Tento hrací týden byl okolnostmi rozložen do týdnů dvou. Áčko a béčko svá utkání bylo nuceno odložit. Bylo to jednoduché, neboť týden od 29.10.2018 bylo v pražských soutěžích volno, protože byly podzimní prázdniny. Soupeři byli k odkladům ochotni, nebo se jim to možná také hodilo. V termínech tak hráli akorát borci z céčka a déčka.
Někdo toho využil a byl si zatrénovat, jako třeba oba Martinové ve čtvrtek v tom hracím týdnu. Lepší z Martinů využil toho, že zápasově slabší Martin je špičkový sparing, který v tréninku nezkazí jeden míček! Myslím, že si oba perfektně zatrénovali a pak si dali dva zápasy s tím, že lepší dal v prvním setu horšímu „fóra“ 3:0. Když horší prohraje další set, jde na 4, když vyhraje, jde do setu za vedení 2:0. Horšímu se dařilo, náskok lepšího dotáhl až na vedení 1:0, ale pak to šlo zase nahoru. Vedení 1:0 je už tak blízko normálnímu začátku, že to možná působí na psychiku. Ale i vítězství při 2:0 a 3.0 jsou pro horšího Martina cenná!
Zoufalá situace v áčku, pokud se hráčské základny týká, snad vzala za své. Podařilo se mi slušnou manažerskou prací sehnat posilu. Nejmladšího z velké pinčesové rodiny Janů Bauerů z Prachatic. Sice dva roky vůbec nehrál, ale myslím, že hráč, který hrával ligu to zase tak nezapomene, aby nezvládl 1. třídu. Je pravda, že původně jsem měl políčeno na jeho tátu, který přes týden pracuje v Praze, ale je to tak velký prachatický patriot, že mu připadalo hloupé opustit místní klub, i když také vůbec nehraje.
SK START Praha A vs. AC Sparta Praha F 7:10
Utkání se odložilo z důvodu totálního nedostatku hráčů domácího týmu. Ten prázdninový týden už to bylo v pohodě. Pokud se tedy maximální počet čtyř hráčů schopných hrát 1. třídu, dá nazvat pohodovým. Jenže aby těch těžkostí nebylo málo, tak v den zápasu (a vlastně skoro celý týden) byly v Praze neskutečné zácpy a doprava kolabovala. Martin jel z domova a vzal to přes Strakonickou, která ale byla totálně uzavřená kvůli smrtelné autonehodě. Takže kluci museli začít ve třech a tudíž prohráli kontumačně jednu čtyřhru.
Nevím, proč sparťanští hráči nemohli počkat, až Martin dorazí. No možná by to pravověrní Sparťané udělali, ale jak říká Zábrana, tohle není Sparta, ale SK Nádraží Vysočany. Alespoň by mohli oplatit to, co naši hráči udělali pro Spartu na konci roku 2016 v divizi, když bez řečí čekali, až dorazí Lukáš Panský na zápas. A bylo to o to pikantnější, že hráčů Sparty bylo dost, tedy čtyři, ale oni potřebovali kvůli pravidlům, aby Lukáš měl odehraný předepsaný počet utkání, jinak by ho museli vyškrtnout ze soupisky a všechny soupisky by se musely posunout. Naši kluci čekali víc, jak hodinu!
Smolně se prohrál druhý debl v pěti setech. Martin nastoupil k první dvouhře, prohrál také po pěti setech. Na zápas dojem na skútru a navíc po strastiplné cestě. Byl totálně promrzlý a rozklepaný – to se blbě hraje. Po pěti zápasech to bylo 0:5, pak začal úřadovat Káfa, který ten večer neprohrál! Další dva zápasy naši prohráli, stav byl hrozivých 1:7, Káfa snížil a začali jsme se pomalu přibližovat. Za stavu 7:9 šli na stůl Sláďa a Kalič. Dan byl až po Petrovi a ve vysokém tempu vyhrál 3:0, ale muselo se čekat, jak dopadne zápas před ním, tedy ten Petrův. Náš hráč vedl 2:1 na sety a 10:9 a byl míček od vítězství a tedy alespoň remízy. Bohužel to nedotáhl, prohrál set 11:13 a v pátém už to nešlo. Smolná porážka
TJ Střížkov D vs. SK START Praha B 7:10
V pondělí jsme hráli odložené utkání na Střížkově. Odloženo bylo také z důvodu nedostatečného počtu hráčů v béčku. Na zápas jsme jeli v pěti, i když soupeř byl v tabulce poslední, není radno nic podcenit. Také proto jsme využili vstřícnosti Martina, který nám přišel pomoct.
Debly jsme rozehráli v klasických sestavách, tedy Martin s Jirkou a já s Honzou A. Vyhráli jsme celkem lehce oba, a jak se později ukázalo, bylo to terno!
Vedli jsme 2.0 a v první dvouhře vyhrál Martin a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli mít problémy. Za soupeře hrál hráč, kterého jsem popisoval ve zprávě z utkání v sezóně 2016-2017. Tak bych to mohl připomenout a použít to tehdejší znění, cituji:
„Utkání, tak jako naše domácí, začínalo v 19:15, ale jak se stává tradicí, soupeř byl ve třech a čekal na čtvrtého. Ten přišel těsně po půl osmé. Nejdříve jsem myslel, že přišli dva, tak byl mohutný. Já jsem proti němu Twiggy. Druhá věc, která mě zaujala, bylo jeho tričko. Na zádech se hrdě vyjímalo: TTC Turbina Rostock! Byl to skutečně německý občan, mluvící víc jak obstojně česky. Čeština byla taková ta „klasická“ s německým přízvukem. Trochu předběhnu sled událostí. Protože ho Patrik porazil, požádal mě, abych napsal, že porazil nejlepšího německého hráče v českých soutěžích. Já bych doplnil – nejlepšího východoněmeckého hráče. To ten Rostock. Ze střížkovských je nejlepší a dokazoval to už v deblu.“
Nutno poznamenat, že zase byl jeden z nejlepších a hned na úvod porazil Honzu, i když to byl boj na pět setů. Kdyby Honza zase nepřidal v zápase několik těch svých kiksů, vyhrál by. Před lety jsem popisoval, že má hodně dobrý a nebezpečný servis. Je to tedy to jediné, co má na úrovni, ale evidentně to stačí. Tehdy jsme si s tím poradili (kromě mě), tentokrát to bylo nad síly všech, kromě Jirky. Ten ve třetí dvouhře porazil soupeřovu čtyřku lehce 3:0. I když čtyřku? Chlapec měl na bekhendu sendvič a celkem dobrý servis a hrát s ním vyžadovalo velkou pozornost. Patrik prohrál se soupeřovou jedničkou. A zase by mohla následovat otázka: jedničkou? Byl to ten samý hráč, který na nás před dvěma lety nedělal ani bod a je to ten, o kterém jsem psal, že jsem se s ním vůbec nezpotil, i když se potit umím dost. To je zajímavý hráč. On v podstatě nemá nic, čím by soupeře překvapil nebo přehrál. Všechno má takové poloviční, ale je vidět, že někdy to stačí.
Martin šel do zápasu s německou turbínou s vědomím hráče 1. třídy a toho, že když jsme tady hráli naposled, byl to on, kdo vymyslel taktiku jak na něj hrát a Jirka s Patrikem to zužitkovali. Jenže každý rok není posvícení a Martin zcela nečekaně s mohutným hráčem padl. Možná mu vadilo, že protihráč měl malou velikost trička vzhledem ke svým parametrům a na Martina neustále vykukoval pupík soupeře, nebo mu vadila neuvěřitelně kluzká podlaha v hale. Příčinou asi bude to druhé, protože při další Martinově porážce už pupík soupeře nevykukoval. Martin, když se nemůže pořádně zapřít nohama při své náročné hře, tak je poloviční.
Naštěstí Honza už neprohrál a Jirka také přidal 3 body. Patrikovi to nešlo a třikrát prohrál. Měl smůlu ve svém druhém zápase, který prohrál po pěti setech. V prvním setu už prohrával 9:3 a 10:6 a přesto vyhrál 12:10. Místo aby ho to nakoplo, prohrál další dva sety. Vyválčil čtvrtý, ale v pátém to podle mě nezvládl takticky.
Poslední dvě dvouhry za nás hrál samozřejmě Jirka, ale místo Patrika jsem nastoupil já. Byl to Patrikův nápad, protože se absolutně necítil na hru proti sendviči. Marně jsem mu vysvětloval, že ani já si se sendvičem netykám. Ale vzal jsem to zodpovědně a ve třetím setu za stavu 1:1 jsem vedl a přesně jsem věděl, co mám hrát. Jirka byl však rychlejší a vyhrál 3:1, tak jsem už nedohrával. Na vedlejším stole to byl spíš boj hlasivek a nervů na straně Turbíny. Martin zjistil, že pokud fandí hodně nahlas, tak čím je to hlasitější, tím víc je soupeř Jirky nervóznější. Vyšlo to, soupeř fotbalovou atmosféru neunesl.
TTC Klánovice E vs. SK START Praha C 3:10
Další utkání céčka, ke kterému musel být nominován hráč z béčka, tedy já. Spoluhráči byli Ivoš, Radek a Vašek. Chyběl tedy Adam.
Už jízda do Klánovic bylo dobrodružství. Nabíral jsem Ivoše na Kavkách a po Jižní spojce to nešlo – totálně plná. Takže jsme si udělali krásný poznávací výlet přes Jižňák, Petrovice, Uhříněves, Dubeček, Dubeč, Koloděje a Újezd nad Lesy. Ivo má stále tendenci kecat do řízení, takže jsem vždy věděl, kam mám jet. Já zrovna tuhle trasu znám dokonale. Když jsem si v duchu říkal: tak teď přijde mírná zatáčka doleva a pak musím odbočit doprava, ozval se vzápětí Ivošův hlas: „Teď přijde mírná zatáčka doleva a pak musíš odbočit doprava“! Taková zajímavá a nečekaná informace umí pěkně řidiče rozhodit!
K hale v Klánovicích jsme dojeli nakonec bez problémů a včas. Vašek měl trochu problém s navigací, protože ho dovedla a nechala ho zaparkovat trochu dál od haly, než sám čekal. Měl by apgrejdovat!
V deblech jsem nechtěl rozbíjet zavedené dvojice a tak hrál Ivo s Vaškem a já s Radkem. Ten ať se snaží, jak chce, prostě debl s levákem nedá. Takže jsme se zase slušně motali a já měl 2/3 stolu na bekhendu. Ale možná jsme soupeřovu dvojici tak spletli, že jsme vyhráli lehce 3:0. Druhá naše dvojka věnovala soupeřům set.
V prvních singlech jsme Radek a já neměli žádný problém a nepřipustili víc, jak tři sety. Můj soupeř měl na bekhendu trávu, snažil se s ní hrát hlavně servisy a to byla voda na můj mlýn! Ale nedošlo mu, že ovládám taje servisů trávou a dál to tvrdošíjně zkoušel. Vašek se potil pět setů s mladíkem v jinak kmetském týmu. Vedl 2:0, soupeř srovnal na 2:2. Podezírám Vaška, že si jen chtěl víc zahrát, protože v pátém setu soupeře přejel rychlostí blesku. Ivo také nepřipustil víc, jak tři sety, ale věnoval je soupeřově jedničce.
Ve druhé rundě domácí opět jednou bodovali a opět to byl nejlepší soupeřův hráč. Tentokrát si vyšlápl na Vaška. Já hrál s mladíkem a jemu se povedlo vyhrát na výhody první set. Pak už neměl šanci a ve čtvrtém dostal nakládačku. Vůbec se mi v hale nehrálo dobře už od deblu. Něco bylo divně, jinak, ale nevím co. Vůbec jsem se nemohl pořádně nadechnout, a když, tak nadvakrát. Nejsem štíhlý jedinec, mám nějaká ta kila navíc, ale abych byl udýchaný jak po maratonu už jen po cestě z lavičky ke stolu, to nebylo normální. Po tomto utkání jsem se se spoluhráči domluvil, že jestli to bude ve třetí rundě před mým zápasem už 9:2 pro nás, tak nenastoupím. Ivo i Radek tuto metu naplnili a tak já udělal, co jsem předeslal. Soupeř získal třetí bod kontumací. Následně Vašek ve velkém stylu ukončil celé utkání.
SK START Praha D vs. SK Slivenec D 0:10
Je ta stále stejná písnička. Déčko se sejde naprosto bez problémů, na rozdíl od ostatních družstev Startu, a to jich je ještě víc jak čtyři! Ale vyhrát set, natož zápas ne a ne! Přikládám autentickou reportáž kapitána, psanou hned po utkání ještě v emocích ze zápasu.
Kdo si ve středu v podvečer našel cestu na Střelecký ostrov, určitě nelitoval. Nelítostný souboj dvou skoro vyrovnaných týmů přinesl s pohledu domácího týmu oboustranně vynikající stolní tenis. Na jedné straně urputná snaha o získání bodu a na druhé tréninkové tempo, jak se mohlo zdát. Vyhrát ale mohl pouze jeden tým. Domácí hráči přišli v jasné přesile 8 ku 4 a nebylo jednoduché koho vybrat do hry. Demokratickým losem kapitána, byli vybráni čtyři hráči a sám se střídal s pátým. Ale i tak, po posledním vítězném míčku skóre bylo neúprosné, ale jasné. Radovala se lavička hostujícího celku. Kapitán František Hadaš a jeho spoluhráči si po 5 ligovém kole nevedli špatně a podtrhli lepšící se výkon týmu, ale i přesto podlehli vysoce soupeři 10:0. Již při rozcvičce a rozpinkání to bylo zajímavé. To když se kapitán týmu napřáhl k úderu a přesnou rukou lukostřelce trefil svého svěřence Fučíka ml. míčkem přesně přímo mezi oči. Naštěstí to nenechalo žádné následky a na třetí pokus spočítal i všech šest prstů na ruce. Bylo to kruté zjištění kapitána, nehraje se na stole, ne na trefování soupeře či spoluhráče, naštěstí se stačil včas přeorientovat a podal místy i vynikající výkon, jakožto i zbytek týmu. Být širší a delší stůl, tým Startu by zvládl tohle náročné utkání na jedničku, určitě by při troše štěstí vyhrál. Nyní naše borce čeká týdenní přestávka, po níž budou moci předvést své další umění s týmem El Niňa. Už teď se na to všichni těší.