zkroutilo koleno a už jsem hrál opatrně. Mně tam ta podlaha vůbec nevyhovuje. Proti nám stál opět po čase Kozel Kozlovič alias mladý Brůna. Ten jeho pohyb nejen při vlastním hraní, ale i při čekání na servis soupeře, je šílený. Vždycky poslouchám, jestli u toho náhodou nesyčí a jestli někde nesedí nějaký Ind s píšťalou. Kobra hadr! Navíc to neskutečně ruší podávajícího a markantní je to právě v deblu. My měli servis, jeden protihráč stojí v klidu a čeká na servis a vedle něj se svíjí spoluhráč. Nikdo neví, jestli nemá nějaký zdravotní problém. Možná že inspiroval Kocába, když ve skladbě Proč jen já, zpívá: „Hrome, ten chlapík tancuje šíleně. Kousla ho snad tarantule, nebo co“. Prostě divnej patron, hrabě X. Říkal jsem si, že bych ho natočil a umístil do reportáže, ale asi by to bylo v nesouladu s GDPR.
Své zápasy vyhráli Honza i Jirka celkem bez problémů. Já nastupoval právě proti Brůnovi. Zařekl jsem se, že se nedám nijak vyprovokovat a budu hrát, co to dá. A šlo to! Vedl jsem 2.0 a soupeř byl nezvykle tichý a nebojovný, hlavně ve druhém setu, který jsem vyhrál 11:2. Jenže pak jsem udělal asi něco špatně, soupeř se trochu chytil a začal opět s těmi svými divnými kecy. Zbytečně provokuje a možná není daleko doba, až se najde nějaký cholerik, který si to s ním bude chtít vyřídit jinak než jen za zeleným stolem. Poprvé jsem si zařval „jóóó´“ až když jsem v pátém setu dal na 10:9, protože už jsem věděl, že to nepustím.
Další kolo bylo v konečném důsledku 2:2. Honza porazil lehce nejstaršího hráče soupeře, Jirka odevzdaně prohrál s Brůnou, já se soupeřovou jedničkou Cihlářem, který je na mě hrozně moc rychlý a Radek porazil vedoucího týmu Domnosila, leváka se stálým úsměvem.
V další rundě jsme propadli. Honza s Brůnou, Jirka s jedničkou, já s levákem – a to se nemělo stát – jen Radek udělal svůj druhý bod večera.
V posledních dvouhrách se hrál nádherný zápas mezi jedničkami týmů. Honza už prohrával 2:0, ale jak to umí jen on, zabojoval neuvěřitelně a vyhrál 3:2. Zápas byl soubojem dravého a natrénovaného mládí proti sice nenatrénované, ale bojovné zkušenosti.
Malá perlička. Při prvních dvou setech na lavičce sedící další mládí Bohnic, včetně Brůny, rozvíjelo teoretické úvahy na téma, že ten hráč (myšlen Honza) tedy nic moc, že to moc neumí. Jaké štěstí, že tam seděl unavený, ale stále ve střehu, Zábrana. Ten vysvětlil pinčesovým analfabetům, že byla doba, kdy Zábrana, Honza a Zdeněk Vorlíček hráli za Start druhou nejvyšší soutěž, Národní ligu, a velmi úspěšně. Mladíkům spadla brada. A to byl Honza možná v jejich věku a oni teď? Rádi si zahrají 2. třídu a pochybuji, že někdo z nich bude hrát 1. ligu.
Jirka celkem nečekaně prohrál s kapitánem domácích lehce 0:3 a bylo to 9:7 pro Bohnice. Do posledních dvouher jsem nastupoval já a Radek. Bohužel Radek, ač v pořadí za mnou prohrál rychle své utkání s Brůnou a mě za stavu 1.2 na sety skolila motivace. Bylo hotovo a hrát pro svá vlastní procenta mě nebaví.
TJ Sokol Stodůlky F vs. SK START Praha C 6:10
Stodůlky se krčily po desátém kole na posledním místě. Jenže pak začali hrát hráči, kteří jsou na prvních čtyřech místech jejich soupisky, navíc do týmu přestoupil hráč z jiného kraje. A z podceňovaného týmu se stal postrach soupeřů. Z posledních čtyř zápasů 3x vyhrál a porazil dokonce SANK Běchovice!
To jsme nemohli podcenit a sestava: Radek, Patrik Martin a Ivo měla garantovat jednoduchý průběh. Jenže: Patrik před zápasem ohlásil, že musí být ve 22 hodin v České televizi a že odehraje jen, co stihne do devíti hodin. A Martin s Ivem se nepotkali s oslnivou formou. Faktem zůstává, že poslední naděje Stodůlek na lepší výsledek byla po první rundě, kdy byl stav 3:3. Pak už jsme se bodově vzdalovali hlavně díky Radkovi a Patrikovi.
Po deblech to bylo 1:1. Patrik s Radkem bojovali 5 setů, srovnali na 2:2, ale pátý set v koncovce nezvládli. Druhý debl v prvním setu také nevypadal dobře. Ivo s Martinem prohrávali už 2:8. Jenže je to kulaté, dotáhli jsme a vyhráli první set 15:13. To byla nejspíš zlomová situace a vyhráli jsme lehce 3.0. Po dlouhé době musím napsat, že to byl zápas Ivoše! Předváděl neskutečné údery, všechno mu chodilo na stůl, odpustil si takové ty svoje typické „nesmysly“ (jen 2x za celý zápas). Byl to on, kdo rozhodoval v prvním setu a byl to on, kdo neomylným bekhendem lámal sebevědomí soupeře, až ho zlomil úplně.
K prvním dvouhrám nastoupili Patrik a Radek. Oba vyhráli ve čtyřech setech, Ivo i já jsme řádně fandili, ale i koučovali. Škoda, že pánové neopláceli stejnou mincí. Ke stolu nastoupil Ivo a já a to byl povel pro dvojici našich „spoluhráčů“, aby vytáhli mobily, sklonili hlavu nad displej a řádili s mobilem jako čtrnáctiletí kluci. Nevidím, neslyším, že hrají spoluhráči a potřebují povzbudit, mě nezajímá!
Další průběh byl jednotvárný. Radek s Patrikem vyhrávali, já s Ivošem po bodu. Patrik skrečoval své poslední utkání a odjel do ČT. Třetí runda zápasů byla také podobná – vše na pět setů. Tři výhry, jedna prohra. Ivoš vedl lehce 2:0 na sety a pak sám neví proč, ale prohrál tři sety za sebou. Šel se mi omluvit, že mě tedy vyhnal ještě ke stolu. Naštěstí Radek po prohraném prvním setu (vedl už 7:3) porazil soupeřovu jedničku 3:1 a já nemusel dohrávat.
TTC Elizza Praha L vs. SK START Praha D 10:3
No konečně! Už žádné 0:10, krásné tři body. Tentokrát se herně „utrhl“ sám náčelník Startu, Ferda, když zařídil dva body. K němu se přidal Mirek. Pro oba to byly premiérové body! Tak snad se blýská na lepší časy. Je však nutné přiznat, že soupeř dorazil s nevybouřeným a tedy nezkušeným mládežnickým týmem (10-15 let).
SK START Praha D vs. TTC Praha H 0:10
Tak jsme to zakřikli. Na rozdíl od nezkušených mladíků z Elizzy, nyní dorazili zkušení hráči přes padesát let. Všechny zápasy skončily 0:3, jen v jednom Mirek zaznamenal jeden setík pro domácí. Ale nikde se neobjevila nula!